Milenka boha (Loki ff)

6.

Ráno se vzbudím docela pozdě. No jo, můj výlet se na mě podepsal.

Jsem vyčerpaná jak fyzicky tak magicky. Myslím, že celý den nevylezu z postele. Anebo líp, nevylezu celý týden.

Stejně mě nikdo nebude hledat. Pomocí magie si přitáhnu jednu knížku z knihovny, která mimochodem pokrývá půl jedné stěny, a začnu si číst.

Takhle probíhá jeden můj celý den. Myslím, že nikomu nechybím. Stejně jako nikdo nechybí mě. Až na jednu výjimku.

...

Je večer. Jak jsem celý den nic nedělala, tak teď nemůžu usnout.

Vlastně ani nevím, co bych dělala. Kdyby to bylo jenom na mě, tak už tady dávno nejsem, ale nezáleží, tím pádem zde musím zůstat.

Alespoň jídlo je tady dobré. A mám dostatek knížek na čtení. Mohla bych si, až budu utíkat na dobro, nějakou ukrást. Stejně to tady nikdo nečte.

,,Kdo jste zač ?" zeptal se mě elegantní  muž s černými ulízlími vlasy s délkou asi po ramena.

,,To záleží na tom, kdo jste vy" odpověděla jsem jednoduše.

,,Vy mě neznáte ?" zeptal se povrchně.

,,Měla bych ?" optala jsem se se sladkým úsměvem.

Ani jsem nečekala na jeho odpověď a pokračovala: ,,Znám jen nafintěného, povrchního, ironického a šíleného boha, který má na svědomí několik velmi známých 'zvířat'."

Slaďoučce jsem se usmála na boha lží a otočila jsem se k odchodu.

Pár dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi námi, ale stále si udržoval lehký odstup.

On se mě bojí ?

Zasmála jsem se sama sobě. Nemyslím si sice, že je Loki něco víc, ale opravdu nemá důvod se mě bát. Zas tak nebezpečná nejsem. Aspoň doufám.

,,Jak víš to o tom koni ?" zeptal se.

,,Co pak já jsem říkala něco o koni, myslím všechny ty zvířata" usmála jsem se andělsky.

V očích se mu nebezpečně zablýsklo. Přiblížil se ke mně tak blízko, až mi to bylo nepříjemné. Nebýt hrdou osobou, tak se lehce odtáhnu, ale nechci dát najevo svou slabost.

,,O tom nesmíš nikomu říct" řekl a snažil se mě vyděsit.

,,A kdo mi v tom zabrání ?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem ho vytočit, ale taková už jsem. Zase mě moje prořízlá pusa dostala do nebezpečí.

,,Já" řekl.

,,Tak to bych chtěla vidět" zasmála jsem se.

Zastavil a otočil si mě čelem k sobě. Jsem sice nižší, ale ne o tolik, aby na mě mohl koukat svrchu.

,,Nevíš, čeho jsem schopný" řekl temně a z očí mu šlehaly blesky.

,,Ale vím," sladce jsem se usmála, ,,ničeho."

Po tom, co jsem mu tohle řekl do očí vypadal jako bouřkovej mrak. Každou chvíli jsem čekala kdy do mě uhodí blesk. I když to je spíš priorita jeho bratra.

,,Zkoušíš mě vytočit" oznámil.

,,A ani jsem se nemusela moc snažit" usmála jsem se na boha lží, ladně, ale ironicky jsem se mu poklonika a s hlavou hrdě vztyčenou odešla.

Kdyby si nezačal . . . .

I když asi jsem si začala já.

Ale on v tom pokračoval, takže si za to vlastně může sám.

Ze zahrad jsem se vrátila zpět do sálu, ve kterém probíhala slavnost. Uviděla jsem rodiče, kteří vypadali dost zřízeně. Asi je budu muset už vzít domů. Ještě něco udělaj.

Ahojte. Jak už jste si jistě někteří všimli, tak tenhle příběh má přes sto přečtení. Za to vám samozřejmě moc moc moc děkuji.

Jestli vám kapitola líbila zanechte mi dole vote nebo koment. Za obojí budu moc vděčná.

Příští týden asi kapitola nevyjde. Musím nějak spravit známky, tak mi prosím držte palce.