Lesní tajemství

1-Cesta tam

Konečně usnul. Nemohla jsem se dál dívat, jak pomalu umírá. Musí existovat lék, který by ho vyléčil. V hloubi v duši jsem v to doufala. Otec se sípavě nadechl a moje oči rychle zatěkaly po malé místnosti. Vak s věcmi jsem měla zabalený, už dlouhou dobu, ale za tu dobu jsem se neodhodlala odejít.

Dobalila jsem nejnutnější věci jako třeba vodu a jídlo. Také jsem si dala do boty dýku a přes rameno jsem si přehodila toulec s šípy. Bála jsem se. Nikdy jsem ta dalekou cestu nemusela podstoupit. To byl první důvod. Taky sem se bála, že přijdu pozdě, jestli se vůbec vrátím. I když seženu pro otce lék, jaká je šance, že se vrátím živá? Opravdu velmi mizivá. Má cesta vedla přes Temný hvozd. Temný-to už značí mnoho problémů. Když přežiju průchod lesem, musím se dostat k Jezernímu městu Esgarothu, kde se nachází má jediná naděje na vyléčení otce.

Bez jediného ohlédnutí jsem za sebou zaklapla dveře. S otcem jsem bydlela v malé chaloupce nedaleko Starého brodu. K Starému brodu jsem šla přibližně asi dva dny. Každý večer jsem nemohla usnout z obavy, že by mě napadli skřeti. Tohle území se jimi jen hemžilo. A tak jsem vyšplhala na strom, kde jsem se posadila na větvi a opřela o kmen stromu.

Měla jsem spoustu času přemýšlet. Pořád jsem ještě měla před sebou dlouhou cestu. Šlapala jsem nahoru a dolů, přes kopce a přes údolí. Občas se udělalo obrovské vedro, a tak jsem odpočívala pod stromy a poslouchala krásné melodie ptáčků. Jednoho dne jsem dorazila k velkým kvetoucím lánům. Všude poletovaly obrovské včely. Takové jsem jakživ neviděla!

Dny míjely, ale všechny mi splynuly v jeden. Všechno šlo docela dobře, ale jednoho dne se strhla obrovská bouře.
Zvedal se ničivý vítr a pak se spustil obrovský liják. Byla jsem promočená skrz naskrz. Drkotaly se mi zuby a byla mi velká zima. Nohy mě sotva unesly a měla jsem hlad jako vrrk.

Po chvíli, která se mi zdála nekonečná, jsem přišla k pásmu starých dubů a za nimi se tyčil vysoký živý plot. Brzy jsem došla k dřevěným vratům, za nimiž jsem uviděla nějaké stavení a zahrady. Sotva jsem stačila zaklepat na ty dveře, uklouzla mi noha a uhodila se do hlavy. Pak jsem si nic nepamatovala.