Lesní tajemství

7-Trpaslící a pulčík

Okamžitě jsem odešla, protože jsem věděla, že Arto mluví o mně. Proto mi dal ten polibek. Byl do mě zamilovaný. Ale elf se nesmí zamilovat do lidské dívky.... A ještě když je ten elf synovec elfího krále Thranduila.
Nesoustředila jsem se, a tak jsem špatně odbočila. Ocitla jsem v chodbách, kde byly žaláře.

Sedla jsem si na schod. Potřebovala jsem přemýšlet. Najednou ale začal někdo zpívat. Zpěvákův hlas byl hrubý ale tichý. Píseň zpíval pomalu, a tak působila jako ukolébavka.
,,Srdce nás tam k hoře povede.." zpíval někdo a já se kolébala do rytmu písničky.
,,Tam do hlubin, kde poklad je.
Se soumrakem už vstává den,
kdy zlato své zas najdeme."

Uvědomila jsem si, že to zpívá asi jeden z trpaslíků. Trpaslík se nadechl, aby zazpíval další sloku.

,,Plášť v borovicích sténá dál,
a vítr skučí v zádech žal.
Měl zkázu nést a spálit vřes.
Les pochodněmi větví vlál..."

Vstala jsem ze schodů a došla k vězení, kde za mřížemi seděl tmavovlasý trpaslík. Sejmula jsem z hlavy kápy. Čímž jsem odhalila hnědé oči jako dva kaštany a rudé tváře.
,,Máte příjemný hlas pane," řekla jsem mu.
Trpaslík ke mně otočil své modré oči jako dva safíry.
,,Mé jméno je Leila a Vaše?" otázala jsem se.
,,Jmenuju se Thorin Pavéza," představil se.

Překvapeně jsem zamrkala. Přede mnou stál dědic Ereborského trůnu.
,,Co tady děláte, slečno? Taková mladá holka... V těhle nebezpečných krajinách?"
,,Musím se dostat do Esgarothu. Bylo mi potěšením Thorine Pavézo," odvrátila jsem se k odchodu, protože jsem se zaslechla stráže.
,,Počkejte! Můžeš pro mě něco udělat?" zeptal se Thorin. ,,Jestli uvidíš cestou malinkého chlapíka, tak mu prosím řekni, kde jsem."
,,A jak se jmenuje ten chlapík?" otázala jsem se.
,,Bilbo. Je to hobit."
,,Vyřídím mu to, když ho potkám. Zatím na shledanou králi," rozloučila jsem se.

Nasadila jsem si kapuci a pelášila rovnou do Artova pokoje. Jakmile za mnou zaklaply dveře, udýchaně jsem padla do postele. Za hodinu se s úsměvem na tváři objevil Arto.
Rychle jsem vyskočila z postele.
,,Je ti líp?" zeptal se Arto, než jsem ho pevně objala a přilepila své rty na ty jeho. Byl chvilku omámen, ale pak mi polibky oplácel stejně horlivě. Vášeň postupně ochabla, až se naše polibky podobaly spíš jemnému lechtání.

Po chvíli jsem se odtáhla.
,,Chci, aby si věděl, že jsem ti za všechno vděčná Arto."
Než jsem to dořekla, Arto se znovu sklonil, aby mě políbil. Chytla jsem ho zátylek a přitáhla si ho ještě blíž. Tímhle se nikdy nenabažím, pomyslela jsem si. Arto mě náhle povalil na postel a já se zachechtala. Arto byl o něco vyšší než já. Takže při líbání jsem musela stát na špičkách. Můj smích utlumil dalším polibkem.

Mezi polibky jsem řekla:
,,Nikdy bych neřekla, že se tohle stane. Všechno je od tebe tak neočekávané.."
,,Neočekávané, jo? A co očekáváš teď?" zeptal se Arto.
,,Budeš se mnou v posteli dokud neusnu?" otázala jsem se.
,,Až do svítání, má paní," odpověděl dramaticky Arto, než mě znovu políbil, tentokrát ale na krk.

Ahojky. Jak se máte? Myslíte si, že Leila odejde? Nebo zůstane u Arta?
Kapitola je věnována BonnxBiersack.
Vaše AnetPilaov