Lesní tajemství

14-Bitva pěti armád-část 2

Gandalf předpovídal, že na Erebor táhne armáda skřetů a taky měl pravdu. Jako první na skřety zaútočili trpaslíci. Tranduil i Thorin je ale nechtěli následovat. Když to vypadalo, že trpaslíci prohrají, Gandalf přesvědčil Thranduila, aby vyslal své bojovníky a napadnou skřety spolu.

Elfové chovají ke skřetům chladnou nenávist, a tak ihned zaútočili. Jejich kopí a meče se blyštily jako chladné plameny.

Já stála jako zkoprnělá hledící na zlobry a obry, jak se vynořují z tunelů, jenž předtím vytvořili zeměžrouti.
Bard okamžitě vydal pokyn, abychom se všichni rozeběhli k Dolu, protože obři se snažili zbořit hradby města.
Jakmile se jim to podařilo zděšeně jsem pohlédla na město, kde se ukrývali nezbraní lidé. Přidala jsem ještě víc do klusu a do města jsme všichni vběhli odhodlání ho bránit.

Část skřetí armády se dostala do města a lidé se pokoušeli schovávat v zatarasených domech. Odloučila jsem se od naší skupiny bojovníky a rychle vyběhla na kus nezbořené hradby. Odtud jsem měla krásný výhled na celou bitvu pěti armád. Na jedné straně byla armáda elfů, trpaslíků a lidí a na druhé straně byla armáda skřetů a zlých vrrků. Elfové bojovali po boku trpaslíků. To se za celý věk snad nestalo, pomyslela jsem si.

Z dálky jsem uviděla, jak k Dolu peláší část armády elfů, aby nám pomohli.
Náhle se za mnou ozval strašlivý ženský jekot. Okamžitě jsem vypálila šíp po skřetovi, který se sápal po ženě, jenž se mnou před půl hodinkou rozmlouvala před Horou. Skřeta jsem zabila, ale už bylo pozdě. Žena ležela na chladných kachličkách země bez jakéhokoliv znaku života.

V ten moment vběhla do ulice početná skupinka skřetů. Střílela jsem jeden šíp za druhým a skřeti padali bezvládně na zem. Když jsem se natahovala pro další šíp, abych zabila posledního skřeta, který se ke mně nebezpečně blížil, zjistila jsem, že mi všechny šípy došly. Vytáhla jsem si teda z opasku nabroušenou dýku a s křikem jsem skočila na skřeta. Jak jsme tak oba padali na zem, skřet po mě neustále natahoval své zkostnatělé ruce, aby mi podřízl hrdlo. Jediným pohybem jsem mu vrazila dýku do břicha a pak už jsem jen slyšela vlastní křik, když jsem dopadla na tvrdou zem a po chvíli ztratila vědomí.

Ahojky! Jak se máte? A jak se Vám líbila kapitola? A jaká je Vaše oblíbená postava z Hobita?
Vaše AnetPilaov