Stezka, po které jsem šla, byla klikatá a úzká. Zahlédla jsem jenom černé veverky. Jinak jsem žádného živého tvora neviděla. Tu a tam jsem zaslechla podivné zvuky jako cupitání a chrochtání. To nejhnusnější, co jsem kdy viděla, byly velké pavučiny. Měla jsem z pavouků obrovský strach.
Les se mi zprotivil. Šla jsem pořád dál a dál, ale po východu z lesa ani vidu, ani slechu. Bylo mi mdlo a toužila jsem po slunci a teplém větříku. Vzduch tu byl zatuchlý a ani vítr nezafoukal. Nejhorší byly noci. Vždycky se udělala taková tma, že když jsem natáhla ruku před sebe, neviděla jsem ji. Občas jsem v té tmě zahlédla zvířecí oči, ale možná se mi to jenom zdálo.
Dny míjely a les byl pořád stejný. Bála jsem se, že už nenajdu cestu ven. Měla jsem obrovskou žízeň, poněvadž jsem si vzala málo vody do baťohu. V lese jsem nenašla ani jednu studánku nebo pramínek. Ještě, že mě před vším Medděd varoval. Přede mnou se náhle rozprostřela černá řeka. Tekla rychle, ale nebyla příliš široká. Medděd mě před ní varoval. Ta řeka byla začarovaná. Kdybych do ní spadla, tak bych usnula.
Na břehu řeky byla loďka, a tak jsem do ní nasedla. Popadla jsem klacek a snažila se jim pádlovat. Byla jsem tak unavená, že jsem málem usnula na druhém břehu řeky, když jsem vystoupila z loďky.
Trmácela jsem se dál. A asi za pět dní jsem dorazila k místu, kde rostly jenom buky. Bylo to tu prostornější a lepší se tu dýchalo. Ale za dalších pět dní mě došlo jídlo.
Bezvládně jsem si sedla ke stromu a počítala listy, které se pomalu snášely k zemi. Najednou jsem zaslechla nádherný zpěv, který přicházel z veliké dáli.
,,Co pak ten les nemá konec?" vykřikla jsem.
Snažila jsem myslet na hezké věci, ale nešlo to.
Když jsem se přemluvila, že vstanu, zjistila jsem, že mám nohy něčím oblepené, a tak jsem hned upadla.
V tom okamžiku se přede mnou objevil obrovský pavouk. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem se ani nedokázala pohnout. V žaludku mi kručelo a měla jsem obrovskou žízeň. Než jsem stačila vytáhnout z opasku dýku, pavouk mě kousl do nohy a já cítila, jak na mě padají mdloby. Když jsem zavřela oči, uslyšela jsem pavoukův vřískot a zvuk nabroušeného ostří.
Ahojky! Jak se máte? Doufám, že se Vám kapitola líbila. Omlouvám se za případné chyby. Kapitola je věnována ThrillerSZ
Vaše AnetPilaov
ČTEŠ
Lesní tajemství
FanfictionFanfikce na Hobita. Dvacetiletá dívka jménem Leila žije se svým otcem v malé chaloupce v Divočině. Když její otec onemocní, Leila se rozhodne, že sama najde lék, který otce zachrání. Vydá se na výpravu tam a zase zpátky. Musí projít Temným hvozdem...
