Lesní tajemství

8-Rozloučení

Probudila jsem se, ale Arto nikde nebyl. Protáhla jsem si nohy a ruce. Pak jsem se pustila do balení věcí.
Po chvíli přišel někdo do pokoje a já očekávala vřelý úsměv Arta. Arto ale nebyl jediný, kdo stál ve dveřích.
Vedle Arta stál hnědovlasý elf, který mu byl velmi podobný. Hádala jsem to na Artova staršího bratra Erunera.
A vedle něj stál Thranduil a v očích měl jen samý chlad. Za nimi stáli ozbrojení strážci.

Popošla jsem o jeden krok dozadu. Teď mě zavřou do vězení, pomyslela jsem si. V Artových očích se zračila nevyzpytatelná bolest.
,,Konečně tě poznávám lidská dívko," zasyčel Thranduil.
,,Už jsem na odchodu," řekla jsem přiškrceně.
,,S tím souhlasím," odvětil Thranduil.
,,A už se tu nikdy neukážeš," zdůraznil král elfů.
Přikývla jsem a nasadila si na záda baťoh.
,,Mý strážci tě doprovodí," ukázal Thranduil na stráže, které stáli za nim.
Udělala jsem několik kroků vpřed a ocitla se přímo před Thranduilem.
Naklonila jsem se k němu, abych mu něco pošeptala, i když byl o dost vyšší než já.
,,Víte, pane králi, neznamená, že jste ztratil svou lásku, nemusíte to druhým hatit."
Pak jsem se uklonila.
,,Bylo mi potěšením."

Když jsem kolem něj proklouzla, zastavila jsem se u Arta.
,,Děkuju ti. Snad se ještě někdy uvidíme," pošeptala jsem mu do ucha  a měla jsem co dělat, abych se nerozplakala. Z krku jsem si sundala řetízek, který jsem dostala od otce k osmnáctým narozeninám a podala jsem ho Artovi se slovy:
,,Doufám, že ti mě bude připomínat."
,,Sbohem můj milý Arto," rozloučila jsem se.

Odvrátila jsem se  na odchod, jenže mě Arto zastavil.
,,Na tebe nezapomenu nikdy," řekl a pak mě vášnivě políbil, nehledě na okolní publikum. Odtáhla jsem se od něj, abych si mohla utřít slzu, která mi nevědomky stékala po tváři. Pak jsem se od něj odvrátila. Nechtěla jsem, aby viděl, jak brečím. Se zlomeným srdcem mě strážci dovedli, až k hlavní bráně.

O týden později z vězení utekl Thorin Pavéza se svou početnou skupinkou.
Kdybych to věděla, tak bych se asi otočila a vymyslela jiné řešení, jak bych uzdravila otce. Jenže jsem to nevěděla, tak jsem vyrazila pěšky k Esgarothu. Vstříc Osamělé hoře a drakovi Šmakovi. Vstříc smrti.