Lesní tajemství

5-Domov

Arto mě přesvědčil, abych zůstala, dokud se úplně neuzdravím. Celé dva dny jsem proležela na lůžku. Arto mi donášel jídlo a občas si ke mně sedl a vyprávěl mi ovšem možném.
,,Cestou jsem potkala zvláštní stvoření," sdělila jsem mu, zatímco jsem jedla nějakou zvěřinu.
,,Jaké?" otázal se Arto.
,,Jmenoval se Medděd. Prý je kožoměnec. Ale nevím, co to znamená. Ty to víš?"

Arto povytáhl obočí.
,,Nevěděl jsem, že ještě existují."
,,A co to teda znamená?" optala jsem se.
,,To znamená, že se může přeměňovat ve velkého medvěda," vysvětlil Arto.
Náhle jsem si vzpomněla, jak jsem na kraji hvozdu uviděla medvěda. Možná to byl právě Medděd.
,,Taky jsem se od Medděda dozvěděla, že kolem něj prošla společnost Thorina Pavézy. Už tu kolem prošli?" zeptala jsem se.
Arto se nahlas zachechtal.
,,No jasně. Šoupli jsme je do žaláře."
,,Proboha proč?" zděsila jsem se.
,,Náš král jim nabídl nabídku, ale oni ji odmítli. A tak je král nařídil strčit do vězení," odpověděl Arto v klidu.
,,A jakou nabídku?"
,,Trpaslíci chtějí osvobodit svojí vlast. A tak jím král nabídl, že je pustí, když jim trpaslíci přislíbí podíl na jejich pokladě."

Zděšeně jsem pohlédla Artovi do očí.
,,Chtějí probudit draka Šmaka?! Jsou blázni?!"
Arto v klidu odpověděl:
,,Chtějí mít domov. Chtějí někam patřit Leilo."
,,Ale co když toho draka vzbudí? Co pak?!" otázala jsem se.
,,Nevzbudí ho, protože jsou tady uvězněný," odvětil Arto.
Po zádech mi projel mráz. Chápala jsem, že trpaslíci chtějí mít domov, ale když toho draka probudí, rozpoutají tím peklo.

Arto mě objal kolem ramen. Náhlý dotyk ve mně vyvolal hezký pocit po celém těle.
,,Leilo.... Až budeš chtít odejít, řekni mi to. Nechci tě tady držet."
Přikývla jsem.
,,Odejdu zítra. Mohl by si mi prosím sehnat jídlo na cestu?" poprosila jsem.
,,Udělám pro tebe cokoliv. Jen mi slib, že na sebe budeš dávat pozor," řekl Arto něžně a přejel mi dlouhými prsty po mých hnědých vlasech.
,,Slibuju."
Arto ze mně sundal ruku a já v tu chvíli chtěla, aby mě držel dál.

Náhle Arto vstal z postele.
,,Musím si jít něco vyřídit. Přijdu tak za hodinu. Zatím ti přeju hezkou noc," rozloučil se Arto.
,,I tobě Arto."
Než se Arto odvrátil, chytla jsem ho za ruku a tím jsem ho zastavila.
Obrátil se ke mně s nadzvednutým obočím. ,,Hmm?"
,,Chtěla bych ti ještě jednou poděkovat. Zachránil si mi život a jsem ti dlužná. Můžu pro tebe taky něco udělat?" otázala jsem se.
Arto si sedl zpátky na postel a dlouze zapřemýšlel.
,,Něco by tu bylo," řekl nakonec.
,,Cokoliv!"

Než jsem stačila zeptat, co by jsem pro něj mohla udělat, sklonil se ke mně a políbil mě. Natolik mě tím překvapil, že mi připadalo, jako kdyby mi v břiše poletovaly motýlci. Artovi polibky byly přímé a pomalé a nedovolovaly mi myslet na cokoli jiného. Soustředila jsem se pouze na to, jak jeho ústa kloužou po mých. Zajela jsem mu prsty do dlouhých vlasů a samotnou mě překvapilo, jak jsem mu polibky oplácela. Když se ode mě odtáhl, pohlédl mi do očí a já měla zvláštní pocit, jako kdyby se něco změnilo. Arto se usmál a pak bleskurychle zmizel.

Ahoj. Co říkáte na novou kapitolu? Líbila se Vám? Omlouvám se za případné chyby. Kapitola je věnována Elimona04.
Vaše AnetPilaov