Lesní tajemství

Epilog

O několik let později:

,,Leisi stůj!" volala jsem za ním. Ale běžel dál.
,,Musím ještě něco zařídit, matko. Uvidíme se na oslavě!" odpověděl mi.
,,Nech ho být, Leilo. Je zamilovanej," objal mě náhle kolem ramen Arto.
,,Já vím," otočila jsem se k němu a dala mu něžný polibek na rty.
,,Láska nerezaví," usmála jsem se a znovu Arta políbila na rty. Nevím, jak dlouho jsme spolu stáli v objetí, ale připadalo mi to jako věčnost.
,,Nikdy jsem o naší lásce nepochyboval, Leilo," řekl Arto mezi polibky.
,,Ani já ne. Ale řekni mi, myslí to náš syn vážně?" otázala jsem se.
,,Myslí, má drahá. A teď pojď," chytl mě Arto za ruku. ,,Jinak přijdeme pozdě."

Když jsme spolu došli do velkého sálu, všichni elfové se už skvěle bavili.
,,Nádherná oslava. Nemyslíte?" přistoupil k nám Thranduil.
,,Jistě. Nemohla jsem se dočkat, až tenhle den nastane," odpověděla jsem a stiskla Artovi ruku.
,,Mohu s tebou mluvit, Leilo?" otázal se Thranduil.
,,Samozřejmě," souhlasila jsem.
,,Arto mohl by si..."
Než jsem dokončila větu, Arto mě políbil na tvář. ,,Rozumím. Pak se ještě uvidíme," řekl a odešel.

,,Něco od tebe potřebuji," řekl po chvíli Thranduil.
,,Já vím."
Thranduil nadzvedl obočí.
,,Věděla jsem, že ode mě něco budete chtít. Dal jste mi domov, mohla jsem si vzít Arta. A jakmile jsem porodila Leise, daroval jste mi nádherný věčný život. Očekávala jsem, že něco budete chtít na oplátku. Co to bude?" zkřížila jsem ruce na prsou.
,,Ten mladík...," zamumlal Thranduil a upnul svůj pohled k mému synu Leisovi.
,,Co je s ním?" otázala jsem se nervózně.
,,Je velmi důležitý. Až nanejde ten správný čas, bude muset něco vykonat."

Polil mě studený pot. ,,A co?"
Thranduil neodpověděl. V jeho očích jsem poznala, že půjde o něco vážného.
,,Proto jste mi dovolil, abych ho tady vychovala? Šetříte si ho jako prase na porážku!" vyjekla jsem.
,,Leilo," odpověděl tiše, aby mě uklidnil. 
,,Vždyť je to můj syn!"
Thranduil mě chytl za paži.
,,Je to důležité, Leilo. Dlužíš mi to."
,,Já vím," odpověděla jsem.
,,Uspořádá výpravu," vysvětlil Thranduil.
,,A vrátí se živej?" otázala jsem se a sevřela ruku v pěst, abych se nerozplakala.
Thranduil sklopil pohled k zemi.
Přikývla jsem, i přestože se mi klepala brada. Otočila jsem se na odchod, ale Thranduil mě zastavil.
,,Je mi to líto."
,,Není. Vidím Vám to na očích, králi. Teď mě prosím omluvte," řekla jsem a odešla za Artem.

,,Co ti chtěl?" otázal se Arto.
,,Ale nic," zalhala jsem.
Arto přikývl, i když mi možná nevěřil.
Najednou se celou místností rozezněl Leisův zvonivý hlas.
,,Dámy a pánové!"
Otočila jsem se k pódiu, kde stál Leis se sklenkou v ruce.
,,Rád bych oslavil tuhle nádhernou chvíli," pokračoval ve svém proslovu Leis a já pocítila neuvěřitelnou hrdost, že jsem s Artem vychovala tak laskavého a úžasného syna.
,,Přesně v tento den mě mý rodiče zplodili. Moc jim děkuju za to, že to se mnou nikdy nevzdali. Oba to nikdy neměli lehké, a proto si na ně připijem." Leis pozvedl skleničku.
,,Na mé úžasné rodiče!"
,,Na Leilu a Arta!" vykřikli elfové a radostně si připili na naše zdraví.
,,Na ně!"

Radostně jsem se usmála a Leis mluvil dál.
,,A taky bych chtěl něco oznámit, když mám ty narozeniny," Leis si odkašlal.
,,Rád bych oznámil moje zasnoubení s mojí milovanou Turmawen."
Jakmile to řekl, zalápala jsem po dechu. Věděla jsem, že je Leis zamilovaný, ale netušila jsem do koho.
Na pódiu se mihly zrzavé vlasy a vzápětí jsem už hleděla na Turmawen. Všichni jí ale říkali Awen.
Awen byla dcera kapitánky stráží Tauriel a klíčaře Elrose. Tauriel jako já zažila Bitvu pěti armád. Přišla o svého milovaného, ale za dvacet let si našla ještě větší spřízněnou duši. Elros jí byl dokonale oddaný.

Awen se radostně usmála. A pak jsem jen přihlížela, jak ostatní elfové tleskají.
Arto se ke mně naklonil a řekl:
,,Tušila jsi to?"
,,Ne. Ale přeju mu to. Začíná jeho nová kapitola," odpověděla jsem.
,,Co by jsi řekla tomu, že by jsme si udělali dceru?" navrhl Arto.
,,Chceš další dítě?" otázala jsem se překvapeně.
,,No ano. Náš syn je už dospělý. Proč bychom si nemohli pořídit další miminko?" nadhodil.

Arto měl pravdu. Po oslavě jsem ho chytla za ruku a rychle ho dovedla do našeho pokoje, abychom spolu zase splynuli. Naše láska v tu chvíli hořela jako oheň. Ale nespálili jsme se. Ten večer jsme zplodili dcerku a dali jsme jí jméno Tolkien.

Ahojky! Tohle je bohužel konec. Doufám, že se Vám tenhle příběh líbil.
Jelikož mám ještě spoustu nápadů, tak jsem se rozhodla udělat pokračování. Jmenuje se Tajemství elfího prstenu.
Příběh budu vyprávět z pohledu Leise, syna Leily a Arta. A mnoho dalších postav. Do letních prázdnin chci ten příběh určitě vydat. Tak snad se Vám bude líbit.
A tady jsem na ten příběh vytvořila trailer:

A ještě bych chtěla poděkovat těm, co tenhle příběh četli. Největší dík ale patří kakigarb. Celou tuto knihu jí proto věnuju. Moc děkuji za tvou podporu.
Vaše AnetPilaov