Konečně. Dnes je den kdy požádám Miu o ruku, snad řekne ano. Mám vše vymyšlené. Mia ještě spí a já jsem už u jezera kde tak za 1 hodinu přijede a já ještě vše musím dodělat. Na mojí půlce postele je krabice s šaty a podpatky. Šaty jsou krémové a podpatky jsou světle růžovoučké.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Bude nádherná. Moje princezna. Až se obleče tak na schodech je nápis běž ven. Tam je limuzína co jí přiveze za mnou. A po okvětních lístcích dojde až k jezírku kde budu já, tam já udělám piknik. A já ji požádám o ruku. Nemůžu se dočkat. Doufám, že řekne ano. Jinak mě asi ta limuzína odveze do nemocnice.
Z pohledu Mii
Ráno jsem se probudila na světlo v ložnici. Justin tu nebyl, ale byla tam krabice. V ní byli šaty, strašně krásné. Co Justin zase chystá? Šaty jsem si oblékla a šla do kouplny, kde jsem si vyčistila zuby a upravila. Poslední dobou se ani nějak lehce nemaluju, nemám na to náladu. Šla jsem se nasnídat, ale na schodech byl papírek, ať jdu ven. Otevřu dveře a spatřím černou limuzínu. Před ní stojí řidič, který přikývne směrem k autu. Dojdu k němu, slušně pozdraví, otevře mi dveře, počká než si sednu a dveře zavře.
Celou cestu nic neříká a to mě strašně deprimuje. Proto navážu konverzaci.
„Prosím vás kam jedeme?" Mile se zeptám. „Je mi líto slečno, ale pan Bieber mi řekl, že na otázky typu kam jedeme, nemám odpovídat, moc se omlouvám" v zrcádku se na mě podíval.
Po pěti minutách jsme zastavili, řidič mi zase otevřel dveře, poděkovala jsem a on dveře za mnou zavřel. Řekl mi, že mám jít po okvětních lístcích a rozloučili jsme se. Vydala jsem se tedy po okvětních lístcích, ale cesta se mi zdála nekonečná. Konečně jsem došla k nějakému jezeru. Ale nikde nic nebylo. Trošku jsem začala panikařit. Najednou se mi před očima udělalo černo, protože mi někdo dal ruce před oči. Strašně jsem sebou škubla. Dotyčný ruce dal z mých očích pryč a já se otočila. Zase jsem viděla ty nejkrásnější oči na světě. Na nic jsem nečekala a obejmula mého prince a políbila ho.
„Ahoj Princezno, strašně ti to sluší, ještě víc než jsem si myslel" uculil se na mě Justin. Musela jsem se začervenat.
„Ahoj Princi, moc krát děkuju, také ti to sluší, ale nevím proč tohle všechno" Justin na sobě totiž také měl smoking.
„Akorát jsem si chtěl dát s mojí princeznou snídani" přikývla jsem a následovala jsem ho.
Došli jsme na deku, kde bylo jídlo, takže piknik. Usadili jsme se, popřáli jsme si dobrou chuť a začali jíst.
„Mio, měl bych ti něco říct... " řekl Justin nejasně a já se začala strašně bát, co provedl. Přikývla jsem ať pokračuje. Justin si dřepl na jedno koleno a vytáhl červenou krabičku a spustil ... „Vím, že tak dokonalou holku jako jsi ty si ani nezasloužím, ale ukradla jsi mé srdce a chci se tě zeptat jestli si mě vezmeš?" Strašně jsem brečela radostí.
„Ano!, Ano!" Justin si stoupl, vzal mě a začal se semnou točit a usmívat se. Zastavili jsme se a políbili se.
„Justine, taky bych ti něco měla říct..."
Z pohledu Justina
„ ...Já jsem v tom" stál jsem a zíral jsem jak puk.
„To je úžasný lásko, teď jsem ten nejšťastnější člověk na světě" objal jsem ji a přitiskl jsem ji jak jen to šlo. Jsem rád, že jsem se s Miou potkal a jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
