Životabudič ✔️ | Fremione fanfiction

Sedmá kapitola - Kdybyste chtěl vykrást banku, co byste udělal?

Ron seděl v křesle a před sebou měl mapu New Yorku. Dlouho na ni koukal a občas do ni i něco připsal.

,,Nemyslím si, že jeho útěk bude nějak naplánovaný,'' ozval se Malvin. ,,Je to blázen.''

Ron se na něj podíval a mapu položil vedle sebe. ,,Právě naopak. Je to blázen. Musel si to všechno promyslet, než něco udělal. Jestli má schizofrenii mohli mu všechno napovědět jeho imaginární kamarádi,'' namítal a vstal. ,,Kdybyste chtěl vykrást banku, co byste udělal?'' zeptal se ho.

,,Já nevím, abys bych si zjistil, kdy má ta banka otevřeno?'' pozvedl lehce obočí.

Ron na něj nechápavě koukal. ,,To je jedna z mnoha možností,'' přikývl. Stoupl si vedle něj. ,,Jestli ho chceme dopadnout, musíme přemýšlet jako on, blázen a zloděj,'' zamyslel se. ,,Na jednu stranu si bude dávat pozor, na druhou se snadno vyprovokuje.''

,,To je vlastně pravda, pane Weasley,'' usmál se. ,,Vy jste třída,'' poplácal ho po rameni.

,,Na tohle vlastně vždycky byla moje, moje...,'' zadrhl se.

,,Moje?''

,,Kamarádka, Hermiona Grangerová,'' odvětil po chvíli.

,,A proč tu tedy také není?'' podivil se.

,,Ona pracuje v kanceláři, není bystrozorka,'' odpověděl mu.

,,Ach tak.''

,,To jsme ale odbločili od tématu,'' mávl nad tím rukou. ,,Potřebujeme radu od někoho, kdo je jako Jameson,'' zamyslel se. ,,Máte tu někde blázinec?''

,,Ano, máme,'' přikývl. ,,Je to jistá forma vězení,'' pokrčil nad tím rameny.

,,No výborně, tam lidí jako on bude mraky,'' zasmál se. ,,Kdy tam můžu jít?'' zeptal se ho.

,,No, já,'' poškrábal se na zátylku, ,,vlastně klidně hned.''

~

,,Pane Weasley, nedoporučila bych vám s Umou Jakensi vůbec mluvit, je agresivní, šílená a-''

,,Vykrala osmkrát po sobě kouzelnickou banku, ne?''

,,To sice ano, ale-''

,,Chci s ní mluvit, ihned,'' přerušil ji a založil si ruce na prsou.

,,Když jinak nedáte,'' zamumlala. Vytáhla svou hůlku a dveře kouzlem odemkla. ,,Prosím, běžte,'' ukázala na pokoj před nimi, ,,ale hlavně opatrně.''

Ron přikývl a vstoupil dovnitř. Dveře se za ním hned zabouchly. Zdi byly popsané od stropu, až k zemi různými čmáranicemi. Na stropě byly stopy od jídla a kromě postele nebyl v místnosti jiný kus nábytku.

Na posteli seděla mladá čarodějka (těžko ji mohlo být více, než dvacet) a házela si s míčkem, který vypadal, že se každou chvíli rozpadne.

,,Ahoj,'' pozdravil ji Ron.

Blonďatá dívka s dlouhými vlasy se na něj otočila a míček po něm vší silou hodila. Ron naštěstí uhnul, na poslední chvíli, ale přece jen.

,,Nic nechci, nebudu jíst,'' procedila skrz zuby a otočila se zpět ke stěně.

,,Nic ti dávat nechci,'' zavrtěl nad tím hlavou. ,,Chci se tě jen na něco zeptat,'' oznámil.