Tutoring by love 2

67) - 'Je mrtvá'

Julie

 

,,C-cože jsem?“ špitla jsem šokovaně a rychle zamrkala, abych rozehnala slzy, které se mi začaly tlačit do očí. Stále jsem se snažila vysílat nějaké signály do mých nohou, ale nešlo to. Jako kdyby mi v pase vyrostla vysoká, tlustá zeď, kterou jsem nebyla schopná obejít a nebo jinak jí překonat.
,,Ochrnutá,“ zopakoval a začal si žmoulat prsty. ,,Samozřejmě je tu šance, že budete zase chodit,“ řekl s povzbudivým úsměvem a kmitl pohledem k Harrymu, který seděl bez hnutí na židli a šokovaně koukal před sebe.
,,Jak?“
,,Rehabilitace, různá cvičení, která vám mohou obnovit funkce nohou. Ale nebudu vám lhát. Tyhle rehabilitace jsou nákladné. Pravděpodobnost, že po nich zase budete moct chodit je sice vysoká, ale jsou drahé,“ řekl tiše.
,,Tak to mě radši zabijte,“ zamumlala jsem a nechala stéct první slzu po mé tváři.
,,Julie!“ okřikl mě Harry, který jakoby se probral z transu. ,,Takhle už nikdy nemluv!“ zamračil se a stiskl mi ruku.
,,Jak vysoká je ta vaše pravděpodobnost?“ zeptal se tentokrát Harry, zatímco já jsem svůj pohled upírala na svoje nohy.
,,Máme tu nejlepší doktory. Osm z deseti případů, kolikrát horších než tady slečny, mohlo opět chodit,“ řekl hrdě, jako kdyby nabízel dům a ne drahou rehabilitaci, kde já bych mohla být mezi těmi dvěmi, kteří nemohli znovu chodit.
,,Jak dlouho?“ špitla jsem neslyšně.
,,Prosím?“
,,Jak dlouho?!“ vykřikla jsem a cítila konejšivý stisk Harryho ruky.
,,Ehm...předpokládám, že půl roku minimálně. Samozřejmě jenom pokud budete pravidelně cvičit a chodit na...no to je jedno. Prostě...půl roku určitě. Pak to záleží jenom na vás,“ řekl a zastrčil si ruce do kapes.
Když tam chvíli stál, zatímco já jsem brečela a Harry mě hladil po ruce, s tichým ‘Zase přijdu‘ opustil pokoj.
,,Harry..“ fňukla jsem zoufale. ,,Proč se tohle děje jenom mě,“ vzlykla jsem a popotáhla.
,,Jul, miláčku,“ začal a zvedl se. Posadil se na okraj mojí postele a opatrně mě objal. Poprvé od doby, co jsem se probrala. Chybělo mi i jeho objetí a proto jsem zabořila hlavu do jeho ramene a natáhla jeho vůni, která vycházela z jeho mikiny. Nechala jsem se jím konejšivě hladit po vlasech.
,,Julie, slibuju, že všechno bude dobrý. Všechno se obrátí k lepšímu a než se naděješ, budeme si společně hrát se Sebastianem na zahradě.“ Slyšela jsem, jak se mu klepe hlas a není daleko od pláče.
,,Sebastian. Chci ho vidět,“ řekla jsem a odtáhla se. Smutně zavrtěl hlavou.
,,Teď to není možné. Sebastian spí a ty by sis taky měla odpočinout.“ Přikývla jsem, nechala Harryho, aby mi naklepal polštář, načež mě políbil na čelo a sedl si na židli.
Já zavřela oči a nechala se unášet temnotou.

Harry

 

Sledoval jsem, jak po chvíli začala pravidelně oddechovat a já se se zoufalým povzdechem přesunul na nepohodlné křeslo v rohu místnost.
Lhát jí, je ta nejtěžší věc na světě. A to teprve začínáme.

Prudce jsem otevřel oči, když se rozletěly dveře a do pokoje vpadla parta trotlů. Kmitl jsem pohledem k Julie, která mě pobaveně pozorovala a v ruce svírala nějakou knížečku.
,,Dobrý ráno,“ usmála se a po včerejší náladě, jakoby nebylo ani stopy. Odložila knížečku a otočila se na čtyři lidi, kteří vběhli do pokoje s různými balónky, dárkovými košíky a květinami.
,,Julie!“ vykřikli najednou a hnali se k její posteli.
,,Ahoj,“ zasmála se a nechala se jimi obejmout.
,,A takhle se, dámy a pánové, stará pravý přítel o svoji milou,“ pronesl komicky Louis a ukázal na mou hrbící se postavu.
,,Haha, jsem rád, že se bavíš,“ zavrčel jsem a přešel k posteli. ,,Jak dlouho jsi vzhůru?“ zeptal jsem se a políbil jí na líčko.
,,Tak dlouho, abych stihla přečíst tohle,“ řekla s úsměvem a ukázala na knížečku. Zamračil jsem se, když jsem si uvědomil, že je to můj ‘deník‘. Bylo přečtených pouze pár stránek.
,,Julie, ani nevíš, jak rádi jsme, že jsi v pořádku,“ řekla Perrie a posadila se na kraj postele. Julie se lehce usmála a sklopila hlavu. Povzdechl jsem si.
,,Děje se něco?“ zamračil se Louis a udělal pár kroku k posteli. Julie zavrtěla hlavou a nuceně se usmála.
,,Necítím nohy,“ řekla se skelným pohledem a já je v duchu proklínal. A to to začalo tak hezky.
,,Jak necítíš?“ vydechla šokovaně Eleanor a nechápavě se zamračila.
,,Jsem och-“
,,Co kdybychom došli tady holkám pro snídani, co?“ přerušil jsem jí a ona na mě vrhla nechápavý pohled. ,,Hned...hned jsme zpátky,“ řekl jsem s úsměvem, vytlačil Louise a Zayna z pokoje a když se za mnou zavřely dveře, zamračil jsem se.
,,Co tu děláte?“ štěkl jsem a prošel kolem nich k výtahu.
,,Přijeli jsme navštívit Julie,“ řekl Zayn tónem, jako by to bylo nad slunce jasné.
,,A taky tebe,“ přidal se Louis a přikývl.
,,Neměli jste sem jezdit. Julie na tom není dobře a tím, že jste tady to akorát zhoršujete.“
,,Tak promiň, že se staráme,“ odfrkl si Louis a založil si ruce na hrudi.
,,Ona je ochrnutá?“ zeptal se Zayn, když si vyměnil pohled s Louisem. Sklopil jsem hlavu a přikývl.
,,Jo. Nemůže chodit a vůbec necítí nohy.“
,,Proboha,“ šeptl Louis a překryl si ústa rukou.
,,Bude moct zase chodit?“
,,Jo. Bude chodit na rehabilitace a prý ‘minimálně půl roku‘,“ odfrkl jsem si a dál zuřivě mačkal tlačítko výtahu.
,,Kdyby tu byla Jasmin, zabil bych jí,“ sykl naštvaně Louis a stiskl ruce v pěst. Nastoupili jsme a já stiskl tlačítko P.
,,Nemusíš. Je mrtvá,“ řekl jsem ledabyle a odmávl to. Zayn pozvedl obočí a Louis šokovaně otevřel ústa.
,,Co je?“ zabručel jsem.
,,Mohl bys mít trochu úcty,“ napomenul mě Zayn.
,,Já mám úctu, ale ne k ní. Zasloužila si to za to všechno do udělala. Kvůli ní jsem málem přišel o Jul a o syny,“ pronesl jsem a mračil se.
,,Syny?“ pozvedl obočí Louis. V hlavě jsem si přehrával slova, která jsem řekl a potom si to uvědomil.
,,Eh..syna. Sebastiana,“ vyhrkl jsem a uhýbal pohledem.
,,Ale...“
,,Zasloužila si to,“ zopakoval jsem krutě.
Dále bylo ticho. Nikdo se neodvážil promluvit ani o Julie a ani o Jasmin nebo o Sebastianovi.
,,A jak se vůbec má Sebastian?“ zeptal se najednou Zayn, když jsme se vraceli s plnou krabicí zákusků. Napjal jsem se.
,,To...Sebastian se..má se dobře,“ řekl jsem a kmitl pohledem ke svým botám.
Opravdu. Lhát všem bude hodně těžké.

měli bystě mě mít rádi, protože tenhle díl jsem psala asi tak čtyřikrát (-________-) a několikrát se mi smazal...měla jsem sto chutí rozmlátit ten notebook kladivem :DD taky jsete se konečně dočkali co?? Jasmin je mrtvá...ano..definitivně mrtvá..už tam nebude překážet :DDD vysvětlení přijde později :DD 
jinak...OPĚT si dávám s psaním menší pauzu...teda ne úplnou pauzu, ale díly budou maximálně 3krát do týdne, protože příští týden jsou samý testy -_- a o víkendu jsem pryč...možná bych mohla napsat pár slovíček, ale nic neslibuju :DD doufám, že vás to neodradí a budete nadále číst, protože si ani neumíte představit, co jsem dělala, když jsem dneska přišla domů...koukám a u první řady TBL je 8,200 vote :OOOOOOOO :DDD pět minut jsem na to čuměla s otevřenou hubou :DDDDD takže...děkuju moooc a doufám, že se tahle řada dočká taky takových úspěchů :)))))))))))))
doufám, že je to všechno..:DD zase kilometr poznámky :DDD

LOVE YOUU!!!!