Tutoring by love 2

75) - Překvapení!

Julie

 

Do tašky jsem dala poslední tričko a s pomocí Jannet jsem jí zapla.
,,Tak, máš to hotový. Těšíš se domů?“ zeptala se se zájmem a usmála se.
,,Těším, ale... Asi jsem divná, ale bude mi to tu celkem chybět,“ odpověděla jsem pomalu a trochu se ušklíbla. Ano, opravdu mi bude chybět nemocnice. Nebo ne nemocnice, jako spíš ty lidi tady. Všichni mi hodně pomohli a já si na ně zvykla. Bude divné je nevídat každý den v pokoji.
,,Jo, jseš divná,“ zasmála se Jannet. Za poslední dva týdny se z nás staly kamarádky. Ještě aby ne. Strávily jsme spolu téměř čtyři hodiny denně. Při rehabilitacích jsme si povídali o všem možném, tudíž jsem se o ní toho spoustu dozvěděla. Jako například že jí je 26, má manžela Charlieho a dceru Bethany. Taky mě povzbuzovala a dodávala mi sílu k pokračování v rehabilitacích a k neúnavnému stavění se na nohy.
Na nohách se teď udržím. Samozřejmě s nějakou menší pomocí, ale udržím se na nich. Jsem schopná udělat dva tři kroky, ale strašně mě to vyčerpává, proto se chůzi snažím ještě vyhýbat. Podle slov doktorky Haleové dělám opravdu velké pokroky a odhaduje, že za dva až čtyři měsíce bych mohla znovu chodit. Přece jenom.. Taková slova vás povzbudí a dodají vám sílu k dalšímu boji.
,,Tak nezapomeň. Příští týden ať jsi tady,“ pohrozila, ale pak se znovu zasmála.
,,Budu tady jako na koni,“ přikývla jsem a se smíchem jí objala.
,,Tak můžeme vyrazit?“ ozval se za námi Harryho chraplák a já se za tím zvukem otočila. Při pohledu na mého přítele jsem se usmála. A můj úsměv se rozšířil, když jsem pohledem sklouzla níž a uviděla svého syna v autosedačce, jak cucá dudlík a v ruce žmoulá plyšového králíčka od Harryho. Věnoval mi pohled svých smaragdových očí a v tu chvíli ho přestal králíček zajímat. Vyhodil ho z autosedačky, králíčka následoval Sebastianův dudlík a jeho malé ručičky začaly směřovat ke mě.
,,Chyběla jsi mu,“ zasmál se Harry a položil mi autosedačku na klín.
,,Však on mě taky,“ zamumlala jsem, do jeho ručičky vložila svůj prst a usmála se. Jeho druhá ruka automaticky sevřela pramen mých vlasů, který mi spadl přes rameno, a zatahal. ,,Au! Vím, že jsme se dva dny neviděli, ale nemusíš mě takhle vítat, broučku,“ ušklíbla jsem se a opatrně vytáhla své vlasy z jeho stisku. Sebastian začal spokojeně žvatlat, ale Harry sebral ze země dudlík, očistil ho a strčil mu ho do pusinky. Seb párkrát zamrkal, ale stále kroužil svým pohledem po všech přítomných. Od Harryho, který ze země sbíral králíčka, přes Jannet, která se usmívala, a nakonec na mě.
,,Panebože, vidíte to?!“ vypískla jsem, když jsem viděla, jak se Sebastianovi rtíky povytahují do úsměvu a odhalují tak jeho dásně.
,,To je roztomilý,“ zakňučela Jannet a prstem ho opatrně pohladila po hlavičce. Sebastian k ní kmitl očima a vydal ze sebe jakýsi neurčitý zvuk, který se podobal smíchu.
Všimla jsem si, jak Harry nervózně kmitl pohledem k hodinkám na své ruce. S Harrym jsem si ještě pořádně nevyjasnila ten jeho červený flíček nad klíční kostí, ale on se tvářil, jako by to považovalo za uzavřené téma.
,,Nerad vás ruším dámy, ale budeme muset vyrazit,“ přerušil nás, chytil rukojeti mého vozíku a začal mě tlačit k jeho černému autu.
,,Kam tak spěcháš?“ pozvedla jsem obočí.
,,Totiž.. Ono.. Pak to bude všude ucpaný a já.. Nechci, abychom tam ztvrdli. Samozřejmě kvůli Sebastianovi a tobě..“ koktal a uhýbal pohledem. Trochu jsem se zamračila, ale nechala jeho výmluvu výmluvou a nechala se jím tlačit k autu.
,,Uvidíme se,“ řekla jsem Jannet, když mě Harry přendal na zadní sedačku, převzal si od ní Sebastiana a připoutal ho vedle mě. Sám si sedl za volant a nedočkavě nastartoval.
,,Jo. Uvidíme. Měj se, Julie,“ usmála se Jannet a když Harry opouštěl areál nemocnice, stále jsem jí viděla, jak mává.
,,Kam tak spěcháš?“ zeptala jsem se po chvíli cesty, zatímco jsem pohledem setrvávala na Sebastianovi, který stále svíral můj prst a různě ho ocucával.
,,Prostě spěchám. Nech to tak,“ zabručel od volantu a následně utrousil nějakou nadávku na řidiče. Protočila jsem oči.
,,Alespoň ne před Sebastianem,“ napomenula jsem ho.
,,Promiň,“ zamumlal.
,,Kam to vůbec jedeme?“ ozvala jsem se znovu, když jsem si uvědomila, že nepoznávám krajinu kolem nás, tudíž nejedeme ani k mým rodičům a ani k Harryho.
,,Jedeme domů,“ objasnil a podíval se na mě přes zpětné zrcátko.
,,Ale kam domů?“
,,K nám.“
Trochu jsem se zamračila, ale rozhodla jsem se už na nic neptat. Pouze jsem zavrtěla hlavou a věnovala se Sebastianovu nadšenému žvatlání.
,,Jsme tady,“ řekl nakonec Harry, když zastavil před nějakou bytovkou.
,,Přijde mi to povědomé,“ zamručela jsem. Harry se zasmál, zatímco z kufru vytahoval můj vozík.
,,Ještě aby ne. Byli jsme tu předtím než.. uhm. No však víš,“ zamumlal a naprázdno polkl.
,,Harry,“ šeptla jsem, když se objevil na mé straně a otevřel mi dveře. Položila jsem svou dlaň na jeho tvář a políbila ho. Harry přivřel oči a do polibku se lehce usmál.
,,Děkuju,“ zašeptal a konečky prstů mi odhrnul z obličeje pramen vlasů. Usmála jsem se, omotala kolem jeho krku své ruce a nechala se jím přendat na vozík.
,,Můžeme?“ zeptal se, když jsem držela Sebastiana a Harry se rozjel směrem k bytovce.
,,Proč se mě ptáš, když stejně nečekáš na mojí odpověď,“ ušklíbla jsem se a zasmála se. Harry pokrčil rameny a jedním stisknutím přivolal výtah.
,,Jeďte do pětky. Potkáme se tam,“ řekl a lehce cvrnknul Sebastiana do nosu.
,,Počkej, proč nejdeš s náma?“
,,Nebudu riskovat, že výtah s náma všema spadne,“ zasmál se a rozeběhl se do schodů.
S povzdechem jsem sledovala, jak se zavírají dveře a výtah se s drkotáním rozjíždí. Pomalu vyjížděl, světýlko nad mojí hlavou přeskakovalo z jednoho čísla na druhé.
Nakonec se výtah s trhnutím zastavil a dveře se pomalu rozevřely. Pohled mi automaticky padnul na zadýchaného Harryho, který se nenuceně opíral o dveře s číslem 41.
,,Tos běžel všechny ty patra?“ uchechtla jsem se a dostrkala se až k němu. Harry se zářivě usmál a přikývl.
,,Tak pojď.“ Pomalu odemkl dveře bytu a zavezl mě do něj. Pak se zastavil uprostřed místnosti – zřejmě předsíň – vzal mi z klína Sebastiana, který se neochotně pustil mojí ruky a otočil se ke mě.
,,Počkej tady,“ zamumlal. Pak opatrně otevřel dveře. Opravdu jenom na škvírku, aby se jimi protáhl on a autosedačka se Sebastianem. Ale i tak se mi zdálo, že jsem tam zahlédla nějaký pohyb, nad čímž jsem se zamračila. Jde schovat svojí milenku?, proběhlo mi myslí. Ale zavrtěla jsem hlavou nad tou pošetilou myšlenkou. Vždyť Harry mi to minule dost jasně vysvětlil, ne?
O chvíli později byl zpět, tentokrát bez Sebastiana.
,,Kde máš našeho syna?“ zamračila jsem se. Harry se usmál.
,,Zní to hezky. ‘Náš syn‘,“ pronesl monotónním hlasem a zasmál se. Stoupl si za mě a pomalu mě tlačil k oněm dveřím.
,,Otevři prosím,“ řekl, když před nimi zastavil. Natáhla jsem se po klice a stlačila jí dolů. Dveře se se skřípěním otevřely a první, co jsem viděla byl můj syn v modré ohrádce, jak tam leží, zase něco žvatlá a natahuje se po hrací soupravě, která se mu nad ní houpala.
Teprve potom jsem si začala všímat okolí. Všude byly rozvěšené fáborky, různé balónky s všelijakými nápisy a nad gaučem byla pověšená velká cedule s nápisem ‘Vítej doma!‘ a hned vedle byl další nápis, tentokrát to byla modrá písmenka, která tvořila ‘Je to kluk!‘
,,Tak tohle je to –“ Nebyla jsem schopná větu dokončit, protože mě přerušil hlasitý výkřik.
,,Překvapení!“ vykřikla skupinka lidí, která se vynořila za gaučem. Všichni měli na hlavě ty směšné narozeninové čepečky a několik lidí v ruce drželo takové ty foukačky, které vydávaly otravný zvuk a ten se začal okamžitě ozývat pokojem.
Z té spousty lidí jsem rozeznala Perrie, která nedržela tu foukačku, nýbrž svojí dceru. Vedle ní stál Zayn (s foukačkou) a držel Perrie kolem pasu. Dále tam byl Louis s Eleanor (oba měli foukačku), moji rodiče, Chloe a Anne.
,,Tak tohle bylo to tvoje překvapení?“ ušklíbla jsem se a pak se usmála, protože tohle všechno mě vážně potěšilo.
Harry přikývl. ,,Ale tím to ještě nekončí.“

jenom chci upozornit, že Julie teď bude hooodně tolerantní, takže...no..pochopíte v dalších částech :DDDD jinak se omlouvám za chyby, ale nemám čas a ani náladu to opravovat..jsem nevyspalá, mám pytle pod očima, takže jediný, po čem toužím, je jít spát :DDD ale stejně to neudělám, páč jdu koukat na PLL!! :DDD ano..na naší Julie :DD 

LOVE YOU!!!!

PS.: děkuju za neuvěřitelných 10 000 přečtení a 1,700 votes!!! :33

PS2.: totálně se rozplývám nad tou fotkou napravo!! je to tak sladkýýýý ------->