Tutoring by love 2

82) - 'Zeptej se ho na dvojčátka'

Harry

 

Julie seděla na gauči s překříženýma nohama a sledovala televizi před sebou. S úsměvem jsem zalil sáčky čaje a opatrně je odnesl ke stolku, obcházejíc tak ohrádku, ve které si žvatlal Sebastian.
,,Tady máš,“ zamumlal jsem a položil hrníčky na stolek. Julie se usmála, natáhla se pro svůj a opatrně si odpila.
,,Děkuju.“ Kývl jsem a omotal kolem jejích ramen svou paži.
,,Nemáš zač,“ usmál jsem se a políbil jí na čelo. Pak na tvář, na nos až jsem nakonec přiložil rty na její. Když jsem zvedl ruku a přesunul jí na její prso, které jsem lehce stiskl, zavrtěla hlavou a rukama, které položila na mou hruď, mě od sebe odtlačila.
,,Ne, dneska ne.“
,,Proč ne?“ zamračil jsem se a vysílal myšlenky ke zklidnění svého rozkroku.
Omluvně pokrčila rameny a kmitla pohledem ke svým rukám, složeným v klíně.
,,Jahodový týden,“ kuňkla a usmála se. Nechápavě jsem se zamračil a téměř cítil, jak se mi v hlavě otáčejí kolečka a přehrávají si její slova.
,,Ou,“ vyrazil jsem ze sebe a pak se zasmál, když mi to došlo. ,,Aha. Jasně.“ Uchechtla se a opřela si hlavu o mé rameno.
,,Jo.. Volal táta. Prý by nás chtěl zase vidět,“ vyhrkl jsem, když se mi v mysli přehrál jeho telefonát. ,,A zarezervoval nám letenky.“
,,Na kdy?“
,,Na zítra večer,“ špitl jsem, obávajíc se její reakce. Přece jenom..bylo to narychlo a známe ženy.
,,Dobře,“ přikývla, načež jsem se zamračil.
,,Nevadí ti to?“
,,Mělo by?“ podivila se a odtáhla se.
,,Čekal jsem, že budeš vyvádět nebo tak,“ pokrčil jsem rameny. ,,Ale tohle se mi líbí víc,“ dodal jsem rychle a sklonil se pro polibek. ,,A tohle na tobě miluju. Vždycky mě překvapíš,“ zamumlal jsem do polibku.
Následně jsem cítil, jak se usmála a její ruka sklouzla přes mé břicho, až na můj rozkrok. Překvapeně jsem zalapal po dechu a odtáhl se s otázkou v očích.
,,No co,“ pokrčila rameny a skousla si ret.
,,Nemáš ‘jahodový týden‘?“ naznačil jsem ve vzduchu uvozovky a protočil oči.
,,Mám,“ přikývla a stále jí nemizel ten laškovný výraz z očí. ,,Ale snad ti můžu ulevit jinak ne?“ dodala a já dále už jen sledoval, jak se sklání.

*Další den*

 

Už několik minut jsem si byl vědom toho, jak na mě Julie leží a bedlivě mě pozoruje. Sledovala mě pozorně, téměř nemrkala a přitom se lehce usmívala.
Když natahovala ruku k mým vlasům, prudce jsem otevřel oči a po tváři se mi rozlil úsměv, když sebou Julie trhla a polekaně vyjekla.
,,Dobrý ráno,“ uchechtl jsem se a otočil se na bok.
,,Ahoj,“ špitla, složila si ruce pod hlavu a nepřestávala mě pozorovat.
,,Vidíš něco, co se ti líbí?“
,,Nejenom líbí. Přímo to miluju,“ usmála se a vtiskla mi rychlý polibek.
,,Jdu nám udělat snídani,“ vyhrkla najednou a až moc rychle vstala. Nad tím jsem se zamračil. Samozřejmě jsem byl rád, když byla takhle ...ehm, plná radosti a života. Přece jenom...po té nehodě. Ale čekal jsem, že jí to bude trvat dýl. Že se bude dýl vypořádávat s následky.
Ale jako vždy. Julie mě dokázala opět překvapit.

Julie

 

Než jsem začala připravovat snídani, zamířila jsem do Sebastianova pokoje. Už byl vzhůru – jak jinak – a natahoval se ke kolotoči nad sebou.
,,Ahoj broučku,“ zamumlala jsem. Jakmile mě jeho modré oči spatřily, přestal se natahovat po kolotoči, ale začal svoje ručky vzpínat ke mě. Jeho ústa vydávaly jakési žvatlání a když jsem ho zvedla, jeho ruce se okamžitě přesunuly k mým vlasům, které stiskl a zatahal.
,,Au, miláčku. To bolí,“ sykla jsem a opatrně vypáčila svoje vlasy z jeho sevření. Zamířila jsem s ním do obýváku, kde jsem ho položila do ohrádky a konečně vešla do kuchyně. Vyndala jsem těsto na palačinky, dala vařit vodu na kávu a ohřála Sebastianovi sunar.
Nevím, co se stalo. Bylo ticho, ani Sebastianovo žvatlání nebylo slyšet, ale najednou se bytem začal rozléhat jeho pláč. Odhodila jsem hrníček, který se sklouzl přes celou linku, až spadl na zem a rozbil se na malé kousíčky. Sebou také vzal misku s moukou, která se na zemi rozsypala a vytvořila bílé obláčky, vznášející se ke stropu.
,,Sebastiane,“ zavyla jsem a sklonila se. Začala jsem sbírat střepy, ale jeden mi sklouzl a rozřízl mi prst. Sykla jsem a přitiskla prst ke rtům. Sebastianův pláč neustával a mě to začalo drásat nervy. Všechen ten bordel kolem mě, krev, který se mi stále valila z prstů a jeho pláč k tomu.
,,Sebastiane! Mlč už!“ zakřičela jsem na plné hrdlo. Naštvaně jsem bouchla do linky, čímž jsem si akorát tak způsobila bolest, která mi začala vystřelovat do celé paže.
Najednou se zprudka otevřely dveře od ložnice a ven vyběhl Harry, pouze omotaný ručníkem. Přiběhl k Sebastianovi, vzal si ho do náruče a začal s ním pohybovat ze strany na stranu, přičemž po mně hodil ublíženým pohledem.
,,Proč na něj křičíš?“ podivil se a zamračil se.
,,Já nevím,“ špitla jsem a držela svou ruku přitisknutou k mé hrudi. Harry si povzdechl a už s klidným Sebastianem přešel ke mně. Vzal si ohřátý sunar a s pohledem upřeným na mou ruku se zamračil.
,,Nakrmím ho a pak s tím sjedem do nemocnice,“ zamumlal a odpochodoval ke gauči, na který si kecl, nakapal si sunar na ruku,a by ozkoušel teplotu a když jí uznal za vhodnou, strčil to Sebastianovi.