Tutoring by love 2

66) - Následky

Julie

 

Byla jsem si plně vědoma Harryho vedle mě. Celých již zmiňovaných 33 dní, co jsem ‘spala‘ tady Harry byl a já ho vnímala. Vnímala jsem jeho vzlyky, jeho úpěnlivé prosby o to, abych se probrala. Abych dala jakýkoliv náznak toho, že stále žiju. A věřte, že jsem chtěla něco udělat. Chtěla jsem třeba pohnout prsty, jako tomu bylo ve filmech. Chtěla jsem promluvit a říct mu, že jsem pořád naživu a že všechno bude v pořádku. Chtěla jsem udělat cokoliv.
Bohužel jsem nemohla nic. Jako bych úplně ztratila vládu nad svým tělem a jediné na co jsem se zmohla bylo lehké nadzvedávání mého hrudníku. Jinak nic.
I když jsem ho neviděla, cítila jsem jeho přítomnost. Částečně proto, že pevně tiskl mojí ruku v té jeho Cítila jsem, jak mi na ní dopadají horké kapky, což byly jeho slzy, které poslední dobou proudily bez přestání.
Tak moc jsem toužila ho opět vidět. Chtěla jsem vidět jeho oči, dva zelené drahokamy, zasazené hluboko v dokonalém obličeji. Chtěla jsem vidět jeho zářivý úsměv, jeho bělostné zuby, zarovnané v dokonalé řadě. Chtěla jsem vidět jeho neposedné kudrliny, které nikdy nezůstaly v té pozici, do které si je načesal.
Ale neměla jsem sílu na zdvihnutí očních víček. Neměla jsem sílu na nic.
Opět jsem se plně soustředila na svou ruku, aby se alespoň trochu pohla, ale přestala jsem, když jsem uslyšela tichý hlas. Všechna slova nově příchozího byla tlumená, jako kdyby mluvil z velké dálky. Pak jsem ucítila, jak mě Harryho ruka pustila a on se začal vzdalovat.
‘Harry! Nechoď nikam, prosím!‘ křičela jsem, ale neslyšel mě. Celou dobu jsem se cítila, jako uvězněná v cizím těle. V těle, které ignorovalo moje příkazy a neposlouchalo.
Ale než Harry odešel, slyšela jsem jeho tichý, pláčem oslabený hlas. Někdo mu odpověděl a pak jsem cítila, jak se něčí dlouhé prsty dotkly mých vlasů, které odhrnul a něco mi strčily do uší. Sluchátka?
Jo, sluchátka, protože o chvíli později mi do uší začala proudit mě neznámá hudba.
Cítila jsem, jak se mnou někdo opatrně hýbe, naklepává mi polštář, upravuje mi přikrývku a kontroluje přístroje vedle mojí hlavy.

‘So why won’t you talk to me?
Why won’t you just talk to me?
There’s a universe inside your head
Constellations of the things you left unsaid. 
Talk to me, or watch me leave.‘ 

Silný hlas zpěvačky zpíval tato slova a mě zněl text písničky v hlavě.
Aniž bych to nějak plánovala, najednou jsem pocítila něco teplého, stékajícího po mé tváři.
,,Proboha!“ slyšela jsem vedle sebe. Jaktože jí teď slyším úplně?
Najednou jsem dokázala pohnout svou rukou. Teda...zkroutila jsem prsty a konečně cítila, jak se mi do nich dostává cit.
,,Pane doktore!“ vykřikl ten někdo a prudce otevřel dveře. ,,Pane doktore! Probouzí se!“ křičel ženský hlas a já si chtěla překrýt uši, protože její hlas byl tak silný a hlasitý.
Nakonec se cit dostal i do mého obličeje. Lehce jsem pootevřela rty a začala otevírat oči.
,,Harry,“ šeptla jsem neslyšně.

Harry

 

,,Vaše přítelkyně se probouzí, pane Stylesi. A vy teď musíte pryč,“ řekl doktor a začal mě vystrkovat z pokoje pryč.
,,Ne! Chci tady být! Chci jí vidět!“ ohradil jsem se a setřásl ze sebe jeho ruce.
,,Pane Stylesi, musíte ven. Hned!“ křikl. V tu chvíli na mě skrz několik doktorů, nahromaděných kolem její postele, pohlédly její oči. Opět jsem viděl jejich barvu. Slzy se převalily a teď stékaly po mých tvářích, přičemž za sebou zanechávaly mokré stopy.
,,Musíte jít,“ řekl znovu doktor, který mě stále držel za ramena. Přikývl jsem, odtrhl se od jejích očí a vycouval ze dveří, načež se mi zavřely dveře před nosem.
,,Mami,“ vzlykl jsem, když mi telefon oznámil, že hovor začal.
,,Harry, co se děje?!“ vyjekla vyděšeně. ,,Je všechno v pořádku?“
,,T-to...Julie,“ řekl jsem jenom. Bylo ticho.
,,Ona...oh, Harry. Je mi to tak moc líto, zlatíčko,“ šeptla zoufale.
,,Ne, mami. Špatně jsi to pochopila. Ona-ona nezemřela. Probrala se,“ vzlykl jsem radostně a přes slzy se usmál.
,,Proboha, Harry! To je..to je skvělá zpráva! Zavolám Sophii a dorazíme do nemocnice za tebou!“ křičela vzrušeně do telefonu a já si dokázal představit její nadšené běsnění po domě.
,,Ne. Už budou končit návštěvní hodiny,“ zavrtěl jsem hlavou a otřel si oči. ,,Musím jít. Měj se,“ řekl jsem a aniž bych čekal na odpověď, ukončil jsem hovor.
Ještě jsem tuhle radostnou zprávu napsal Louisovi a Zaynovi a pak jenom čekal. A čekal.
Když jsem čekal už asi deset minut, zvedl jsem se a začal nervózně přecházet po nemocniční chodbě.
,,Pane Stylesi,“ ozvalo se za mnou a já se prudce otočil. Pohled mi padl na toho doktora, který mě vykopl ze dveří. ,,Můžete dovnitř,“ dodal a lehce se usmál.
Čekal jsem, až z pokoje vyjde ten zástup doktorů a sestřiček, kteří tam doteď byli a pak se doslova procpal dveřmi.
,,Julie,“ špitl jsem se slzami v očích a vrhnul se k její posteli, kde stále ležela. Ovšem její tělo teď nebylo tak ochablé, tak bez života. Stále byla bledá, ale její vyzáblý obličej alespoň trochu rozjasňoval drobný úsměv na rtech.
,,Harry,“ šeptla chraplavě a její úsměv se trošku rozšířil. Na víc se nezmohla. Stále byla unavená i když spala 33 dní v kuse.
,,Julie,“ zopakoval jsem, chytil její ruku do svých a políbil jí. Konečně jsem cítil teplo, které jí v rukách proudilo. Konečně jsem mohl zase cítit stisk, který mi slabě opětovala. ,,Ach Julie. Tak moc jsem se bál,“ vzlykl jsem a nesnažil se skrývat svoje slzy, ovšem teď to byly slzy štěstí.
,,Moc mě to mrzí,“ zasípala, natáhla tu druhou ruku a lehce mě s ní pohladila po tváři.
,,Ne. Mě to moc mrzí. Neměl jsem...neměli jsme jezdit na tu přitroublou zmrzlinu,“ zamračil jsem se a v mysli se mi automaticky vybavila vzpomínka na Jul, letící ochable vzduchem. ,,Měl jsem tu teď ležet já. Ne ty,“ dodal jsem a popotáhl.
,,Harry...tohle neříkej,“ napomenula mě, ale její hlas se tomu ‘napomenutí‘ ani nepřibližoval.
,,Teď už všechno bude v pořádku,“ řekl jsem s úsměvem. ,,Počkej až uvidíš Sebastiana,“ dodal jsem a sledoval její výraz, který se změnil na nadšený.
,,Sebastiana?“ špitla a já i přes slabost jejího hlasu slyšel, jak se jí třese a o chvíli později se jí po tvářích začaly také koulet slzy.
,,Ano. Tvůj syn. Náš syn. Pamatuješ si na něj?“ zeptal jsem se s trochou vyděšení v hlase. Co když zapomněla? Na Sebastiana, kterého necelých sedm měsíců nosila pod svým srdcem?
,,Pamatuju, ale myslela jsem, že...“ Došlo mi, co myslí. Zavrtěl jsem hlavou a otřel jí slzy.
,,Ne..žije a je..je hodně silný. Je sice pořád maličký, jako moje dlaně, ale je vážně silný a každým dnem je na tom líp a líp,“ chválil jsem ho a jí se na tváři vyrýsoval úsměv.
,,Chci ho vidět,“ řekla a podívala se na doktora, který stále postával u dveří.
,,Obávám se slečno Simonsová, že teď to nebude možné. Zaprvé..návštěvní hodiny skončily, tudíž by tu pan Styles ani neměl být, ale kvůli situaci tu může zůstat celou noc. A dále je tu...jeden menší problém,“ řekl váhavě a kmitl pohledem z Julie na mě. Zamračil jsem se a očekával, co z něj vyleze.
,,Slečno Simonsová. Mám pro vás...drobný úkol,“ řekl a přešel k Juliině posteli. Ta se stejně jako já nechápavě zamračila. ,,Prosím, pohněte rukou,“ nařídil a uchopil její volnou ruku. Tu, kterou jsem nesvíral v rukách já.
Julie tak udělala a ohnula prsty. Doktor přikývl.
,,Teď zavrťte hlavou.“ Stejně jako předtím, Julie vyplnila jeho požadavek. otočila hlavu ode mě k oknu a zase zpátky.
,,A teď to nejtěžší. Pohněte nohama,“ řekl a přitom hlasitě polkl. Čekal jsem, že Julie tak udělá. Ovšem nestalo se tak.
Sledoval jsem, jak se Julie soustředěně mračí, špulí ret, jako vždy, když se o něco vehementně snažila. Ale nic se nestalo.
Přerývaně jsem se nadechl.
,,Tomu říkáte ‘menší problém‘?!“ vykřikl jsem na doktora, který nad tím bezradně kroutil hlavou.
,,Co se děje? Nechápu to,“ špitla nechápavě Julie a stále se snažila pohnout nohou.
,,Obávám se, slečno Simonsová, že jste ochrnula.“ 

okey...pro velký úspěch sem dávám trailer znovu :DD už by měl fachat :D ----->

chci poděkovat Libušce prdelce (nevěřím, že jsem to napsala :DD) za trailer...sice jsem na to čekala sto let, ale výsledek za to stojí...děkujuu!! :**
jinak...děkuju za tolik votes u minulého dílu :3 :OO úplně jsem na to čuměla :DDD
a taky..čtete tu někdo PULSE od LiaStiles? :OO úplně vypleskaná z toho jsem ! :33 miluju ten příběh a jestli to někdo nečte...vřele doporučuji :))))) kdybyste někdo chtěl...odkaz je v external linku :)))

LOVE YOU!!! HOPE YOU LIKE IT! :))