Tutoring by love 2

68) - I'm here

Julie

 

,,Mami, opakuju ti, že mi je fajn,“ řekla jsem po sté a nakrčila obočí, když mi její ruka uhladila vlasy. Rodiče spolu s Christianem přišli téměř hned jak za Harrym zapadly dveře. Stejně tak Anne a Chloe.
,,Takže nemůžeš chodit?“ zeptala se Perrie a stiskla mi ruku. Kmitla jsem k ní pohledem a smutně zavrtěla hlavou.
,,To je mi strašně líto, Jul,“ špitla Anne a stejně jako moje máma mě pohladila po vlasech.
,,Já...myslím, že to –“ začala jsem, ale byla jsem přerušena otevíranými dveřmi, ve kterých se později objevil Harry, v doprovodu Zayna a Louise, a všichni tři nesli nějaké krabice, ve kterých zřejmě bylo nějaké to jídlo.
,,Asi jsme toho měli vzít víc,“ řekl udiveně Harry a položil krabici na stolek. Pak přešel ke mě a s úsměvem mi vtiskl lehký polibek na čelo, což bylo téměř jediné místo, které jsem neměla obvázané.
,,Jak ti je?“ špitl a posadil se na židli, kterou mu Perrie uvolnila. Neutrálně jsem pokrčila rameny.
,,Harry, jenom ti chci poděkovat,“ řekla dojatě máma a položila mu ruku na rameno.
,,Za co?“ zamračil se Harry.
,,Za to, jak se staráš o Julie. Byl jsi tady neustále a neztratil jsi víru v to, že se...probere.“ Na posledním slově se jí hlas zlomil a spíš vydala jakýsi vzlyk.
,,To je samozřejmost. Miluju jí a nikdy bych se nesmířil s tím, kdyby...“ Odmlčel se a sklopil hlavu. Konejšivě jsem mu přejela palcem po hřbetu ruky a stiskla jí.
,,Nebudeme o tom mluvit, ano?“ šeptla jsem směrem k Harrymu a pak se otočila k ostatním. Přikývli a Louis strčil Christianovi do rukou krabici.
Nadechovala jsem se k větě, ale přerušilo mě otevření dveří. Neobtěžoval se ani se zaklepáním. Prostě jenom někdo vpadl do dveří a pak zaraženě přejel pohledem osazenstvo tohoto pokoje.
,,Pane Stylesi...páni, vás tady je,“ uchechtla se sestřička v bílém oblečku. Pohledem se zase vrátila k Harrymu a usmála se. ,,Jestli chcete, tak můžete vidět Seba,“ řekla a pohledem kmitla ke mě. ,,I vy samozřejmě,“ dodala a usmála se.
,,Chceš vidět Sebastiana?“ otočil se ke mě Harry a taky se usmál.
,,Chci, ale...“
,,Přivezete mi sem vozík?“ optal se sestřičky. Ta přikývla a zmizela.
,,Seba?“ zopakovala jsem její přezdívku pro mého syna a ušklíbla se. Harry pokrčil rameny.
,,Mají ho tady rádi. A to všichni,“ řekl, vzal si od sestřičky vozík a opatrně mě na něj položil. ,,Dobrý?“ zeptal se a přejel mě pohledem.
,,Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a zamračila se nad představou, že na tomhle vehiklu budu muset být několik hodin denně, abych se vůbec někam dopravila.
,,Lásko, slibuju, že zase budeš chodit,“ špitl Harry a políbil mě na tvář. Přikývla jsem, ale i tak jsem tomu nedávala moc velké naděje.
,,Tak jedem!“ vykřikl Louis, vystřelil z pokoje jako neřízená střela a všichni ho následovali. Nad tím jsem jenom zavrtěla hlavou a zasmála se.
,,Julie,“ oslovil mě známý hlas a já se pootočením hlavy dívala do očí svému bratrovi.
,,Ahoj, Chrisi,“ usmála jsem se a stiskla jeho ruku.
,,Víš, já...musím si s tebou pak promluvit,“ řekl nervózně a stisk ruky mi opětoval.
,,Tak povídej.“
,,O samotě,“ řekl a významně se podíval na Harryho, který nás pozorně sledoval.
,,Eh..dobře,“ přikývla jsem, načež Christian zpomalil a téměř se sunul za námi, s pohledem zabodnutým do země.
,,Co mu je?“ zeptala jsem se Harryho. Pokrčil rameny a dále hleděl před sebe.
,,Dobrý den, pane Stylesi.“
,,Pane Stylesi.“
,,Ráda vás zase vidím, pane Stylesi.“
,,Jak se máte, pane Stylesi?“
Tohle a víc se ozývalo ze všech stran. Nakrčila jsem nad tím nechápavě obočí a otočila se na Harryho, který všem zdvořile odpovídal a kýval.
,,Jsi tady celkem oblíbenej, co?“
,,Jo. Byl jsem tady celý měsíc a sestřičky i doktorky si mě oblíbily. Prý jsem správný přítel,“ dodal a usmál se.
,,Zajímavé.“ Zvedla jsem obočí a čekala, co řekne.
,,Neboj se! S nikým jsem nic neměl, jestli ti jde o tohle,“ řekl a ušklíbl se.
,,Nejde mi o tohle...myslím.“
,,Tak se nemusíš ničeho bát. Kdybych chtěl s někým něco mít, jednoduše bych tady nezůstával a šel do nějakýho baru, kde bych...Jo, mimochodem. Už víš, že Jasmin je mrtvá?“ přerušil svou řeč a já šokovaně vyvalila oči.
,,Cože je?!“ vypískla jsem nevěřícně.
,,Mrtvá,“ zopakoval a neutrálně pokrčil rameny.
,,Zabil jsi jí?“ špitla jsem. Pozvedl obočí.
,,Jsi blázen? Ne, ale kdybych mohl, tak jo,“ zavrčel a zamračil se.
,,A co se jí stalo?“
,,Když tě...srazila,“ řekl potichu, jakoby se toho slova bál, ,,tak jí do cesty pak vběhlo nějaké dítě a ona se lekla, strhla volant a nabourala do stromu. A jelikož nebyla připoutaná, tak proletěla předním oknem a rozmázla se na stromě,“ řekl a pokrčil rameny.
,,Harry!“ okřikla jsem ho tlumeně. ,,Měj trochu úcty!“
,,Julie, ty jsi neuvěřitelná. Ona tě srazila, kvůli ní jseš teď ochrnutá a ještě mi říkáš, abych měl trochu úcty?“ Nevěřícně zavrtěl hlavou. ,,Jul, ona nám zničila život. Nezaslouží si úctu.“
Věděla jsem, že má pravdu. Ona nám zničila život, tak proč bychom měli mít úctu. Ale něco ve mě jí litovalo. Vždyť ona nic neměla. Jenom byla zaslepená láskou k člověku, který její city neopětoval.
,,Bude mít pohřeb?“ špitla jsem s pohledem zabořeným v klíně.
,,Co?“
,,Jestli bude mít pohřeb.“
,,Jo...asi příští měsíc. Ty tam chceš jít?“ vyjekl a zamračil se.
,,Jo, chci, Harry a ty bys tam měl jít se mnou.“
,,Zapomeň,“ odmítavě zavrtěl hlavou.
,,Jak chceš,“ pokrčila jsem rameny a upřeně se dívala před sebe.
,,Nebudeš mě přemlouvat?“
,,Nemám právo tě do něčeho nutit a navíc to nemá cenu.“
Slyšela jsem, jak Harry za mnou těžce povzdechl a vešel do místnosti.
,,Dobře, půjdu tam. Ale jenom kvůli tobě. A abych se ujistil, že ta mrcha tam opravdu je.“ Protočila jsem oči a nechala Harryho, aby mě zavezl k jednomu inkubátoru.
Sebastian Simons Styles. Slzy se mi vtlačily do očí, když jsem si přečetla jeho celé jméno.
,,Neplakej,“ šeptl Harry a stiskl mi ruku, načež se sklonil a lehce mě políbil na rty. Přivřela jsem oči a užívala si chvilkové blaho, které se mi tím polibkem dostávalo.
,,Dobrý den, pane Stylesi. Jdete za synem?“ usmála se na něj starší sestřička, která právě vyšla z nějaké kanceláře.
,,Vlastně..my všichni jdeme za mým synem,“ opravil jí a rukou ukázal na skupinku, která se už tlačila u inkubátoru. Zasmála jsem se.
,,Vy určitě budete slečna Simonsová. Jsem ráda, že jsem se probrala. Tady Harry si nezasloužil takové utrpení,“ řekla a kmitla pohledem k Harrymu, který se koukal jenom na mě.
,,Jo. Nezasloužil,“ přikývla jsem a usmála se na něj.
,,Tak jo, panstvo! Nesahejte na to!“ okřikla někoho a slyšela jsem plesknutí, jak někoho plácla přes ruku. ,,Odstupte od toho!“ Všichni se jako vlna posunuli od inkubátoru a sestřička opatrně vyndala Sebastiana.
Šokovaně jsem se nadechla, když jsem viděla uzlíček, který držela v ruce. Harry říkal, že je malinký, ale že až tak... Sestřička podala Sebastiana Harrymu, který si ho opatrně vzal a já si všimla, že Harryho pohled je něžný, dojatý. A jak taky říkal, Sebastian byl velký jako obě Harryho dlaně.
,,Ahojky,“ šeptl Harry a usmál se přes slzy, které se mu objevily v očích.
,,Vždycky tady brečí,“ šeptla mi sestřička a já se usmála.
,,Podívej se,“ řekl Harry a natočil se tak, že jsem mohla vidět Sebastianův obličej.
,,Je...je krásný,“ vydechla jsem. Harry přikývl a natáhl ke mě ruce s mým synem. Nejistě jsem se podívala na sestřičku, která jenom přikývla. Váhavě a opatrně jsem si vzala Sebastiana k sobě a můj úsměv se ještě více rozšířil.
,,Miláčku,“ vydechla jsem přes slzy a dvěma prsty jsem opatrně chytila jeho ruku. Okamžitě zareagoval a sevřel můj ukazováček ve své ručce.
,,Maminka je tady, zlatíčko.“
,,Je nádherný,“ řekl někdo za mnou.
,,Po mámě,“ dodal Harry a dřepl si přede mě, načež chytil Sebastianovu druhou ruku.
,,Ale oči má po tátovi,“ uchechtla jsem se, když Sebastian pomalu otevřel oči a tak odhalil dva smaragdy, totožné s Harryho barvou.
,,Doufám, že teď už všechno bude v pohodě,“ prohodila mamka za mnou a položila mi ruku na rameno.
,,To taky doufám.“

možná začínám litovat, že jsem se pustila do druhý řady -_____- páč mě nic nenapadá a myslí, že mě přestává i to psaní bavit...ale snad je to jenom dočasný...
taky chci říct, že další díl bude PRAVDĚPODOBNĚ až někdy příští týden...teď jsou testy (ne že bych se na nějaký učila :DD), ale taky mám brigošku (jenom o víkendech :DD)...možná se dokopu k tomu psaní a možná se dočkáte v sobotu nebo v neděli...nic neslibuju, sooo :DDD
jinaak...jaký budete mít vysvědčení? :DD doufám, že my ta čůza nedá čtyřku z matiky :DD nesnáším jí...(matiku i učitelku -_-) a finally....budou prázdniny!!! juchuuu!! :DDD
aaa...díl věnuju DirectionersEl, která přečetla všechny moje příběhy naráz (přísahám, že jsem od ní měla dlouhou řadu upozornění -__- :DDDD), okomentovala je a taky mi napsala pěknou zprávičku, takže...tohle je pro tebe :)))* slibuju, že se každému, kdo okomentuje něco pěkného (což je každý komentář) pokusím věnovat alespoň jeden díl...doufám :DDD

LOVE YOU!!!!

PS: koukáte někdo na Glee? omg...jsem úplně rozteklá z Kurta a Blaina (jsem v druhý serii :DDD) :33333333333333333333333333