Tutoring by love 2

73) - Story of his life

Pohled jsem upírala k oknu, za kterým ustavičně a neúnavně padaly kapky deště. Pohled na vnější svět mě zároveň utěšoval a zároveň ve mě vzbuzoval smutný pocit. Tolik lidí na světě a zrovna mě se musí stávat takové věci. Zneužití, nechtěné-chtěné těhotenství, nehoda, ochrnutí, ulhaný přítel.
Když se nad tím zamyslím, to, že mi to neřekl dávalo určitý smysl. Byla to minulost, kterou očividně nechtěl vytahovat a kterou se zrovna nechlubil. Ale i tak mě bolelo, že mi to neřekl. Bolelo mě, že můj přítel někomu zkazil život a to jenom svojí blbostí.
Z přemýšlení mě vyrušilo skřípění otevíraných dveří. Prudce jsem otočila hlavu tím směrem a zhluboka se nadechla. My o vlku a vlk za dveřmi.
Tohle bude dlouhá debata.

,,Ahoj,“ usmál se a vešel. ,,Myslel jsem, že budeš spát.“ Přešel ke mě a naklonil se, aby mi dal rychlou pusu, ale místo toho políbil mou tvář. Všimla jsem si, že přes jeho tvář přeletěla nechápavost nad mým činem, ale i tak se stále usmíval a nic netušící si sedl na mojí postel.
,,Jak ses měla?“ zeptal se a omotal kolem mých ramen ruku. Já jsem místo odpovědi stále zarytě mlčela. Harry se trochu zamračil.
,,Julie?“ Nic. Neodpovídala jsem. Pouze jsem si založila ruce na hrudi.
,,Jul, děje se něco? Protože jestli jsem něco –“
,,Proč jsi mi to neřekl?“ vyhrkla jsem a tím ho přerušila uprostřed věty.
,,Co myslíš?“ Nechápavě nakrčil obočí a kmitl očima ke dveřím.
Zhluboka jsem se nadechla. ,,Dneska jsem se seznámila s jedním klukem,“ začala jsem. Harryho nechápavý pohled vytrvával. ,,Celý život bude muset strávit na vozíčku, protože ho parta kluků přimáčkla autem ke stromu a to jenom protože to je gay,“ pokračovala jsem a teď se na něj bez mrknutí koukala. Díky tomu jsem mohla vidět, jak se jeho výraz mění. Z nechápavého se stával chápavý a nakonec vyděšený a trochu provinilý.
,,Jmenuje se Augustus. Neříká ti to něco?“ pozvedla jsem obočí. Harry pouze naprázdno polkl.
,,J-já...“
,,Harry, myslela jsem, že po tomhle všem už to nebudou žádný lži. Očividně jsem se mýlila,“ dodala jsem a navlhčila si jazykem suché rty.
,,Chtěl jsem ti to říct, ale... Pak.. Prostě jsem to nepovažoval za důležitý.“
,,Ale ty nic nepovažuješ za důležitý!“ vykřikla jsem a rozhodila ruce. Harry se pomalu postavil a sklopil hlavu. ,,Nic podle tebe není důležitý, ale víš co, Harry? Hodně věcí, o kterých jsi mi neřekl, bylo důležitý, včetně tohohle!“ pokračovala jsem naštvaně. Pak jsem přivřela oči a přerývaně se nadechla.
,,Zklamal jsi mě, Harry,“ vydechla jsem a promnula si kořen nosu.
,,Jak...“
,,Mohl bys odejít?“ Slyšela jsem jeho přerývaný nádech a následně jsem pocítila jeho dotyk na mé ruce.
,,Julie,“ začal omluvným hlasem.
,,Ne Harry! Sebastian si nezaslouží otce, který stále lže.. a neříká pravdu a..“ Začala jsem nesrozumitelně mumlat a snažila se ignorovat slzy, které mi začaly téct po tvářích. Sklopila jsem hlavu a tentokrát Harryho nechala, aby mě objal a začal mi konejšivě přejíždět po vlasech.
,,Ššš,“ šeptal, zatímco se se mnou začal pohupovat ze strany na stranu.
,,Já.. už nemůžu, Harry. Už na to nemám sílu a to jsem teprve na začátku,“ vzlykala jsem a pevně tiskla jeho tričko v mých rukách.
,,Julie, zvládneme to. Jsem tady s tebou a –“
,,Ale ty mi pořád lžeš a zatajuješ mi pravdu!“ vyjekla jsem a odtáhla se od něj.
,,Mrzí mě to, Julie. Nechtěl jsem, aby sis o mě myslela, že jsem nějakej homofob, nebo já nevím, ale... Jenom jsem se jenom vezl. Říkal jsem Bradovi – to byl ten, co to řídil – aby toho nechal, že to už není sranda. Ten jenom řekl, že jestli jsem srab, tak ať vystoupím, ale že už ho nikdy neuvidím. Ale v tu dobu jsem ho potřeboval. Byl jsem v prváku a... Potřeboval jsem ho k tomu, abych se udržel nahoře. Byl můj sen, abych byl oblíbenej. Chtěl jsem být tím, kým jsou kluci ve filmech. Oblíbený fotbalista, který může mít kteroukoliv chce. Ale k tomu jsem potřeboval Brada, který byl tím, kým jsem chtěl být. Byl to fotbalista, oblíbený a holky na něj letěly. Co na tom, že byl ve třeťáku.
Ten den mě pouze vezli domů, ale po cestě jsme narazili na toho kluka...“
,,Na Augusta,“ přerušila jsem ho. Bylo snad ještě hnusnější, že si nepamatuje jméno toho, kdo kvůli němu musí po zbytek života spoléhat na vozík.
Harry přikývl a pokračoval. ,,Narazili jsme na Augusta. Hned ze začátku jsem jim říkal, že to není moc dobrej nápad. Přiznávám, že byla celkem sranda třeba mu házet vajíčka na dům nebo tak, ale tohle bylo hodně i na mě. Mohl jsem vystoupit, ale neudělal jsem to. Místo toho jsem se díval, jak ten kluk je přimáčklej ke stromu a ztrácí vědomí. Nechtěli jsme, aby to zašlo tak daleko. Brad mu chtěl jenom trochu pocuchat to kolo, na kterým jel. Ale... ani nevím, co se stalo. Prostě vyjekl, strhl volant a on byl tam. Byl tam přimáčklej. Ostatní utekli, ale já zavolal záchranku a pak jsem utekl taky.“
Na okamžik se odmlčel a pohlédl na mě. Zřejmě aby zjistil, jestli od něj neuteču (obrazně, protože s mým stavem bych se moc daleko nedostala).
A já se na něj jak znechuceně, tak lítostivě koukala. Byla jsem na něj naštvaná, ale zase jsem byla ráda, že zavolal záchranku.
,,Samozřejmě na to přišli. Podle Bradovi SPZ zjistili, komu to auto patří a našli ho. Ten to prásknul i na mě, ale jelikož mi bylo šestnáct, nemohl jsem do vězení. Místo toho jsem dva měsíce sbíral odpadky.
Pak jsme se s mámou přestěhovali sem a začali znovu. A zase.. Chtěl jsem být na vrcholu.
Byl tady ten debil Horan. Ten byl na vrcholu a jednou za mnou přišel a chtěl mi sebrat věci. Ale vzepřel jsem se a zmlátil ho tak, že skončil na sesterně se zlomeným nosem a rozseklou hubou. Tak jsem se dostal na vrchol. Horan terorizoval všechny a já se prakticky stal hrdinou, když jsem se mu jako jediný vzepřel. Po čase se ke mě přidal Zayn s Louisem a letěly na mě všechny holky. Sice to nebyly roztleskávačky, protože ty jsme neměly, ale i tak jsem byl spokojený. Měl jsem všechno. Teda... Popularita pro mě bylo všechno. Neměl jsem si ce dobrý známky, ale vždycky jsem si nabrnknul nějakou holku, která mě to doučila na závěrečný testy a prošel jsem.“
,,Udělal jsi to stejný i se mnou?“ pozvedla jsem obočí.
,,Co myslíš?“
,,Choval ses ke mě hezky jenom proto, abych tě doučila matiku?“
,,Zprvu jo. Ale... když jsem tě viděl, jak trpíš, jak tě Horanova partička zkopala na záchodech a pak...“ Odmlčel se a zhluboka se nadechl. ,,Žárlil jsem, když jsem tě viděl s Liamem. Byla jsi s ním tak šťastná. Rozhodl jsem se, že tě alespoň přinutím, abys mě měla ráda. No... Ale trochu se to zkomplikovalo, když se to obrátilo. Tys mě přinutila, abych tě měl rád. Ta tvoje nevinnost a... A teď jsem tady.“
Koukala jsem před sebe. Nebyla jsem schopná slova, pohybu a ani nádechu. Totálně mi tím vzal vítr z plachet.
Byl v tom všem nevinně. Jenom chtěl popularitu, ale kdo v jeho věku nechtěl? Nemohla jsem mu to mít za zlé, ale mohl mi o tom alespoň říct. Teď jsem nemusela být v téhle prekérní situaci, kdy jsem litovala svých předchozích slov.
,,Promiň. Nevěděla jsem, že –“
,,Samozřejmě, že nevěděla,“ přikývl a zasmál se, přičemž si mě k sobě přivinul a pevně mě objal.
,,Je mi to líto,“ řekla jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi.
,,A čeho lituješ?“
,,Toho, že jsem ti zůstala na krku,“ zasmála jsem se. ,,Chtěl jsi mě jenom na doučování a podívej se na to. Máme spolu dítě,“ dodala jsem a stiskla jeho ruku.
Pokojem se roznesl jeho hlasitý smích.
,,To je to až tak vtipný?“ ušklíbla jsem se.
,,Nemyslela jsi to vážně, že ne?“ Přikývla jsem.
,,Myslela.“
,,Julie.. Ty jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo. A nelituju jediné minuty, kterou jsem s tebou strávil.“

opět trochu sladkej díl :DD chci se strašně mooocc omluvit, že jsem ho přidala až dneska, ale znáte to... měla jsem nacpanej program :DD prostě... brigáda, chata, brigáda :DD zítra jdu zase -_- juhuuu :D a taky se předem omlouvám, protože nevím, kdy bude další :DD 

LOVE YOU!!!!

PS.: strašně moc děkuju za 8000 přečtení a 1400 votes!! :3333