Tutoring by love 2

86) - All I want

Julie

 

*O sedm měsíců později*

V den naší svatby jsem byla nervóznější, než kdy jindy. Nevím, jestli to bylo přecpaným sálem, kde jsem spatřila i lidi, které jsem nikdy neviděla. Nebo tím, že jsem Harryho od včerejšího večera neviděla. A nebo ten zatraceně úzký korzet mých překrásných šatů, ve kterém jsem téměř nemohla dýchat.
Celé šaty byly dokonalé a já z nich byla nadšená. Akorát byly trochu natěsno. Bílý krajkovaný korzet mi stahoval celé břicho a nadzvedával prsa. Na rukách jsem měla stejně krajkované rukávy a od pasu dolů se mi táhla nádherná, bílá a nadýchaná sukně, která při každém kroku vydávala šustivé zvuky. Vlasy jsem měla spletené do složitého copu, který se potom vyčesal vysoko na hlavu a do účesu se mi zastrčila korunka. Celé to bylo doladěné nádherným diamantovým řetízkem a stejnými náušnicemi, které jsem dostala od Harryho rodičů jako zásnubní dar a bílé boty na minimálně deseticentimetrovém podpatku.
Make-up byl taky dokonalý. Celý ho měla na svědomí Perrie. Na obličej mi nanesla lehkou vrstvu make-upu a celé to přepudrovala. Řasy mi natřela voděodolnou řasenkou – prý kdybych brečela a já věděla, že brečet budu – a na oči udělala hnědé kouřové stíny. Vypadalo to opravdu složitě, ale tvrdila, že to tak složité není.
,,Zlato, uklidni se, ano? Jsi nádherná,“ zopakovala matka tuhle větu už minimálně po dvacáté.
,,Jasně. Tobě se to lehce řekne. Jenom si tam budeš sedět, zatímco já –“ Začala jsem panikařit a přerývaně dýchat.
,,Julie! Klid, ano?“ Máma mě pevně chytila za ramena a upřeně se mi dívala do očí. ,,Dýchej. Zhluboka dýchej.“ Udělala jsem tak, jak mi řekla, ale vůbec to nepomáhalo.
,,Co když... Co když mi selžou nohy a já tam před všema upadnu. Co když.. Harry řekne ne. Na poslední chvíli si to rozmyslí a co já pak? Budu tam jenom tak poníženě stát?“ Do očí se mi začaly valit slzy, které jsem ale rozehnala divokým mrkáním, abych si nerozmazala make-up, který mi udělala Perrie.
,,Neboj se, švagrová. Vím jistě, že Harry se přesně toho taky obává,“ ozvalo se ode dveří, kde stála Chloe. Na sobě měla krásné modré šaty. Chloe jsem si vybrala jako svědka a Perrie a Eleanor, které se rozvalovaly v křesílkách kolem stolku, byly moje družičky.
,,Co?“
,,Teď jsem tam byla a je na tom úplně stejně. Sedí na židli, tahá se za vlasy a stěžuje si. Bojí se, že si to nakonec rozmyslíš a on bude v háji,“ objasnila Chloe a založila si ruce v bok.
,,Tak a dost,“ vyhrkla jsem, posbírala si šaty do ruky a vyběhla z pokoje. Slyšela jsem za sebou vzrušené mumlání a křičení, abych nikam nechodila, ale ignorovala jsem to a běžela chodbou k posledním dveřím. Aniž bych klepala, vtrhla jsem tam, přičemž všechny hlavy se ke mně otočily, ale můj pohled se zaměřil na zhroucenou postavu na židli naproti dveřím.
,,Harry,“ vydechla jsem a rozběhla se k němu. Ten překvapeně vzhlédl, ale jakmile si mě všiml, postavil se a úlevně kolem mě omotal ruce. Cítila jsem, jak mi zabořil hlavu do krku a zhluboka se nadechl.
,,Julie, moc jsi mi chyběla,“ vzdechl.
,,Ty mně taky.“
,,Julie, zlatíčko. Víš, že bys tu neměla být,“ ozvalo se vedle mě. Odtrhla jsem se od Harryho a hleděla na jeho matku. Ta na mě shlížela sice přísně, ale v jejích očích byla něžnost. Zřejmě si zažila to stejné.
,,Já vím, ale..“
,,Přinese vám to smůlu,“ přidal se Zayn, sedící na jednom z křesílek. Musela jsem uznat, že v obleku mu to slušelo. Stejně tak Louisovi, který seděl vedle něj. A ač nerada.. Musela jsem přiznat, že i mému bratrovi. Ano, s ním jsem se jakž takž usmířila, ale stále je to mezi námi takové napjaté.
,,Já vím, ale chtěla jsem ho vidět,“ přikývla jsem a znovu objala Harryho. Ten mě opět pevně objal, ale po chvíli si mě od sebe odtáhl.
,,Jsi nádherná,“ vydechl okouzleně. Sklopila jsem hlavu a usmála se.
,,Ty taky nejsi k zahození.“
Naši malou chvilku vyrušilo otevírání dveří a následně do místnosti vpadla zadýchaná Chloe s Perrie v závěsu.
,,Sakra Julie! Teď vám to přinese smůlu,“ povzdechla si a založila si ruce na hrudi.
,,Vy byste tady taky neměly být,“ ozval se Louis a pozvedl obočí.
,,Sklapni,“ okřikla ho Chloe a zamračila se. Už od začátku, co jsme je s Harrym seznámili – to bylo na našem zásnubním večírku – mi připadalo, že si moc do noty nepadli a stále na sebe měli uštěpačné poznámky.
,,Tak dost. Já už jdu,“ přerušila jsem jejich začínající hádku a lehce si popotáhla krajkový rukáv.
,,Netahej si za to!“ křikla Perrie a pohoršeně mě sjela pohledem. ,,Roztrhneš si to!“ Protočila jsem oči, letmo políbila Harryho, zase si sebrala šaty, abych je necourala po zemi a vrávoravým krokem následovala Chloe a Perrie.
,,Teď už nikam nepůjdeš,“ prohlásila Harryho sestra a pevně mě chytila za paži, táhnoucí mě do místnosti, kde jsem měla setrvat dalších patnáct minut.

Harry