Harry
Sledoval jsem, jak se ke mě Julie pomalu blíží a na těle se jí lehkým vánkem nadzvedává slabá košilka. Jazykem jsem si navlhčil suché rty a dlaněmi se zapřel o měkkou postel, na které jsem seděl.
Trochu jsem zalapal po dechu, když ke mě došla, ruce mi položila na hruď a obkročmo si na mě sedla. Kousl jsem se do rtu, když se jí tím vyhrnula košilka a odhalila pohled na krajková tanga.
Chtěl jsem něco poznamenat, ale jakmile jsem se nadechl, její prst na mých ústech mě přerušil.
,,Nic neříkej,“ špitla a na tváři jí pohrával slabý úsměv.
,,Ale..měla bys odpočívat,“ zamumlal jsem jí do ruky, čímž se její úsměv rozšířil. Zavrtěla hlavou a svalila mě do měkkých polštářů na posteli.
,,Nemusím odpočívat. Jediné, co musím, je udělat ti dobře,“ uchechtla se a narovnala se, ale její ruce stále zůstávaly na mé hrudi.
Moje oči klouzaly po její postavě, hrbící se nade mnou, zatímco její ruce mi přejížděly po hrudi a rozepínaly knoflíčky na košili. Ze rtů mi unikl sten, když mi je stáhla z ramen a její ruce se dotkly mé rozpálené pokožky.
,,Líbí se ti to?“ zeptala se a zvědavě naklonila hlavu na stranu. Letmo jsem se usmál a s přivřenýma očima jsem přikývl. ,,A to jsme ani nezačali,“ ušklíbla se a její ruce teď začaly sjíždět níž.Julie
,,Drahá Julie, dnes je to poprvé, co mě k tobě pustili. Drželi mě od tvého pokoje týden. Drželi mě týden od tvého nehybného těla, které vypadá jako mrtvé. Zrovna teď děkuju moderní technologii. Konkrétně krabičce, která mě ujišťuje v tom, že stále žiješ. Že ti stále bije srdce, protože kdyby ne, moje srdce by už nemělo pro koho bít. Asi bych to tady zabalil a vydal se za tebou. Můj život by už neměl cenu a když se na tebe koukám, zjišťuji, že bych si opravdu něco udělal, jenom abych byl s tebou.
Taky je to poprvé, co si píšu takovýhle deník. A víš proč? Když jsem tě viděl, jak tu ležíš – bílá, nehybná – začal jsem se neovladatelně třást a brečet a doktoři mi museli píchnout něco na uklidnění. Nevím určitě, co se stalo, ale když jsem se probudil, byl jsem v nějaké místnosti a koukala se na mě nějaká ženská s tím, že je psycholožka a že mi pomůže. Nepotřebuju pomoc! Potřebuju tebe!
Ale i tak si to nedala vymluvit. Řekla, že mě chápe, ale nechápe absolutně nic. Nikdy nezažívala to, co teď zažívám já. Nikdy neviděla, jak osobu, kterou miluje, téměř zabije psychicky narušená bejvalka. Neví o čem mluví, ale i přesto mi vecpala tenhle deník. Prý sem mám napsat to, co cítím a bude mi líp. Nemyslím si, že bych dokázal dostatečně dobře popsat bolest, kterou cítím, když se na tebe podívám. To prostě nejde.
Ale i tak jsem to udělal, jak vidíš. Píšu a cítím, jako by ode mě kousek bolesti odcházel. Ale opravdu jenom kousek – stále je tu dostatečná bolest na to, abych si uvědomoval, že stále nejsem ve stavu nevědomosti. Ve stavu, kdy mi je cokoliv jedno a já stále očekávám, kdy se probudíš, oči ti zasvítí obvyklým jasem, usměješ se a řekneš mi ta dvě krásná slova, která z tvých úst zní jako rajská hudba. Já bych ti odpověděl stejně a pak bychom se spolu rozplývali nad Sebastianem. Sice jsem ho ještě neviděl, ale určitě bude krásný po tobě.“
Kapka mojí slzy dopadla vedle dalšího menšího flíčku. Zřejmě po Harryho pláči a to mě nutilo brečet ještě víc. Nikdy by mě nenapadlo, že se tohle stane zrovna mě.
Když Harry usnul na očividně nepohodlném křesle naproti mojí posteli, několik minut jsem pozorovala jeho tvář, ve spánku klidnou. Ale když jsem měla nastudovaný každičký kousek jeho obličeje, omrzelo mě to a já se začala rozhlížet po nějakém zabavení. A pohled mi padl na knížečku v koženém obale. Už jsem na ní narazila dřív, ale než jsem si stačila přečíst byť jedinou stránku, vyrušila mě návštěva.
Ale teď jsem na to měla víc než dost času a proto jsem si jí vzala a otevřela Harryho deník na první stránce, či-li prvním dni, kdy ho poprvé pustili ke mě, jak jsem se dočetla.
Chtěla jsem otočit na další stránku – další den -, ale Harryho tiché zasténání mě přinutilo se zarazit a zdvihnout k němu pohled.
,,Oh,“ vzdychl a lehce se zavrtěl. ,,Jul.“
Trochu jsem se zamračila, když vzdychl moje jméno. Snad se mu nezdá o... Bože no to snad..
,,Harry!“ křikla jsem. Nic. Stále měl zavřené oči, pootevřené rty a stále se mu nepravidelně nadzvedávala hruď. ,,Harry!“ zkusila jsem to znovu, ale opět nic. Natáhla jsem se pro jablko na stolku vedle postele, které jsem obdržela spolu s nějakou tekutou věcí, která nejspíš měla připomínat kaši, jako oběd.
,,Harry! Vzbuď se!“ řekla jsem a hodila po něm jablko, které přistálo v jeho objemném rozkroku. Harry prudce otevřel oči, napřímil se a chytil se za postižené místo, což ve mě vyvolalo vlnu smíchu.
,,Kurva!“ bylo jeho slovo po pohledu mezi jeho nohy. Sundal jablko a místo něj tam položil ruce, aby to tak zřejmě zamaskoval.
,,Viděla jsem to,“ zasmála jsem se. Harry si frustrovaně prohrábl vlasy a kmitl pohledem na zem. ,,O čem se ti zdálo?“ rýpla jsem si a odložila deník na stolek.
,,Proč to čteš?“ uhnul od tématu a kývl hlavou ke kožené knížce. Pokrčila jsem rameny.
,,Tak trochu jsem se nudila.“
,,Řekl jsem ti, aby ses prospala,“ namítl a nahodil přísný výraz, který ale v kombinaci s jeho rozespalým obličejem, naprosto pominul účinku.
,,Nechtěla jsem. Tak jsem si četla, ale stihla jsem jenom první den.“
,,Jak dlouho jsem spal?“
,,Asi půl hodiny. Plus mínus,“ řekla jsem po krátkém přemýšlení. Harry si povzdechl. ,,Měl bys jít domů a pořádně se prospat.“
,,Ani nápad. Nebudeš tu sama,“ zavrtěl hlavou a sedl si na kraj postele.
,,Nebudu tu sama. Bude tu se mnou spousta doktorů, sestřiček a támhleten šmejd,“ dodala jsem a ukázala na osminohé stvoření v rohu stropu. Harry pohlédl tím směrem a uchechtl se.
,,Chceš abych ho zabil?“
,,Prosím!“ vypískla jsem. Nikdy jsem se nijak netajila tím, že mám panickou hrůzu z pavouků a tak to Harry pochopitelně věděl. Proto se s lehkým šklebem zvedl, po cestě do rohu ze stolku sebral dnešní noviny, které tady nechala moje máma, zaroloval je do ruličky a jedním prudkým švihnutím ho rozplácl na zdi.
,,Děkuju,“ vydechla jsem a usmála se. Harry přikývl a vrátil se ke mě na postel.
,,Bylo to pro tebe hodně těžký?“ špitla jsem, když jsem sledovala naše propletené prsty.
,,Co myslíš?“
,,Nevědět, jestli se proberu. Jestli znovu uslyšíš to, že tě miluju.“
Chvíli bylo ticho. Harry se už několikrát nadechl k odpovědi, ale pokaždé naprázdno polkl.
,,Ani si neumíš představit jak moc. Nevědět, jestli...jestli uvidíš svého syna. Jestli ještě někdy uvidím tu záři ve tvých očích, tvůj úsměv...“ Hlas se mu zlomil a on pokořeně sklopil hlavu, když mu z očí začaly vytékat slané slzy.
,,Neplač, Harry. Mrzí mě to..“
,,Ty za to nemůžeš,“ špitl a popotáhl. ,,Nemůžeš za to, tak se neomlouvej.“
Letmo jsem se usmála a otřela mu slzy z tváří. Opět se k něčemu nadechoval, ale přerušilo ho klepání na dveře, typické sterilizovaně bílé barvy.
,,Dále!“ houkla jsem a následně se dveře pootevřely a mezi nimi se objevila hlava starší sestřičky s babičkovským obličejem a šedými vlasy.
,,Pane Stylesi. Je mi líto, ale návštěvní hodiny už skončily,“ řekla s lítostivým výrazem.
,,Ehm...mohl bych tu –“
,,Ne Harry,“ přerušila jsem ho, čímž jsem si od něj vysloužila drobné zamračení. ,,Ty teď hezky půjdeš domů a prospíš se tam, ano?“ usmála jsem se a prohrábla mu neupravené vlasy.
,,Nenechám tě tu samotnou,“ namítl a teď se úplně zamračil.
,,Jak už jsem řekla. Nebudu tu sama. Je tu hodně doktorů, sestřiček a všech možných lidí. Nebudu tu sama,“ zopakovala jsem a sestřička ve dveřích přikývla.
Dlouho jsem hleděla do Harryho odmítavých očí, ale brzo sklopil hlavu a poraženecky vzdychl.
,,Dobře, ale jakmile se bude něco dít, okamžitě mi volejte!“ řekl spíše k sestřičce, která s širokým úsměvem přikývla a s kývnutím na mě odešla.
,,Dávej pozor,“ špitl a políbil mě na čelo.
,,Myslím, že stejně nikam nepůjdu, takže...“
,,Ježiš, já zapomněl...promiň.“
,,Za co se omlouváš. Myslím, že bude trvat všem dlouho, než si na to zvykneme,“ řekla jsem lítostivě a sklopila pohled.
Ucítila jsem jeho prsty na mé bradě a následně teplo, které obalilo mé rty.
,,Miluju tě,“ šeptl, když se odtáhl a zamířil ke dveřím.
,,Já tebe taky.“ Usmál se, zamával a zavřel za sebou dveře.
Jakmile se za ním dveře zabouchly, každičký stín teď vypadal zlověstně a já začala litovat toho, že jsem ho téměř vykopla ze svého temného pokoje.nic neslibuju, ale díly možná budou častěji..tak 2x - 3x do týdne...ale vážně to není jistý :DDD
samozřejmě chci poděkovat za všechny votes a komentáře :333 neskutečně moc si jich vážím a taky si vážím těch 223,000 přečtení u TBL1 :DDD omg..to je velkýý číslo...a nemůžu uvěřit, že to někdo pořád čte :DD
jelikož je to 69. kapitola (3:D), tak jsem tam chtěla dát nějaký...prasárničky, ale prostě to nešlo...ať už jenom s jejím stavem nebo tak..prostě mi to nemyslelo, takže tam je jenom ten kousíček a zbytek si domyslete :DDDDLOVE YOUU!!!!
PS.: opět poznamenám, že byste se měli koukat na Glee...dneska jsem se rotejkala jak máslo na slunci :3333 :DDDDDD
ČTEŠ
Tutoring by love 2
FanfictionJulie je po nehodě jak psychicky, tak fyzicky vyčerpaná a nepomáhá tomu ani její přítel Harry, který by pro ní snesl modré z nebe. Když už se vše začne vracet zpět do starých kolejí, vypluje na povrch tajemství, o kterém Harry doufal, že se ho Julie...