Only Angel {H.S}

Part 7

Ráno jsem se vzbudila tak nějak bez života. Celý den tak nějak probíhal úplně nudně. Při životě mě dnes držely jen písničky.

Každopádně dnes má Niall trénink a já tam musím jít taky. Ne že by se mi nechtělo, ráda podpořím svého "brášku", ale dneska mi fakt není nejlépe.

"Emily, pospěš si, jedeme!" Zavolal taťka ze zdola a já už letěla jako namydlenej blesk dolů.

"Kde je Sophie?" Zeptala jsem se táty když jsme už byli na cestě ke stadionu.

"V práci" odpověděl stroze táta a dál se věnoval řízení.

Hned co jsme zaparkovali, Niall vyběhl z auta a běžel do šatny. Já s tátou jsme zatím šli hledat místo na tribuny.

Hned co zápas začal, Niall dal gól. Všichni na tribunách vyskočili a začali křičet a jásat. Já jsem nezůstala pozadu. Fandila jsem ještě více, protože to přece střelil můj bráška !

"Em, skočila bys ještě rychle pro jedno pití?" Zakřičel na mě táta, protože byl až moc velký hluk.

"Už jdu" začala jsem se pomalu zvedat a prodírat se skrz davy lidí.

Když najednou jsem o něco, nebo spíše o někoho zakopla.

Zayn

Někdo zakopl o mojí nohu. Proboha ti lidé jsou tak neschopní. Když jsem se otočil, ležela tam na zemi Emily.

"Panebože, Emily, promiň" řekl jsem a nahnul se k ní. V tu chvíli jsem zpozoroval, že jí teče z hlavy krev a neodpovídala. Omdlela.

Rychle jsem začal volat sanitku a zápas se přerušil kvůli ošetřovatelům. Jelikož její táta nebyl od nás daleko, přiběhl a jel s nima.

Zápas pokračoval dál, ale já jel rychle do nemocnice. Mohl jsem za to já. Jel jsem do nemocnice tak rychle, že pak budu mít tolik pokut, že se ani nedopočítám.

"Dobrý den, prosím vás, co je s Emily Livengreen?" Vyhrkl jsem nervózně na doktora.

"Dobrý den pane, Emily je na jednotce intenzivní péče. Více vám sdělit nemůžeme. Nashledanou." A odešel.

"Paráda" řekl jsem si a nemohl jsem tomu uvěřit, kam jsem tu holku dostal.

Když v tom mi začal volat Harry. Zvedl jsem to a začínal se obávat toho nejhoršího.

Harry

"Ty jeden debile, demente, podělanej sráči, já tě zabiju, přísahám. Co jsi to sakra udělal?!"

Začal jsem křičet do telefonu. Kvůli němu je Emily v nemocnici a já pořád nevím, co se jí stalo.

"Hele, já se fakt omlouvám, byla to nehoda. Já ji nechtěl strčit, ona zakopla" ozvalo se z druhého konce a slyšel jsem, jak Zayn je z toho taky celkem na sračky.

Takže zakopla. No když zakopnu, taky nejedu do nemocnice, takže se jí asi muselo něco stát.

"Hned jsem tam"  nečekal jsem na odpověď a zavěsil jsem .

Když jsem konečně dojel do nemocnice, Zayn čekal u hlavního vchodu. Já okolo něj přišel a když jsem byl u něho, bez zastavení jsem šel a řekl "zabiju tě později".

Když jsme viděli jejího tátu, jak tam nervózně přešlapoval. Musel jsem se zeptat, co s ní je.

"Dobrý den, Harry Styles, mohl bych se zeptat, jak je Emily? A mohl bych za ní jít?" Jen se podíval a řekl.

"Podle toho, kdo jste?" Řekl a nedůvěřivě se na mě podíval.

"Její přítel" Nebyla to tak úplně pravda, ale co jsem měl v tu chvíli asi dělat.

Oba se na mě koukali s vykulenýma očima. Nakonec mi to její táta dovolil a já letěl k Emily na pokoj.

Když jsem tam přišel, Emily už byla vzhůru.

"Emily, díky bohu, jsi naživu" řekl jsem a přispěchal jsem k její posteli. Vypadala tak nějak unaveně a ty pípající přístroje byly deprimující.

"Harry" řekla a natáhla ke mně ruku. Okamžitě jsem ji za ní chytil a začal ji hladit.

"Jsi v pořádku? Je ti lépe?" Začal jsem ji zasypávat otázkami a ona mi přiložila ukazováček na pusu.

"Klid Harry, cítím se dobře. Jak to že tě sem pustili?" Zeptala se. Dobře, nemůžu ji lhát.

"No víš, řekl jsem, že jsem tvůj přítel" nervózně jsem se usmál a čekal na reakci" dost mě její otázka zaskočila.

"No a jsi můj přítel?"

Tak a jsem tu s novou částí. Jsem moc ráda za ty, kteří to čtou a hlasují. <3 Co si myslíte, že Harry odpoví? Noo, budeme si muset počkat na novou kapitolu. <33