Only Angel {H.S}

Part 56

V minulém díle jste četli :

"Emily, proč pláčeš? Už je to dobré jsme spolu." Utěšoval jsem ji konejšivým hlasem. Přejížděl jsem svou rukou po jejích zádech.

"Omlouvám se, strašně se za všechno moc omlouvám." Sypala ze sebe přes hlasité vzlyky, které tlumila má zimní bunda.
.

Povím Vám, ten týden v nemocnici utekl jako voda. U Emily jsem byl každičký den a každičký den jsme si byli blíž a blíž. Ta propast mezi námi určitě nezanikla, ale alespoň se zmenšila. Emily začala opět v pořádku jíst a u vypadá mnohem lépe. Hodně jsme se nasmáli a dost jsme toho probrali. Zjistil jsem i spoustu věcí, které jsem doposud nevěděl. Povím Vám, mimo tenhle incident to je opravdu vyrovnaná žena.

Další je to, že nevíme co udělat se školou. Nemáme ještě dokončené zkoušky, takže se budeme muset vrátit zpátky. Upřímně, nechci se tam vrátit, nic mě tam netáhne. Stejně to má i Emily. Kdybychom nemuseli dokončit tu školu, zůstali bychom. Vánoce jsme oslavili v nemocničním pokoji a já ji zasypal dárky. Opět plakala štěstím. Byla smutná, že mi nemohla dát dárek, avšak ona je můj nejlepší dárek.

Další věc je ta, že jsme se dohodli na tom aby u mě Emily bydlela. Umíte si představit to, že budu bydlet s Emily? Budu ji mít pořád u sebe. O tom, že spolu budeme sdílet jednu postel... No nemusíme zmiňovat podrobnosti. Dlouho jsem necítil její tělo na tom mém, ale to teď asi odbočuji.

Jsme s Emily na cestě domů. K nám domů.. Do Anglie. Necítím se tam dobře. Všechny ty pohledy. Ani nevím, zda budeme moci dokončit školu. Doufám, že ano a budeme moci zmizet. Už si nenecháme nic kazit. Nedovolím to. Zatím jedeme na letiště a Emily usnula, je vyčerpaná. Je tak krásná. Jsem opravdu šťastlivec. Ani nevím jak jsem si ji mohl zasloužit. Nejsem ukázkový přítel... Co si budeme.

Nechtělo se mi ji budit, ale letadlo za chvilku odlétalo. Věděl jsem, že nás nic dobrého nečeká. Bude tam můj rozzuřený otec, naštvaný Niall, moji velice všeznalí spolužáci a mnoho dalších. To bude teprve jízda, panečku.

"Emily, vstávej prosím, už jsme na letišti." Sladce si protřela oči a narovnala se na sedačce.

"Mohl jsi mě vzbudit dříve abych se mohla dát trochu dohromady a nevypadala jako strašidlo" Řekla mírně skřípavým hlasem a natáhla se alespoň pro kartáč.

"Na, učeš se taky. Máš na hlavě taky celkem hnízdo, Haroldiku." pobídla mi kartáč a lišácky se usmála.

" Tak za prvé. Nejsem žádný Harlodik a za druhé. Chceš mi říct, že mé božské kudrny se ti nelíbí?" odvětil jsem s přivřenýma očima a naoko ublíženým výrazem. Tohle mi chybělo.

"Prý božské.. Egoisto. Jsou to normální kudrny. Podobné měl jeden zdravotní bratr, který mi bral krev." Řekla a přehodila mi mé vlasy do obličeje. Tak ty takhle. Jak chceš.

"Když u jsme tak upřímní, tak ta slečna v kavárně také nebyla k zahození. Byla taková MILÁ." Na slovo milá jsem kladl větší důraz. Na to Emily nafoukla tváře a vypadala jako syslík. Tuto poznámku jsem si avšak nemohl nechat pro sebe.

"No tak, syslíku. Máš co jsi chtěla. Víš jak to říkal můj táta. Co-"

"Já vím, já vím. Co zaseješ, to si sklidíš." přerušila mě Emily a otevřela dveře od auta. No vida, to bylo rychlé. Obyčejně by se byla schopna hádat ještě další půlhodinku. I přes to ji ale miluju.

Tralalalalal Nová kapitola! Mám teď šíleně moc učení, ale tak čas jsem si našla. Příjemné počtení <3