Only Angel {H.S}

Part 55

V minulém díle jste četli :

"Vlastně ano. Leží tu Emily Livengreen, můžu za ní jít?" Poslední slovo jsem vyslovil o trošku víc váhavě, než jsem měl v úmyslu.

"348" odvětila pouze a dále se věnovala své práci. Otočil jsem se a šel jsem čistou chodbou směrem k velkému výtahu. Zmáčkl jsem malé tlačítko, které se následně rozsvítilo červeně a čekal na příjezd.

Ani nevím jak, ale už jsem stál před pokojem číslo 348. No tak, Harry. To zvládneš.

Nádech, výdech.

....

Mysleli jste asi, že už budu za tu dobu sedět u Emily, že ano? Přece jenom to je nějaká půl hodinka od toho co jsem dorazil před dveře jejího pokoje. Kdepak. Stále tu stojím jak přibitý k zemi a čekám na to odhodlání, na tu jistotu. Možná mě ani nechce vidět. Vždyť já bych se jí ani nedivil.
Opatrně jsem ruku položil na kliku, avšak opět ji zase položil podél těla. Harolde, co to děláš? Vzchop se. Říkalo mi mé vnitřní já. Tak jo, další pokus. Lehce jsem položil dlaň na kliku a tiše stlačil.
Naskytl se mi pohled na bílou místnost s jemným zápachem desinfekce. Pokoj byl tichý. Když jsem vkročil vstříc nemocničnímu pokoji, viděl jsem ji.
Její dlouhé tmavě hnědé vlasy byly uvázané do jakéhosi drdolu. Vybledlý obličej se značnými kruhy pod očima lemovaly malé vlásky. Jak jsem tomu rád říkával "baby-vlásky" . V obličeji také byly více vidět kosti. Tak ostré. Byla pohublá, skoro byste mohli říct, že bez života. Své kostnaté ruce měla položené podél svého těla a nehybně spala. Je pochmurné zimní odpoledne a do místnosti prosvítalo skrze žaluzie šedivé světlo venkovního světa. Její barva pokožky opravdu splývala s barvou pokoje.
Tiše jsem si přitáhl židli z kraje pokoje a sedl jsem si k posteli. Chtěl jsem ji chytit za ruku, jenže můj pohyb zřejmě ucítila a ošila se. Raději jsem ruku stáhl na svůj klín a jen tiše pozoroval její unavený obličej. Byla stále tak krásná. Tak krásná, jako první malá jarní sněženka. Úchvatná.

Takový klid avšak nebyl napořád. Emily se probudila. Nejdříve jen trochu pootevřela oči, vzala mou ruku a otočila se na bok. Malou chvilku na to, si ale asi vzpomněla co všechno se za poslední dny odehrálo. Rychlostí světla se vymrštila do sedu a panicky sevřela hlavu ve svých dlaních. Její dech byl splašený. Byla vylekaná.

"Emily, uklidni se. V klidu dýchej. Nic se neděje, už je to dobré" řekl jsem a její ruce vtáhnul do svých dlaní. Jak byla chladná.

"Harreh" zašeptala a své studené ruce obmotala kolem mého těla. Upřímně, nečekal jsem takovou reakci, ale možná je jen v šoku. Spolu spojeni jsme na nemocniční posteli seděli celých pět minut. Slova nebyla potřeba. Věděli jsme, že bez sebe být nemůžeme. Jsme potřební jeden pro druhého. Sami nejsme celek, pouze půlka. Zní to jako klišé, ale až najdete člověka který Vám dává vše co potřebujete, naplňuje vás láskou a bezpečím.. pochopíte má slova. Tato zkouška pouze utvrdila naši lásku. I přes chyby a přešlapy.

Toto dojemné shledání přerušily vzlyky.

"Emily, proč pláčeš? Už je to dobré jsme spolu." Utěšoval jsem ji konejšivým hlasem. Přejížděl jsem svou rukou po jejích zádech.

"Omlouvám se, strašně se za všechno moc omlouvám." Sypala ze sebe přes hlasité vzlyky, které tlumila má zimní bunda.

Nebudu vám říkat, že se nemá za co omlouvat. Určité situace by za omluvu stály, avšak když někoho tak moc milujete, dokázali byste pro něj udělat naprosto cokoliv. Myslím, že do takové situace se dostal každý z nás. Nezapomínejte avšak na sebe. Musíte se vy cítit dobře.

Já vám jen povím, že se teď cítím nejlépe. Jak krásné to je se opět shledat s milovanou osobou.

Tuším, že nás čeká už jen výborná budoucnost plná radosti.

„Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého."

- F. Dürrenmatt

............................

Ahoj ! Tak po dlouhé době ( opravdu dlouhé ) se opět vracím s další kapitolou. Moc se omlouvám všem zbylým čtenářům téhle knížky. Jaksi mě opustil na nějakou dobu můj "kreativní" duch a já tak neměla co psát. Myslím, že teď už to bude lepší ! Slibuji!
★
Doufám, že jste si užili jak Vánoce, tak i Nový rok <3
Co nejvíce úspěchů v roce 2019 Vám přeji !