Herdyn jako bratr?

-NOVÝ KLUK A CITY-

Moc se vám omlouvám, že tato kapitola nevyšla dřív, ale nešel nám internet. Teď už je to v pořádku a kapitoly budu vycházet jednou týdně. 

M- Míša, P- Pavel, B- Bax, W- Radek, H- MenT, G- Vašek, D- Doktor, U- Učitelka

:POHLED MÍŠI:

Probudila jsem se s hroznými bolestmi po celém těle. Nemohla jsem se hnout a otevřít oči. Mohla jsem jen potichu poslouchat. Slyšela jsem nějaké pípání strojů. A také jsem cítila, že jsem napojená na nějaké kapačce. Najednou někdo vešel dovnitř. Byl to doktor.

D- Dobrý den pane Mikeši. Jsem rád, že jste přišly v čas. Jinak by vykrvácela. Ale už je na tom lépe než když jste jí přinesly. Jizvy se budou pár dní hojit. Je pravděpodobnost, že nějaké jizvy zůstanou vidět.

Díky tomu jsem poznala, že tu je i brácha. A možná i ostatní.

P- Dobře, děkuji.

Tím doktor odešel. Pokoušela jsem se otevřít oči, ale pořád to nešlo.

PO TÝDNU...

Probudila jsem se a uslyšela jsem hlasy vedle mě.

G- Míšo prosím prober se. Moc mi chybíš. Pořád tě miluji a chci tě zpět.

Ucítila jsem jeho rty na těch mých. To mě donutilo otevřít oči. Zvedla jsem ruku a dala jsem mu jí do vlasů. Jemně jsem se usmála. On se odtáhl a podíval se mi do očí. Usmál se, byla jsem šťastná.

M- Taky tě miluji.

Zašeptala jsem, na víc jsem se nezmohla.

O MĚSÍC POZDĚJI...

Už jsem doma z nemocnice. Už mi je líp a s Vaškem jsme zase spolu.

Bylo ráno a já jsem už dávno byla vzhůru. Šla jsem do kuchyně a udělal jsem sobě a Vaškovi snídani. Svojí jsem snědla poměrně rychle a tu Vaškovu jsem mu odnesla do postele. Vešla jsem, pořád spal. Chtěla jsem ho probudit, ale zavibroval mu mobil. Je to sice neslušné, ale musela jsem se kouknout. Heslo od mobilu jsem věděla. Napsala mu nějaká holka. Koukla jsem se, co píše.

"Ahoj Vašíčku. Před pár dnami jsem si to moc užila. A tam mě napadlo, jestli si to nechceš zopakovat. Můžu klidně přijít k tobě.

Pa tvoje Adélka :*"

Nemohla jsem tomu uvěřit, on si našel jinou. Jak mi to mohl udělat. Já jsem si myslela, že mě miluje. Asi jsem se mýlila. Položila jsem mobil a odešla jsem z pokoje. Zítra jdu zase do školy, a jsem za to ráda. Aspoň nemusím být s ním v jednom domě. Rozhodla jsem se, že se půjdu projít.

Šla jsem parkem. Sedla jsem si na lavičku a byla jsem na mobilu. Byla jsem tam dlouho, tak jsem se rozhodla jít domů. Doma nikdo nebyl a tak jsem si lehla do mého pokoje a usla. Ráno mě probudil budík. S radostí jsem vstala a připravila se. Sešla jsem po schodech a zamířila si to do kuchyně. Nikdo tu nebyl, ani se nedivím. Na ně je docela brzo. Anička se na školu vykašlala a tak tam chodím sama. Je to kvůli Denisovi, celou jí změnil. Chová se úplně jinak, než když jsem jí poznala. Denis je její nový kluk. Našla si ho, když jsem byla v nemocnici. Celý dny jí nevídáme.

Na lísteček jsem napsala, že jdu do školy a pak jsem odešla. Celou cestu jsem poslouchala písničky.

Konečně jsem ve škole. Sedla jsem si na svoje místo. Sedím opět sama, moc mi to nevadí. Ale někoho přítomnost bych uvítala. Zazvonilo na hodinu a do třídy vešla učitelka s nějakým klukem. Ostatní si něco začaly šeptat. Vůbec nevím proč, ale byl mega hezký. Měl brýle, krátké hnědé vlasy. A trošku vousů. Celou dobu jsem z něj nespouštěla oči. Byl tak okouzlujíc. Oči měl v modré barvě. Kouknul se na mě a usmál se. Bože ten úsměv. Počkat co to melu? Já vlastně můžu, když mě podvádí Vašek.