Herdyn jako bratr?

-CO SE DĚJE S VAŠKEM?-

D- Doktor, G- Vašek (Gejmr), P- Pavel (Herdyn), B- Štěpán (Bax), W- Radek (Wedry), M- Míša, H- Honza (MenT)

:MÍŠI POHLED:

D- Pan Macák je naživu. Utrpěl zástavu srdce a teď je v komatu. Nevíme kdy se probudí, ale je na tom špatně. Potřebuje odpočinek a čas. Jestli byste ho chtěli navštívit tak jedně zítra. Dneska je pozdě.

P- Dobře, děkujeme.

D- A nevíte co se stalo?

P- No včera večer se už v takovém stavu vrátil domů. Nic nám neřekl takže nic nevíme.

D- Aha tak nic. Nashledanou.

P, B,W, G, M- Nashledanou.

Když to doktor dořekl bylo mi do pláče. Jenom kvůli mě málem zemřel.

G- Omlouvám se, nechtěl jsem aby to takhle skončilo. Neovládl jsem se. Za to může moje staré já.

B- Ty jsi byl nájemný vrah?

G- Nějak tak.

Celou cestu jsem šla dost za nima. Bylo mi dost zle, nechala jsem mé slzy volně téct.

O ROK POZDĚJI...

Od Honzovi nehody uplynul už rok. Za tu dobu se toho hodně změnilo. Jsem o rok starší. Můj brácha měl svadbu se Štěpánem. Můj milovaný pejsek Princ umřel na rakovinu plic.

(Nevím jestli něco takového můžou mít psy, ale co tohle je vymyšlený příběh - pozn. Autorky)

Vaškovi jsem postupem času odpustila. A rozešla se s ním. Za to dobu se mi prohloubily city k Honzovi. Zjistila jsem že ho pořád miluju a více než kdykoliv před tím. Každý den jsem ho navštěvovala. Pohled na něj byl hrozný. Kvůli tomu jsem nejedla. Na můj YT kanál jsem se vykašlala. Vůbec nevylejzám z pokoje. Celé noci propláču.

Poslední dobou jsem slyšela jak Vašek každou noc někam chodí. A vrací se poškrábáný a plný modřin. Mám o něj strach.

Poslední dobou jsem uzavřená do sebe a skoro s nikím nemluvím. A když už mám promluvit tak málo kdy. Stala se ze mě anorektička. Vypadám hrozně. Doktor říkal že jestli to takhle půjde dál, jestli nebudu jíst tak umřu. Snažím se to nějak ovlivnit, ale de to těžko. Nejradši bych to vzdala a odešla za Princem. Ale jak by na tom byl Pavel, Vašek, Štěpán, Radek a Honza? Jestli se vůbec někdy probudí.

23.11. 2019 Čtvrtek

(Prostě ten den po tom roce ok?- pozn. Autorky)

(Je pravěpodobnost že rok nebude odpovídat ale co už.- pozn. Autorky)

Ráno jsem se probudila, jako vždy. Bylo něco málo kolem 9:50, šla jsem ke skříni a něco jsem si oblékla. Pomalu a tiše jsem vyšla z pokoje. Sešla jsem shody a udělala si čaj. I s čajem jsem šla zpátky do pokoje. Sedla jsem si na postel a zapla svůj notebook. Na ploše se mi objevil obrázek Prince. Chybí mi, je mi líto že jsem nic nemohla udělat. Nešlo to, i doktor říkal, že je to nevyléčitelné. Bylo mi do pláče. Zase se mi spustily slzy. Nechci na něj zapomenout, proto ho mám na ploše. Byly mu dva roky, byl tak mladý. Po chvilce jsem přestala, ale ta bolest v mém srdci nikdy neustane.

VEČER....

Na notebooku jsem byla docela dlouho. Za tu dobu jsem vypila pět hrnků čaje. Měla jsem žízeň a tak jsem si šla udělat další. Když jsem odcházela zpátky do pokoje potkala jsem Vaška.