Herdyn jako bratr?

-CO SE TO S KUBOU DĚJE?-

Pošeptal mi. Tak tohle jsem nečekal...

P- COŽE?!

Řekl jsem dost překvapeně.

P- Slyšel jsem dobře?

B- Jo slyšel.

P- Lucka je tvoje sestřenka? Jak... Jak to?

Ma- Tak tohle jsem nečekal.

W- Čůs, co se děje?

Přišel za námi Radek. Tu modřinu se znažil zapatlat Make-upem, ale i tak to je vidět.

P- Nic, jen se na mě vrhla Štěpova sestřenka.

W- Cože? Lucka? Tu jsem dlouho neviděl.

Ma- Ty jí znáš?

W- Jo, je docela hezká, ale ne můj typ.

P- Moje řeč.

Jenže jsem moc dobře věděl, že lžu. Lucka je překrásná, ale mám Štěpána. Je to můj manžel a miluju ho.

Z mého přemýšlení mě vytrhli klůci.

B- Pájo?

W- Pavle jsi tady?

Ma- Země volá Pavla.

P- Co? CO?

B- Jsi v pořádku?

P- Jo jsem. Jinak kde je Kuba?

B- Nevím.

Ma- Šel ven.

P- A Ráďa?

Ma- Je na hoře.

Usmál se na mě. Odešel jsem za Ráďou. Opatrně jsem otevřel dveře a hned jsem uslyšel Ráďův smích.

P- Pabel?

P- No nazdar ty pidimužíku.

Usmál jsem se na něj, on mi to zářivě oplatil. Vzal jsem ho do náruče a převlíkl jsem ho. Pak jsem ho odnesl do kočárku. Převlíkl jsem se a vyrazil s ním ve. Nejdřív jsem to ohlásil klukům.

P- Jdu s malým projít!

Pak jsem zavřel a s Ráďou jsem vyrazily do města.

Bylo krásně slunečno a mě nenapadlo nic lepčího než se jít kouknout na Míšu.

V nemocnici jsem vzal Radka do náruče a šel před Míši pokoj. Opatrně jsem vešel. Ocitl se mi pohled na klidně ležící Míšu. Pravidelně se jí zvedal hrudník. Pomalu jsem si k ní sedl a Radka držel v náruči. Zkoumavě si jí porhlížel. Trhalo mi srdce jí takhle vidět.

Chytl jsem jí jemně za ruku a tiše jí pozoroval, to samé dělal i Ráďa.

Byl jsem tam docela dlouho, tak jsem se rozhodl, že půjdu domů. Ráďa mi mezitím usl na rameni. Pomalu a hlavně potichu jsem se zvedl, ale někdo mě chytl za ruku. Docela jemně. Rychle jsem se otočil. Srdce mi vynechalo jeden úder.

:WEDRYHO POHLED:

Pavel se šel projít s Radkem a já jsem si chtěl odpočinout, ale v tu chvíli mi přišla SMSka. Koukl jsem se kdo mi píše. Zase Thomas.

"Nazdar Vedrale, mám pro tebe další prácičku. V osm na našem místě. -Thomas"

Položil jsem mobil a hlasitě polkl Co to bude tentokrát. Koukl jsem se na hodiny. Bylo půl šesté. Radši jsem se šel chystat.