Herdyn jako bratr?

-OMLOUVÁM SE-

Odstoupily na stranu a Pavlův pohled zůstal na mě, pak spadl na malého Radka...

P- To je...

Ma- Tvůj synovec.

P- Em.. Jak...

Ma- Jmenuje se Radek Martin Paseka Mikeš...

P- Kde je Míša?

Ma- Em.. To je na dlouhé vyprávění. Můžem dovnitř?

P- Jo.

Všechny nás pustil k sobě domů. Sedli jsme si na gauč a čekali na Pavla. Pak tam přišel i Štěpán.

B- Čau hoši co tady děláte...

H- Čau.

G- Ahoj.

B- To je...?

P- Náš synovec.

Přišel do obýváku Pavel. I se Štěpánem si sedli naporti nám. A nastalo hrobové ticho.

B- Kde je vůbec Míša?

H- A proto jsme tu.

B- Vy to víte?

G- Martin nám to řekl dřív něž vám, protože se bál co na to řeknete.

P- Kde teda je?!

Ma- Míša je v nemocnici.

B- To není tak hrozné, jak jsem si myslel.

Ma- A je v komatu...

B- Aha...

P- Kvůli tomu dětsku?!

H- Pavle, klid. Nikdo to nemohl vědět.

Pavel naštvaně vstal a odešel.

B- Ono ho to přejde. A jak se vůbec ten prcek jmenuje?

Ma- Má dlouhé jméno.

B- Čekám...

Ma- Radek Martin Paseka Mikeš...

B- Radek?

Dořekl a zasmál se.

Ma- Miška to chtěla.

B- To se jí ani nedivím.

A zase hrobové ticho.

B- Co bude dál?

Ma- Nic, dokud se neprobudí se o Ráďu budu muset starat.

H- Nebudeš sám.

Všichni se na mě kouknu-li a usmáli se na mě.

Ma- Děkuju kluci.

O SKORO ROK POZDĚJI...

Seděl jsem na gauči a dospával. Ano v sedě.

B- Martine? Martine!

Ma- Co.. co?!

Rychle jsem se probudil.

B- Ty jsi spal?

Ma- Spíš dospával. Radek celou noc brečel.

B- Neměl hlad?

Ma- To jsem pak taky zjistil.

B- Ty nemůžeš vychovávat děti.

Ma- Já vím, už by to chtělo Míšu.

B- Je to už rok, vážně si myslíš, že se probudí?