Herdyn jako bratr?

-V NOUZI POZNÁŠ PŘÍTELE-

Písničku si můžete pustit k poslední části. Přidá tomu tu atmosféru... Asi tam kde je *. (Jinou jsem sem nechtěla dávat. Takhle myslím stačí.)

Jen se na mě naštvaně koukl a odešel. Prostě odešel ode mě pryč. Nechal mě tam. Tohle mi zlomilo srdce...

Tak tohle mi hlava nebrala. Ani pořádně nevím, co se stalo. Povzdechl jsem si, chtěl jsem se vydat někam jinam, ale strach o něj mi nedal a já ho musel jít najít.

Šel jsem docela dlouho, už jsem si myslel, že ho nenajdu. Když v tom jsem uslyšel, jak někdo nadává. Rychle jsem tam šel. Radek tam stál a kopal do stromu. Vypadal docela naštvaně.

K- Radku?

Opatrně jsem se ho zeptal. Otočil se na mě. Měl opuchlé a červené oči. Asi od breku. Rvalo mi to srdce ho takhle vidět.

W- Co chceš!

K- Omlouvám se ti a moc. Ani nevíš, jak moc mi je to líto. Občas se prostě neovládnu a ráno o tom ani nevím...

Skoro jsem šeptal. Zadržoval jsem slzly.

W- Proč já? Proč zrovna já?!

Celou dobu jsem se koukla všude kolem, jen ne na něj. U jeho nohy jsem viděl něco zeleného, co se hýbalo.

K- Radku?!

W- Teď jsem se ptal já!

K- Pozor!

Byl to had. Kousl ho do nohy. Radek zakřičel a skácel se na zem. Had se odplazil pryč. Rychle jsem k němu přiběhl. Podepřel jsem mu hlavu. Celý se začal potit.

W- Kubo...

Zašeptal.

K- Ne.. Ne! To se nemělo stát! Radku, prosím neopouštěj mě. Prosím... Zkus neusnout ano?

Jen kývl na souhlas. Vytáhl jsem mu nohavicu u kalhot. Výsál jsem jed a plyvl ho někam vedle do trávy. Utrhl jsem si kousek trička a obvázal mu to tím. Docela dost jsem panikařil a hodně se mi klepaly ruce. Radek na tom byl zle.

W- Asi budu zvracet.

Rychle jsem ho natočil na bok a on se hned pozvracel. Utřel jsem mu pusu.

K- Neboj se, všechno dopadne dobře. Jen mě prosím neopouštěj, prosím... Radku já tě miluju.

Usmál se na mě. Rychle jsem vytáhl mobil a zavolal záchranku. Vzal jsem Radka do náruče a odnesl ho k cestě. Do pěti minut tam byla záchranka. Hned jak odjela tak jsem zavolal Pavlovi. Chvilku to vyzvánělo, ale nakonec to zvedl. Všechno jsem mu řekl a asi tak po dvaceti minutách pro mě přijel. Dojeli jsme do nemocnice.

Pavel se zeptal recepční, kde leží Radke. Pak jsme si sedli. Pavel po mě chtěl, abych mu všechno řekl a tak jsem to udělal.

K- Nechci ho ztratit... Miluju ho.

Poslední slova jsem zašeptal. Bylo mi jedno jestli to slyšeli. Prostě jsem to musel říct.

Pavel mě držel v obětí a já mu brečel do ramene.

Byly jsme tam docela dlouho. Někdo dokonce už spal.

Přišel za námi doktor.

D- Vy jste příbuzní pana Vedrala?

P- Jsem jeho přátelé. Jak je na tom?

D- Přežije to, ale teď odpočívá.

P- Můžeme ho navštívit?