Herdyn jako bratr?

-ŠIKANA-

 Po večeři jsem šla spát bylo toho na mě dneska dost...  

ALL MY FRIENDS ARE HEATHENS.

TAKE IT SLOW.

WAIT FOR THEM TO ASK YOU WHO YOU KNOW...

Zase ráno, bože proč tak brzo. Moc se mi tam nechce, ale co, musím. Vypnu budík a jdu se převlíknout, vezmu si tmavě modrou mikinu a bílé džíny. V koupelně si udělám hygienu a jdu do kuchyně se nasnídat. Na lince vidím lístek na kterém je napsáno. "Ahoj zlato, kvůli práci jsem musela dřív vstávat snídani máš v ledničce máma". Otevřu ledničku a tam jsou lívance, najedla jsem se. Zbyl my ještě čas a tak jsem šla na horu, sedla jsem si na postel a najednou mi pípnul mobil. Kouknu se kdo mi píše, jé píše mi Pavel, jak nečekané.

P- Ahoj, nechtěla by jsi se dneska odpoledne sejít?

M- Jo tak jo a v kolik?

P- Tak v půl druhý na náměstí?

M- Tak jo, hele už musím do školy tak ahoj. :)

P- Ahoj a užij si to tam. :)

No to teda užiji, ach jo zase ve třídě s těma debilama. Obuji si boty a zamknu, cestou si nasadím sluchátka. Po dvaceti minutách jsem konečně tady. Jdu do skřínky odložím si bundu a jdu najít naší třídu. Před třídou na chodbě čekal Honza s Adamem a Jakubem, nevím proč, ale co, nebudu si jich všímat.

A- Ale, kdopak to přišel.

K- Proč jsi mě včera ignorovala? Tobě to před týdnem nestačilo?

M- Nechte mě být, co jsem vám udála?

A- Nic ale baví nás to. A tebe je lehčí šikanovat, jsi sama a slabá.

M- A co já s tím?!

A- Jo tak ono je to drzí, dovoluješ si moc holčičko.

M- Spíš ty si moc dovoluješ.

To jsem říkat neměla.

A- Kubo, Honzo chyťte tu krávu.

K- Rozkaz.

Pevně mě chytly za ruce a nechtěli mě pustit. Přišel ke mě Adam.

A- Na nás si dovolovat nebudeš.

A dal mi silnou facku, pak pěstí do břicha.

K- Snad si to pro příště zapamatuješ krávo.

Pustily mě a odešli, já jsem se sesunula k zemi. Dost to bolelo, hajzlové proč mi to dělat nejsem slabá. Nahrnuly se mi slzy do očí ale udržela jsem to chvilku jsem seděla na chodbě pak jsem vstala a šla do třídy. Pořád mě sledujou, ale co já s tím. Zazvonilo a já si sedla na svoje míso, přišla učitelka. Pozdravily jsem se a začala nám hodina matematiky. Dneska jsme měly sedm hodin. Uteklo to dost pomalu, Adam s jeho partou mě pořád sledovali. Co mi chtějí zase udělat, doufám že mě nezmlátí do krve jako minule. O půl druhé mám sraz s Pavlem, tak aby mě neviděl celou od krve. Po škole jsem šla domů ale zastavila mě zase ta parta debilů.

A- Kam jdeš? My jsme s tebou ještě neskončily.

M- Domů, mám s někým důležitým sraz.

K- A v kolik?

M- Proč se ptáte?

K- A proč ne?

A- Odpověz jinak tě znova zmlátíme!

Nemůžu jim říct že se sejdu s Herdynem. Ještě by se mi smály že si vymejšlím.