Herdyn jako bratr?

-NÁVŠTĚVA A SLOVÁK-

Maty něco dělal na mobilu a já jsem se zahrabala do peřiny a po chvilce jsem usla...

Probudila mě doktorka, která mi nesla přášek. Nasnídala jsem se a pak jsem si odinu povídala s Matym.

M- Strašně mi někoho připomínáš.

MA- Em...

M- Myslím hlasem, ale nevím koho...

MA- To je dost možný...

Nestlihl to doříct, protože se do našeho pokoje řítil Pavel s mým batohem.

Koukl se na Matyho a pak přišel ke mě. Obejmul mě a dal mi pusu do vlasů.

P- Ahoj.

M- Čau.

Můj batoh odložil ke skřínce a sedl si vedle mojí postele, zády k Matymu.

P- Tak co? Jak se cítíš?

M- Docela dobrý, jen mě trošku bolí hlava.

P- To musela být rána. Jak se ti to stalo ty šikulo?

Maty se puusmál, ani nevímm proč.

M- Hele, sama nevím. Prostě jsem šla, jako každé ráno do svojí třídy. Asi mi sklouzla noha a já spadla na záda. Nějak jsem si musela dát hlavou o zem.

P- A proč jsi mi to nenapsala, nebo nezavolala?

M- Až tak mě to nebolelo, ale pak asi tak dvě hodiny, než jsem za tebou přišla.

P- Musíš na sebe dávat pozor.

M- Hm...

P- Copak?

M- Nic...

Dost mi vrtalo hlavou, kdo je ta holka, co byla u Pavla.

P- Něco ti je a já chci vědět všechno. Víš, že mi můžeš vše říct.

Koukal na mě vážným pohledem.

M- Já vím, jsi taky jediný koho mám.

Trošku jsem se usmála.

P- Tak, co se děje?

M- Já jen... Kdo je ta holka, co včera byla u tebe v pokoji?

P- Em...

Vipadal zazkočeně. Asi tuhle otázku nečekal.

Pak si povzychl.

P- Nechtěl jsem ti to říkat, takhle brzo, chtěl jsem počkat, až spolu budeme déle.

M- Ale Radek to věděl!

P- CO? Ne, nikdo to nevěděl. Radkovi jsem jen řekl, že jdu na rande. Toť vše.

M- Aha... A jak se jmenuje a je z Prahy? A kolik jí je? A kde jste se poznaly?

Rychle jsem ho zahrnula otázkami na ní. On se jen zasmál.

P- Jmenuje se Míša.

M- Jako já? To ti doma nestačila jedna Míša?

Zasmála jsem se a on se mnou.

P- A ano, je z Prahy a poznali jsme se na jedné akci.

M- Aha a jak jste spolu už dlouho?

P- Tři měsíce.

M- COŽE?!

Vykulila jsem na něj oči.