Herdyn jako bratr?

-NOVÝ PŘÍTEL-

Podala jsem mu ruku, on vypadal trošku zaraženě, ale na konec jí přijal...

V- Tak Míšo, co tady děláš?

M- Co bych měla dělat? Sedím a povídám si s tebou.

V- To jsem nemyslel.

M- Aha, tak mi to vysvětli.

Provokativně jsem se na něj usmála.

V- Ach jo. Ty moc dobře víš, jak jsem to myslel. Nedělej si ze mě srandu.

Zasmál se.

M- A ty jsi odtud?

V- Co? Ne, nejsem. Já bydlím jinde. Jsem tu na návštěvě u kamaráda.

Usmál se.

M- Aha.

V- A ty tu bydlíš?

M- Jasně, že jo.

Najedou mi zazvonil mobil. Koukla jsem se na číslo. Neznámé... Já cizí čísla nezvedám, ale něco mi říkalo, ať to vezmu. Tak jsem to i udělala.

M- Omluvíš mě na chvilku?

V- Jistě.

Zvedla jsem a trošku jsem odstoupila.

M- Mikešová, dobrý den. Co potřebujete?

W- Míšo?

M- Em... Radku? Kde si ksakru sebral moje číslo?!

W- Včera mi ho dal Pavel, nemusíš hned višilovat.

M- Promiň, jen mě to zaskočilo. No, co potřebuješ?

W- Jen se zeptat kde jsi.

M- Venku v parku, proč?

W- Já jen, že nikdo není doma. Pavel mi to nezvedá, Bax už vůbec a jediná ty jsi mi to zvedla.

M- Buď rád, já jinak cizí čísla nezvedám. Hned si tě jdu uložit.

W- Doma si to zkontroluji.

Zasmál se a já s ním.

W- Kdy přijdeš, už je docela pozdě.

M- Ani nevím.

W- Můžu pro tebe zajet, jestli chceš.

M- Nechci aby jsi kvůli mě jel takovou dálku.

W- Doma stejně nic není, takže by jsme museli na koupit. Za dvacet minut tam jsem ok?

M- Ok. Zatím Ahoj.

W- Čus.

Položila jsem to. A vrátila se zpět k Vítovi. Vipadal překvapeně.

M- Co je?

V- Ty jsi říkala Mikešová?

M- Ano, proč se ptáš? Ty mě odposloucháváš?!

V- Ne, ne to ne! Jen, když jsi odcházela, tak to bylo ještě slyšet.

M- Tak to potom jo... Slídile.

V- Slídile? To je moje nová přezdívka?

M- Jop. Nelíbí?

V- Ne, je hezká. Ale radši bych byl, kdyby jsi mi říkala Vito.

Nervozně se usmál a podrbal se na zátylku.