PÁTÝ ELEMENT

13. Hypochondr (Pá)

Byla jsem totálně vyčerpaná a stěží popadala dech, myslím že to trochu přeháním, navíc se teď cítím jako hypochondr, v podstatě jsem utekla jako zbabělec, všichni viděli jak jsem prohrála a teď budu považovaná za slabou, budou si myslet, že jsem raději ukončila zápas než abych prohrála. Teď budu vyvrhel, zbytek hodiny jsem proseděla na lavičce, jedla cukr, který jsem si vždy schovávala do kapes a utěšovala se myšlenkou že jsou i větší zbabělci než já. Konečně zazvonilo a já vystartovala ze svého místa, což byla chyba, protože mi nedošlo, že jsem vyčerpaná a tak jsem hodila držku do podlahy. Celá třída vybouchla smíchy, jen Kayl se nesmál a okamžitě se za mnou rozběhl a posadil mě na vozík. Chytl mě za ramena a všichni najednou ztichli a dívali se jen na nás. Bylo mi trapně a věděla jsem, co má následovat, ale nechtěla jsem od něj pomoc, nežádala jsem to a proto když se ke mě nahnul aby mě políbil odstrčila jsem ho a zašeptal tiché ,,ne" tak aby mě slyšel jen on. Povzdechl si a dal mi pusu jen na tvář. Překvapilo mě to na tolik, že jsem se nezmohla ani na slovo. Když ale Kayl odešel tvář mě začala pálet, až jsem myslela že zešílím. Proudilo do mě příliš velké množství energie a okamžitě se mi začala točit hlava. Odjela jsem z tělocvičny za doprovodu tázaných pohledů, musela jsem pryč a to co nejrychleji. Zajela jsem na záchody ani nevím jestli dívčí, bylo mi to jedno. Bohužel jsem zjistila, že do kabiny s vozíkem nevjedu a tak jsem si stoupla a sedla si na zavřený záchod. Chtěla jsem zamknout ale jak jsem zjistila, zdejší záchody nemají klíče a tak jsem jen sjela k zemi a rozbulela se, nápor energie moje tělo nezvládalo a bolest se šířila po celém mém těle a zastavila se u srdce kde také zůstala. Okamžitě jsem na to místo přiložila ruku a snažila se utlumit svoje vzlyky, ale bolest se zvětšovala a já nevěděla proč se mi to děje. Začalo mě pálet v krku a já pocítila paniku, nemohla jsem se nadechnout, nešla to. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem začala bušit do dveří protože mě opouštěl zdraví rozum. Slyšela jsem kroky a tak jsem bušila ještě víc, potřebovala jsem nutně pomoct. Dveře se otevřely a v nich stál Maik, okamžitě mě vytáhl z kabiny, přiložil mi ruku na srdce a já cítila jak bolest ustupuje. Zluboka ksem se nadechla a pomalu se uklidnila. Odjeli jsme domů a Brigit na nás už čekala doma, dnes ji vyzvedla máma, celou cestu v autě jsem mlčela a přemýšlela o tom co se stalo. Doma jsem se zavřela do pokoje a odmítla jsem s kýmkoliv mluvit, dnešek byl jedna velká katastrofa.

Po půl hodině jsem vzala vodítko a šla vyvenčit Leslie, sice jsem neměla náladu, ale dnes měli přijet stěhováci se zbytky našich věcí a taky se měl dodělat můj pokoj.

Dlouho jsem s Leslie venku nevydržela, kdybych mohla běhat, nejspíš bychom trénovaly, ale teď to nešlo, ani Leslie nebylo moc do běhu, spíš se držela u mě jako by znala všechny mé emoce a věděla jak mi je. Přišly jsme domů a já se rozhodla, že prozkoumán zahradu a dost mě překvapilo když jsem na konci zahrady našla dva koně, naprosto nechápu kdy je ztihli přivést, mávla jsem rukou na znamení, že má jít ke mě a Ariel šla za mnou šla až k našemu domu, vběhla jsem dovnitř a hledala mezi krabicemi hrablo, kopyťák a batoh s lukem, šípy a zeleným sprejem na stromy. Přiběhla jsem zpět k Ariel rychle ji vyčistila a vyšvihla se na ni. Když jsem dosedla na její hřbet, sundala jsem jí ohlávku a vyjeli jsme ven. Když jsme se sem přistěhovali, viděla jsem cestou les a přesně tam jsme se teď vydaly. Našla jsem to poměrně snadno a mi si jen tak lehce klusali, už mě nebavilo jet po cestě a tak jsme zajely mimo trasu. Slyšela jsem řeku a vydala se tím směrem, našla jsem odlehlý palouk, řeku a obří vodopád. Bylo tu příjemně a tak jsem seskočila z koně a složila luk. Nechala jsem Ariel ať si dělá co chce a šla si sprejem nemalovat terče na stromy. Začla jsem střílet, první tři rány šly naprosto mimo terč, asi jsem vyšla z formy, ale i tak jsem pokračovala. Po několika nezdařených pokusech jsem se do toho dostala a trefovala už jen středy. Když jsem skončila, byla jsem naprosto vyčerpaná a tak jsem si šla sednout k Ariel, která ležela na trávě a pozorovala mě. Ariel je pro mě důležitá, skvělé si rozumíme, protože jsme spolu vyrostli, dostala jsem ji, když mi bylo pět a od té doby jsme nerozlučná dvojka. Když jsme ji začli osedlávat poznala jsem, že se jí to nelíbí a proto jsem zakročila. Už tenkrát jsem věděla, že mě respektuje a že si budeme skvěle rozumět. Když jsem si odpočinula, složila jsem luk a nasedla na koně. Přijely jsme domů a já sesedla. Ariel se rozběhla k Dangerovi a já je nechala být. Vstoupila jsem do domu a zakřičela,, jsem doma" okamžitě ke mě přiběhla máma, objala mě a pak se rozbrečela,, Co se děje?"

,, Víš jak jsem se bála, kde si byla, volala jsem ti snad tisíckrát?"
,, Byla jsem se projet"
,,Jsi normální, sotva chodíš a už bys chtěla jezdit a ještě bez dozoru, mohlo se ti něco stát, mohla jsi si ublížit, víš jaké to je riziko, když jsi nemocná, ochablá a..."
Všechno šlo mimo mě, máma opět hysterčila a já se prostě rozhodla jít do pokoje. Lehla jsem si a usnula.