PÁTÝ ELEMENT

18. Co umím (So)

Jack nasedl na Maikova koně-Dangera a následoval mě, lidé ve městě na nás chvíli koukali, ale když se pokochali, opět si hleděli svého. Sotva jsem popadala dech, všichni si myslí že jízda na koni je něco jednoduchého, se sedlem a uzdečkou ano, ale bez nich je to mnohem těžší, člověk musí umět ovládat koně koleny a tělem, správně se nahnout při skoku a u trysku je pro netrénovaného člověka téměř nemožné se udržet a naštěstí pro mě Jack byl netrénovaný a na koni nijak extra neuměl. Když jsem si toho všimla, zastavila jsem a se smíchem pozorovala jak se Jack snaží Dangera donutit k pohybu rychlejšímu než je krok, bohužel pro něj bezúspěšně. Když jsem se dostatečně nasmála pobídla jsem Ariel k trysku a ještě než jsem stihla úplně zmizet, provokativně jsem Jackovi zamávala.

Doběhli jsme do lesa na náš včera objevený palouk a jen tak se bezstarostně procházeli. Sesedla jsem z koně a lehla si do trávy. Zavřela jsem oči a přemýšlela o všem co se za posledních pár dní stalo. Jak mohla vědma všem vymazat vzpomínku na moje schopnosti, vždyť díky nim jsem porazila temné, jestliže si nepamatují že jsem je porazila já, tak kdo teda? Lidí kteří o mých schopnostech věděli bylo hodně-moje máma, táta, bratři, sestra, pět temných a stráže. Oni všichni viděli co dokážu, jestliže si moje schopnosti nepamatují, tak co si pamatují, co mě v jejich vzpomínkách nahradilo? Co když je tohle všechno jenom sen, probudím se a společně se tomu zasmějeme. Nic z toho není skutečné, třeba je to jen výplod mojí fantazie. Zvedla jsem roce a představila si spalující žár. V mých dlaních zaplál oheň a vyvrátil mou hloupou domněnku. Oheň se mi začal plazit po zápěstí a já si až teď uvědomila že nevím jak ho uhasit. Okamžitě jsem se rozeběhla k řece a strčila ruku do vody. Oheň okamžitě uhasl, ale když jsem ruku vytáhla, zůstala obalená vodou. Zatřepala jsem rukou v domnění že uschne, ale nestalo se. Skvělý, teď nevím jak se zbavit vody, můžu vyvolat oheň, voda se potom vypaří, jenže jak se pak zase zbavím ohně? Zkusila jsem vodu otřít do trávy ale nepomohlo to. Dostala jsem nápad, sáhla jsem do kapsy a vytáhla řetízek od vědmy, jakmile jsem jej nasadila voda se mně okamžitě pustila a já cítila jak mě opouští síla, bylo mi na omdlení. Když to přestalo měla jsem pocit že mě opustila síla, zkusila jsem vyvolat oheň, ale nic se nestalo. Prohlídla jsem si kousek skla visícím na řetízku. Úplně na dně byl malý žlutý puntík, který se plazil po stěnách sklíčka, hned jsem pochopil že je to moje moc která se do něj přesunula.

Rozhodla jsem se že otestuji co všechno dokážu. Sundala jsem řetízek a pokusila se vytvořit oheň, ale nic se nestalo, sáhla jsem do vody ale jako bych nic neudělala. Až pak mi to došlo-je jasné že nemůžu používat elementy, když jsem je právě odevzdala, ach jo Scarlett, ta logika. Nasadila jsem řetízek zpět a pokusila se přemístit elementy zpět do mě. Jak jsem před tím cítila ztrátu, tak jsem teď vnímala sílu, vmísila se do mě moje energie a já opět ožila. V knize jsem četla, že vzduch dokáže ovládat neviditelnost a proto jsem se teď zaměřila právě na ní. Neustále jsem si představovala že jsem neviditelná, jenže nevím jak poznám že se mi to povedlo. Šla jsem za Ariel, když do mě šťouchla čumákem, bylo jasné že mě vidí a že se nic nestalo. Zkusila jsem vyvolat oheň, ale zvládla jsem to bez problému a proto jsem se rozhodla vyzkoušet proměnu, konec konců už jsem ji jednou zvládla. Představila jsem si ten pocit když jsem se poprvé proměnila, tenkrát jsem cítila zlobu, vztek a zmatení, nedokázala jsem pochopit co se děje, protože můj mozek nebyl ochotný připustit si že to není výplod mé fantasie a že tohle všechno by mohla být realita. I proměnu jsem zvládla bez problému, jen mi nedošla jedná věc, při proměně mi jaksi shořelo oblečení a já teď neměla co na sebe. Kdybych uměla to co Maik, bylo by to mnohem snažší, ale vlastně není důvod proč to nezkusit. Změnila jsem se zase na normálního člověka, položila jsem ruce na zem, a v tu chvíli mi bylo všechno jedno. Slyšela jsem šepot stromů, zpěv ptáků i pohyb ryb ve vodě. Všemu jsem rozuměla, lehla jsem si na zem, připadala jsem si naprosto šťastná i když jsem neměla důvod se radovat. Byla jsem v tranzu a sledovala oblohu možná jen pár minut a možná i několik hodin. Na obloze zakroužila sova a já naprosto fascinovaně sledovala každý její pohyb. Kéž bych tak uměla létat, kdybych měla křídla, zobák a celkově proč jsem se nenarodila jako sova, všechno by bylo snažší, žádná Celesta, žádný element, žádná princezna, kdybych tak byla volná jako pták. V tu chvíli mě zaplavila vlna bolesti v celém těle mi vibroval element země a já cítila jak se mi v těle mění kosti a přemisťují orgány, musím podotknout že to nebylo nic příjemného. Obrátil se mi žaludek a já se rozhodla reklamovat celou svoji snídani. Když jsem skončila, nebyla jsem schopná vstát. Točila se mi hlava a já nedokázala udržet balanc. Na chvíli jsem se posadila a když jsem se rozhlédla vše kolem bylo najednou mnohem větší a barvy byly pestřejší. Nicméně před tím hřejivé slunce mi teď začalo být nepříjemné a já cítila se urychleně schovat do stínu. Když jsem vstala a udělala krok, měla jsem pocit že se snad roztrhnu, můj krok byl mnohem menší než normálně a já hodila držku. Chtěla jsem se opřít rukama o zem, ale neměla jsem žádné ruce, místo toho jsem hleděla na bělostná křídla sovy pálené.
_________________________________

3 Body-poděkování,otázka a prosba

1. Chtěla bych moc poděkovat AnzyCute za mojí první podporu v příběhu, vím že podporuje spoustu příběhu a řekla bych, že to dělá až automaticky, ale i tak děkuju 😢😭🤧❤️❤️❤️❤️

2. Je tu něco, co nechápete? Často se ztrácím já sama, takže jestli jste také tak zmatení, neváhejte se zeptat, jsem tu pro vás, vždycky (funguji i jako morální podpora a psycholog)💖

3. Nutně bych potřebovala člověka který ovládá češtinu protože tenhle příběh už to gramaticky nedává a já nejsem zrovna češtinář, takže kdyby byl někdo ochotnej dělat korektora budu mu moc vděčná 😗😙😚😘💖