Scarlet si žije obyčejný život. To ale ještě netuší že její procházka růžovým sadem se má změnit v hotovou noční můru, když se přestěhují setká se s šikanou na škole. Zjistí že jak ona tak její sourozenci nejsou jen tak obyčejní a mohou ovládat jed...
Ucítila jsem lehký dotyk prstů na svém čele a otevřela oči, stále jsem byla v tělocvičně a naproti mě seděla nějaká žena nejspíš ošetřovatelka a vedle ní stál Caleb, myselela jsem že tímhle náš trénink skončil, ale Caleb mě utvrdil o opaku,, Doufám že se nehodláš vzdát? Tenhle trénink musíš dokončit najednou, nemůžeš ho dělat po částech, to je proti pravidlům." stoupla jsem si a následně zjistila že moje kůže začala světlat, nejspíš se samovolně přeměňuju do svojí podoby. Okamžitě jsem sáhla na svoje vlasy a stáhla si je k očím, díky bohu, jsou pořád černé. Postavila jsem se do obrané pozice a zakřičela na Caleba,, bojuj" natáhla jsem ruce a vystřelila obří ohnivou kouli. Sotva jsem to udělala, využila jsem krátkou chvíli kdy byl Caleb zmaten na to abych se proměnila a zvětšila tak své šance na výhru. Bylo to stejné jako vždycky, celé mé tělo zalil žár a spálil mé oblečení. Sotva jsem se stihla rozkoukat už na ně Caleba útočil. Zničeho nic se předemnou objevila obří šelma, nebylo těžké jí identifikovat. Byl to šavlozub, u nás už sice vyhynul, ale tady ho zřejmě stále měly. Trochu jsem spanikařila, možná umím proměnu, ale neznám žádná obran á kouzla. Jak se mám sakra bránit před něčím, co ani neexistuje? Šavlozubý se přikrčil a vystartoval po mě. Párkrát jsem mávla rukama a vytvořila se předemnou tenká ohnivá stěna. Šelma jí ale proběhla, jakoby nic a odnesla si jen pár spálených chlupů které ale odpadly a hned je nahradily nové. Musí mít velmi rychlou regeneraci bude velmi těžké ho porazit, možná nemožné. Rychle jsem se změnila v sovu a vzlétla. Jen tak tak jsem unikla jeho spárům. Problém byl že jako sova můžu létat ale né útočit, takže jako sova jsem k ničemu. Snažila jsem se něco vymyslet, cokoliv ale marně. Neměla jsem na výběr, musela jsem použít tornádo, ta myšlenka se mi dost příčila, ale fakt že jsou v tělocvičně terče které vstřebávají element mě podstrčily kupředu. Proměnila jsem se v člověka a vytvořila co nejsilnější tornádo. Vzduch začal výřit a do tornádo se postupně přidávali všechny věci v tělocvičně. Když bylo tornádo dost velké, ještě jsem zvýšila jeho intenzitu, což ale nemělo efekt, terče začali tornádo pohlcovat a tak jsem pochopila že musím přidat, a to hodně. Celou dobu jsem se snažila kontrolovat, ale když to nestačilo, prostě jsem element pustila a nechala ho dělát si co chce. Asi pět vteřin na to tornádo začalo pohlcovat vše kolem sebe. Caleb neudržel svou proměnu a šavlozub se změnil zpět na člověka jehož pohltilo tornádo...tak jako všechny přítomné, kromě mě. Nezbyl mi už žádný element vzduchu, a tak jsem si jen sedla a čekala až terče všechnu energii pohltí. Když se tak stalo všichni ležely na podleze, no...většina zvracela,, Ehh... omlouvám se? Nechala jsem se trochu unýst". Přiběhla jsem k dívce jež mě před tím probudila a podržel jí vlasy. Bylo mi jí líto, bylo mi líto všech, ale neznala jsem jinou možnost jak vyhrát a obávala jsem se že když nezvládnu alespoň něco tak mě vyhodí. Nejhůř na tom byl Caleb, nejspíš proto, že útok byl mířený právě na něj. Myslím že kolotoče zde asi nemají... Nastalo ticho jež protínaly pravidelné zvuky dávení a náhlé zavrzání dveří. Do místnosti vstoupil Arthur, a do háje. Podívala jsem se na hromadu zvracejících lidí a vzpoměla si na slova která mi řekl: ,Ještě jednou uvidím něco podobného a na místě tě zabiju!' Ta vzpomínka ve mně vyvolala strach. Rychle jsem přetáhla gumičku ze svého zápěstí na vlasy dívčiny jež vypadala že bude končit. A obalila se temným štítem. Moje kůže začala prosvítat. Arthur natáh ruku mým směrem a z jeho dlaně vyšlehl bílý pramen který zničil můj štít a obalil mě bílou bublinou. Nedokázala jsem určit co si myslí, protože jeho tvář byla stále kamenná, no odvodit si že je naštvaný nebylo těžké. Během pár vteřin do místnosti vběhli zdravotníci a začali se věnovat ostatním mezi tím co já byla odvedená za tou mrňavou holkou jež mě sem přivedla o níž mi cestou vysvětlil něco v tom smyslu že ona je původní element země, jmenuje se Amanda Fox a má dar spravedlnosti a určí zda si zasloužím trest nebo ne.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Došli jsme do vyslíchárny a Arthur nařídil strážím ať mu seženou Amandu. Asi do pěti minut byli zpátky,, Velmi se omlouvám, ale Amanda vám vzkazuje ať si svoje neohlášený rozkazy strčíte do prd*le." Byla jsem z toho mírně překvapená protože do teď jsem si myslela že Arthura tu všichni respektují, ale teď se ukázalo že se najdou i výjimky. Arthur si povzdech a řekl,, Vzkažte jí že jestli okamžitě nepřijde, tak uřežu hlavičky všem jejím plyšákům". Strážce odešel a my čekali. Strážce opět přišel,, Prý se máte jít vycpat". Arthur se plácl do čela a znovu si povzdechl,, Pane bože, proč zrovna já, dobře můžeš jít". Strážný odešel a Arthur sáhl po tlačítku na stole se jménem Amandy, ozvalo se cinknutí a Arthur začal mluvit do rozhlasu o kterém jsem ani nevěděla že tu je,, Amando okamžitě přijď do vyslíchárny jinak se neznam!" Neuběhlo ani 5 vteřin a z neznáma se ozval mužský hlas. ,, Na*er si" na to jak klidný Arthur dokáže být i v té nejhorší situaci,byl teď jeho vztek téměř hmatatelný,, Jestli sem okamžitě nenaklušeš, řeknu Marie co se stalo s její kočkou, Nickovým psem, Isaacovou dýkou a jeho milenkou, jestli sis myslela jak si nenápadná tak ses šeredně spletla!" odnikud se opět ozval hlas, ale tentokrát ženský a trochu pisklavý a tentokrát vyznělo jen jedno slovo,, zmr*e", pak bylo už jen ticho. Arthur se spokojeně usmíval a já přemýšlela co se mohlo stát s kočkou, psem, dýkou a milenkou ale napadaly mě jen samé šílené scénáře ale žádné racionální odpověď a tak jsem se prostě zeptala,, Co se stalo s kočkou, psem, dýkou a milenkou?" Z ničeho nic se za mnou objevila ta mrňavá holčička a jakoby odnikud se opět ozval tentokrát Arthurův hlas i přes to že Arthur mlčel,, To nechceš vědět". Naprosto mě z toho zamrazilo a já se hrůzou oklepala. Páni to bylo dost děsivé, zhluboka se mi podívala do očí, a já měla pocit jako by pohltila celou mojí duši, udělalo se mi zle a rychle jsem hmátla po židli abych nespadla, ale ta mrcha měla kolečka málem jsem slítla i s židlí, ale tlak najednou povolil a já to vybalancovala,, Co to sakra bylo?!" Amanda a Arthur si hleděli do očí asi 30 vteřin a já nechápala co se sakra děje dokud Arthur nepromluvil,, Máš v hlavě štít, nějaký blok, něco k čemu se nemůžeme dostat. Můžeš nám říct co schováváš?"
,, Nechápu co myslíte, já nemám blok"
,, V tom případě o něm nevíš, skus si vzpomenout co se stalo před tím než jsi poprvé navštívila zdejší trhy?"
,, Byla jsem u vědmy, pamatuju si to docela dobře."
,,To vše vysvětluje, nejspíš manipulovala časem který si prožila v minulosti tvoje tělo tam bylo, ale tvoje vědomí bylo u ní v pracovně, nemůžeš si to pamatovat."
Tohle mě překvapilo ,,Vždyť manipulace s časem nesouvisí s elementy žádným způsobem, neměla by tedy být možná"
,,Víš ona není element. Ona je velmi vzácnou bytostí, ona je vyvolená, všechny vědmy jsou vyvolené a v našem světě jsou už jen tři. Mají těžký život nikdy se nesmí zamilovat, nesmí se s nikým přátelit, nesmí mít děti a ani dům nebo postel. Ve skutečnosti dost trpí, ale nesmí to dát najevo. Je to zákon a protože je jich tak málo a nemají přátele ani rodinu, tak není nikdo kdo by za ně bojoval. Je to jeden z důvodu proč jednou svrhneme krále a změníme náš svět a změníme ho k lepšímu".
⭐⭐⭐
Ták opět děkuju egeriecz za ilustraci a doufám že jí brzo ukecám k další. Všem děkuju za to že vydržíte mojí gramatiku♥️ a zatím ahoj
