PÁTÝ ELEMENT

28. Trest (Ne)

Jeho řeč byla dojemná a já měla poprvé v životě pocit, že mluví od srdce. Jo přidala jsem se ke správné straně,, Co teď?" zeptala jsem se a Arthur mi ze stolu hodil modré desky s papíry kterých jsem si doteď nevšimla. Nechápavě jsem nad složkou pozvedla obočí,, Co je to?"
,,Tvůj spis, každý tu má svůj záznam o tom kdo je, jakou má krevní skupinu, zdravotní údaje a výsledky fyzických testů, tady Amanda to má na starost, víme o tobě prakticky všechno, pokud nastane výjimečná situace, usnadní nám to práci"
Otevřela jsem složku a přečetla úvodní stranu" Subjekt 2298, Scarlett Pekinsová alias Viktorie Scarnia, zalapala jsem po dechu, oni mají mojí totožnost,, Jak sakra víte kdo jsem!?" a když to víte, proč jste mě ještě nezamordovali?
,, Nevíme" nechápavě jsem se na Arthura podívala,, Jak jako nevíte, tady je moje jméno černé na bílém"
,,To že máme tvojí identitu napsanou, neznamená že jí známé, jen ona" načež Arthur naznačil hlavou směrem k Amandě.
,, Amanda je jediná která má k těmhle věcem přístup bez jakékoliv oficiální žádosti. Každý element má jednu až tři schopnosti které jsou téměř originální. Amanda nemá řeč, ale může mluvit skrze lidí kteří jsou jí poblíž, může vidět všechny jejich vzpomínky, když to shrneš tak její schopností je převzít tvoje tělo na určitou dobu a podle myšlenek a vzpomínek určit spravedlivý trest. Proto o tobě víme všechno." Arthur dokončil svojí řeč a já si ulevně oddychla a zamyslela se nad tím co řekl,, Tak počkat, já žádnou takovouhle schopnost nemám"
,, Jistě že ne, my dva jí nemáme , původní elementy mají jen jednu a u zbytku elementů je počet schopností zcela náhodný ale většinou dosahuje pouze tří schopností. Samozřejmě kromě krále který má právo si element i schopnost zvolit díky bílým elementům."
Fascinovaně jsem seděla a snažila se utřídit myšlenky. Chtěla jsem slyšet víc, ale Arthur se k pokračování neměl. Najednou se ozval Arthurův hlas i přesto že Arthur mlčel,,, pochopila jsem že mluví Amanda,, tvým trestem je povinný výcvik všech hodnot do dvou měsíců" nejspíš si umíte představit můj totálně zmatený výraz...,, nechápu".
Slova se ujal Arthur,, každý kdo přijde udělá základní test a z jeho výsledků má doporučení na kterou funkci se dát, co můžeš vyzkoušet a kam nesmíš, když se rozhodneš jakou funkci chceš, musíš projít dvoutýdenním výcvikem. Tvůj trest spočívá v tom že musíš udělat všechny výcviky v mnohem kratším období a nevýhodou je že díky tomu se ti rozšíří zákazy na některá místa. Zní to snadně dokud si člověk neuvědomí kolik toho tady je. Když to nezvládneš ztratíš možnost volby a funkce ti bude přidělena. Když z toho vycouváš můžeš mě nebo někoho z elity vyzvat na souboj, když vyhraješ, počet výcviků se sníží pokaždé o polovinu. Když porazíš dostatek lidí, musíš udělat minimálně tři výcviky a vybrat si funkci z nich. Momentálně je tu 192 oborů, takže jak se rozhodneš?"
Tohle byl šílený trest. Nikdo by nedokázal absolvovat tolik výcviku za tak krátký čas, musela bych zvládnout tři za den a to mám pozítří odjet domů, budu mít školu, nemám čas na to abych to stihla, jedinou možností by byl souboj, jenže já sotva vím jak se element používá natož abych porazila nějakou elitu nebo Arthura. Jednoduše řečeno jsem v háji. ,, Je mi líto ale nemůžu to udělat, jsem ze země, za dva dny jedu domů, nemám se sem jak dostat a o elementech jsem se dozvěděla teprve tenhle měsíc, sotva vyvolám oheň, na souboj nemůžu ani pomyslet!" Arthur si povzdechl, naučím tě jeden trik, učí se ho tu děti v třetí třídě ve skupinkách, ale my dva máme větší možnosti takže by to pro tebe neměl být problém, Amando, můžeš jít" Došli jsme do tělocvičny a všichni začali dělat ten zvláštní pozdrav který jím Arthur oplatil. Zastavil se uprostřed tělocvičny a zařval,, roto končit" nastalo ticho a všichni se otočili Arthurovým směrem nohy rozkročmo, ruce za zády,, za mnou trojstup nastoupit" všichni se seřadily během osmi sekund a Arthur odstoupil a zavelel pozor a pak pohov, takže všichni si na pár sekund stoupli do pozoru a pak zpět do rozkročené pózy s rukama za zády. Arthur jim dal proslov a po chvíli všichni opustily tělocvičnu. Vzduchem promítly dvě žíněnky a zastavili se přesně u nás,, sedej" řekl Arthur a já se zamračila,, nejsem tvůj pes!" Arthur se na mě naprosto zmateně podíval a já si sedla na proti němu,, Co je to pes?" zeptal se Arthur a já nechápala na co se ptá, ,, vy neznáte psy?" Arthur zavrtěl hlavou a já vytáhla mobil abych našla fotku mýho mazlíka,, tohle je můj pes, jmenuje se Leslie je to zlatíčko" Arthur koukal na můj mobil naprosto nechápavě a nakonec poznamenal,, Takže ty máš minivlka v krabičce?" Měla jsem co dělat abych nevybouchla smíchy, ,,copak neznáš telefon?" Arthur se na mě podíval jako na úplnýho idiota,, jasně že znám, máme jich to asi pět, ale nevypadají takhle, jsou to takové obří dřevěné krabice, jeden je myslím v hradu a další ve zdejší knihovně, ale takovéhle telefony nemáme."
,, To je škoda, umí to spousty různých věcí, můžeš s tím fotit, natáčet videa a brouzdat po internetu nebo sociálních sítích" Arthur se zatvářil dost zmateně,, myslím že ti moc nerozumím" bože já jsem hloupá jasně že mi nebude rozumět, nikdy mobil neviděl. ,,Tak koukej" , nastavila jsem foťák a vyfotila nás,, Vidíš tohle jsme mi, můžeš s tím fotit, když se ti fotka nelíbí můžeš jednoduše udělat novou. Vejde se jich tam asi tisíc, když je jich moc, zajdeš do obchodu a oni ti je tam přenesou na papír, rozumíš? Má to spoustu funkcí, když mě někdy navštívíš doma, ukážu ti toho daleko víc. Ale teď jestli si vzpomínám jsi mě chtěl něco naučit ne?"
Z Arthura okamžitě opadne všechna zvědavost a začne mi vysvětlovat co mám dělat,, sedni si nohama křížem a zavři oči. Soustřeď se na sebe samotnou, na to jak vypadáš a představ si že jsi dvakrát. Tvoje tělo se dělí na dvě postavy. Jste naprosto identické, naprosto se na ně soustřeď, jedna z nich je jen iluze a jedna je skutečná, je důležité abys poznala která je která. Teď si představ oheň, iluze by se měla začít zbarvovat, postupně k ní přidej vodu a až ti bude nejvíc podobná, obal jí zemí. Až to budeš mít představ si jak se trhá a pomalu mizí, pak otevři oči." Otevřela jsem oči a předemnou stála moje kopie, chtěla jsem se jí dotknou, ale sotva jsem se k ní přiblížila, začala praskat a nakonec zmizela.,, Páni, to je úžasné, nevěděla jsem že to jde" byla jsem naprosto ohromená a nevěřila vlastním očím. ,, Jde, jen jí musíš příště udržet. Je naprosto identická, jen nemá mysl. Když jí máš, musíš jí celou dobu říkat co má dělat, když to neděláš přestane reagovat takže když dělá něco jiného než ty a s někým zrovna mluví tak prostě přestane a zhroutí se na zem. Musíš jí neustále držet, takže když ti dojde element, rozpadne se, když jí nebudeš dávat povely zhroutí se. Je těžké se to naučit a totálně ti to zničí spánkový režim, ale když se to povede, stojí to za to, tak a teď to zkus znova!"

----------------------------------

Ahoj, vím že je to asi zbytečné, ale kdyby vás to zajímalo, tak většina povelů nebo reakcí,, vojáků" v knize je podle skutečných zážitků které jsem zažila během jednoho roku stráveném na vojenské škole, samozřejmě kromě pozdravů kdy vojáci narozdíl od pozdravů popsaných v knize salutují. Píšu jen pro zajímavost aby jste věděli jak to ve skutečnosti vypadá 😁