Scarlet si žije obyčejný život. To ale ještě netuší že její procházka růžovým sadem se má změnit v hotovou noční můru, když se přestěhují setká se s šikanou na škole. Zjistí že jak ona tak její sourozenci nejsou jen tak obyčejní a mohou ovládat jed...
Vrátila jsem se domů totálně unavená, ale přesto mě chuť naučit se ovládat elementy neopouštěla. Celý následující týden jsem se snažila naučit všechny elementy které jsem vlastnila, ale bylo to beznadějné ať jsem se snažila sebevíc. Celý týden jsem chodila spát pozdě v noci, a probouzeli se ve čtyři ráno, hned jak jsem se vrátila ze školy šla jsem do lesa trénovat. Ve škole se mi výrazně zhoršily známky a to jsem se nikdy nemusela učit. Dvakrát jsem zapomněla vyzvednout Brigit, třikrát jsem se nechala docela dost zmlátit od Celestiny party aniž bych se vůbec pokusila bránit a už čtyři dny jsem nic nejedla, je vlastně zázrak že ještě pořád stojím na nohou. Ať jsem se snažila sebevíc, nic nového jsem se nenaučila a tak jsem začala přemýšlet co dělám špatně. Nevynechala jsem jedinou příležitost trénovat, přesto jsem zvládla jen nedokonalou proměnu v sovu a běh s nadměrnou rychlostí, oheň mě sice nepálil, ale jeho vyvolání jsem nezvládala úplně po každé a často měla problém ho uhasit, jakmile jsem dala ruce do vody, oheň sice zhasl, ale následně voda obalila celé moje tělo a já měla problémy se jí zbavit. Koupání nepřipadalo v úvahu, vždy jen rychlá sprcha po které jsem svojí kůži sušila čtyřmi ručníky, protože voda se mě odmítala pustit.
Lehla jsem si na postel a uvažovala co dělám špatně, ať už jsem zkoušela cokoliv, nemělo to smysl. Po několika dnech přemítání myšlenek v mé hlavě jsem usoudila že potřebuji učitele, pro mojí smůlu to s Lukasem nevypadalo příliš dobře a i kdyby jo, nemohl by mě naučit nic víc než vzduch. Nemůžu jen tak někomu říct že mám několik elementů a zároveň nemůžu hledat učitele na Zemi, nedokážu poznat, kdo je člověk a kdo element. Jediné řešení je najít učitele v Arsasenu někdo poblíž Klariness. Mělo to jen jeden háček, jak se sakra dostanu na jinou planetu bez cizí pomoci a navíc tak aby mě nikdo nepoznal? To jsem nevěděla. Znamenalo to jediné, musím se soustředit na kouzlo teleportace a druh vnější přeměny. Vnější přeměna, byla jednoduchý level, bylo značné změnit svou podobu a bylo to výrazně jednodušší než proměna v sovu, s teleportací už tomu tak bohužel nebylo, podle knihy to byl jeden z nejtěžších kalibrů a byl jen pro profesionální elitní vojsko. Velmi rychle jsem pochopila že naučit se něco takového pro mě bude takřka nemožné. Brzy na to se však řešení ukázalo samo. Náš otec nás pozval do Klariness na ples na kterém představí možná následníky trůnu, tudíž mě a mé sourozence. Nemohli jsme odmítnout, protože ples byl na naší počest a tak jsem se celé dva týdny věnovali etiketě a tanci, a když říkám celé dva týdny, myslím tím opravdu celé dva týdny, máma nás kvůli tomu omluvila ve škole a my museli zůstat na hradě. Byla to extrémní nuda a ke všemu mi komorné každý den česaly vlasy, koupali mě a oblékaly i když jsem několikrát řekla že to zvládnu sama, nedaly si říct, tvrdily že je to jejich povinnost se kterou se narodily. Oslovovali mě ,,princezno" i přes to že jsem jim několikrát řekla své jméno a požádala je o osobní oslovení. Připadala jsem si namyšleně, jako bych byla nadřazená a důležitější než ony protože mám postavení i když jsem si to nemyslela nestála jsem o to. Blížil se večer a já už ukončila své hodiny a tak jsem dnes měla volno. Chtěla jsem vyrazit do města, ale v nynějších šatech jsem byla příliš nápadná a svoje původní oblečení jsem nemohla najít. Služebná mi donesla nějaké peníze od otce a já vyndala tři mince a darovala jí je. Poděkovala a sotva opustila můj pokoj, otevřela jsem okno a vyletěla z něj jako bílá sova s měšcem v pařátech. Párkrát jsem sice zakolísala a přistání bylo mírně řečeno katastrofa, ale účel to splnilo. Vletěla jsem do obchodu a začala hledat něco na sebe, vzala jsem si modré triko černý crop top přes něj a kraťasy.
(1A obrázek)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všechno jsem si v kabince oblékla a strhala cenovky, nic jako čipy tu očividně neznaly, zhluboka jsem se zadíval do zrcadla před sebou a soustředila se na svůj vzhled. Během chvíle mi zmodraly oči, ztmavly mi vlasy, zesvětlala kůže, trochu jsem si ubrala pár kil a zvíraznila své jemné rysy v obličeji. Donesla jsem cenovky k pokladně, kde je prodavačka zmateně markovala,, myslela jsem že nás chcete okrást", překvapeně jsem na ni pohlédla a omluvně pokrčila rameny, nečekala jsem že by mě spatřila, ale jí očividně nic neušlo. Zaplatila jsem a odešla do města. Chodila jsem především mezi trhy, a k obchodům už jsem nezavítala. Každého koho jsem potkala jsem se ptala na zdejší učitele, ale téměř všichni mě odkázali na zámek, nebo na zdejší univerzitu. Byla jsem zrovna u stánku s ovocem když kolem mě proběhla miniaturní postava zahalená v plášti a ukradla jablko. Prodavač se okamžitě rozkřičel,, Zloděj, černý zloděj, chyťte černého zloděje". Nechápala jsem co se děje, ale během chvíle malou postavu chytily dva strážci a z oné osoby se vyklubal malý chlapec, čekala jsem že mu vynadají, nebo ho vezmou sebou na zámek, ale když jeden z nich vytáhl bič, pochopila jsem, že za tím bude víc, než jen ukradené jablko. Jeden ho držel a ten druhý se napřáhl k první ráně, mohli mu být sotva tři roky ale jim to bylo jedno, nechápala jsem jak mohli bez výčitek ublížit tak malému chlapci. Někteří lidé se zastavili a se zájmem přihlíželi, jiní jakoby už byli zvyklí jen prošli kolem, jakoby bičování děti bylo na denním pořádku. Nedokázala jsem jen tak přihlížet a proto jsem se vběhla před chlapce a schytala za něj první ránu na tvář. Byla to mnohem větší bolest, než jakou jsem očekávala, ale i přes to bych to udělala znovu. V tu chvíli se zastavil chod tržnice, všichni ztichli a koukali jen na nás. Z pozorování kolem mě vytrhl až strážců navztekaný hlas. ,, Jak se opovažuješ křížit cestu královským strážím!?" ,, Co mohl udělat tak malý chlapec, aby za to musel být zbičován?" Nejspíš jsem nezaskočila jen jeho, ale i všechny okolo, protože dav lidí se okamžitě rozšuměl jak si lidé začali povídat. ,, Jeho provinění je naprosto zřejmé-narodil se, nemůžeme nechat žít temné, jsou to monstra zrozená k zabíjení, nezasluhujou žít!" Řekl to tak nahlas a s takovou nenávistí, že někteří lidé začali pokřikovat a skandovat,, zabte ho, ať trpí, pohřběte ho" Nedokázala jsem pochopit jejich nenávist a nejspíš jsem ani nechtěla ,, To s jakým elementem se narodíme nemá vliv na to jací jsme, jsou lidé kteří se neohlížejí na ostatní, neřeší komu svým jednáním ublíží a jdou za svým cílem. Je mnoho takových a jsou to i obyčejní lidé bez schopností, to jak se narodíme nemá vliv na to jací jsme. Záleží na charakteru ne na schopnostech, pro mě ten chlapec monstrum není, vy však ano.
