PÁTÝ ELEMENT

2. Sázka (Ne)

korekce: MichaelaM1

,,Oh, omlouvám se že jsem tak vyjekla, s někým jsem si tě spletla, to nic.” To nic? Co tím sakra myslela, tenhle den je čím dál tím víc zajímavější.

,,V kolik končíš?”
,,Za pět minut.”
,,Tak pojď představím tě rodině.” Vydáme se s Nelou na za mojí rodinou, která už čekala před nemocniceí a já začnu s představováním.
,,Lidi, chtěla bych vám někoho predstavit, tohle je Nela Green, moje čtvrtá nejkámoška.”
,,Nelo, tohle je Jack, Maik, Briget, máma se jmenuje Jess a všichni jsme Pekinsovi,” neušlo mi jak Maikovi zablýsklo v očích. Když si, ale Maik všiml, že ho pozoruji, nasadil výraz nevinného andílka, na kterého se přeci nejde zlobit. Bylo více než viditelné, že jejich zájem byl oboustranný. Aby toho nebylo málo, máma pozvala Nelu na večeři, jen tak z fleku, No věřili by jste tomu? Nela souhlasila a máma jí dala adresu, když Nela odešla, Jack se ke mně naklonil a zašeptal mi do ucha tak potichu, aby ho máma neslyšela.

,,Že ty ji vůbec neznáš.” Jen jsem kývla, Jack byl vždycky vnímavý a nemá cenu před ním nic předstírat. Jack ke mně přišel a zašeptal ,,vsadim se, že Nel ho sbalí dřív než Maik ji.”
,,S úsměvem jsem se otočila na Jacka, tak o kolik.......500?”
,,Beru.”
,,Já taky.” Podali jsme si ruku a je-li to kopyto, platí to. Ano já vím jsme dětinští, ale s tím už asi nikdo nic neudělá.
,,Jdeme?” zeptala jsem se.
,,Jasně,” řekl Maik. Dojdeme až k našemu domu, máma zmáčkne ovladač na bránu a brána se otevře a my vejdeme přes garáž domů. Myslím si, že jsme bohatí, ale máma tvrdí, že peníze nám odkázali prarodiče.
Lže bratry měla v devatenácti letech a je blbost, aby už v devatenácti bydlela sama, navíc jsem prarodiče neviděla na žádné fotce a že jich má máma hromady. Na všech je jen ona její bratr a jak ona tvrdí, děti z její třídy. Je s nimi vyfocená, když jim bylo všem kolem dvou let ale logicky kdyby s nimi chodila i do školy, jak je možné, že se všichni sešli v jedné třídě logicky by šel každý na jinou školu, to znamená jediné, moje matka musela vyrůstat v sirotčinci. Spekuluji nad tím již několik let, ale mámy jsem se nikdy nezeptala. Přišli jsme domů. Uvelebyli Maika do postele a já šla pomoct mámě s večeří. Brigitt nachystala stůl a chvíli na to zazvonil zvonek. Pozvali jsme nelu dál a seběhli se k večeři. Když jsme dojedli máma nám nabídla domácí muffiny. Po dezertu jsme si ještě chvíli povídali a pak už musela jít Nel domů, a tak jsme si dali tajně číslo a rozloučili se.
Když Nel odešla umyli jsme se a šli spát. Ráno mě probudil budík, chvíli jsem ho úspěšně ignorovala, ale pak jsem vstala místo na budík jsem mrkla na hodinky 7:56:55 nestíhám. V tu chvíli jsem chtěla být rychlá jako vítr, protože jinak to nemám šanci stihnout, vystřelila jsem strašně rychle. Převlíct, učesat, vyčistit zuby, řasenka, pudr, udělat svačinu, běžela jsem podle mě až neobvykle rychle, ale neměla jsem čas nad tím přemýšlet. Zkontrolova jsem Brigit ale ta v pokoji nebyla, takže už čeká v autě. Vzala jsem batoh, sluchátka, klíče a svačiny. Obula jsem si boty a mrkla na hodinku 7:56:58 pane bože od té doby co jsem vstala uběhly tři vteřiny asi jsem právě překročila rychlost světla nebo se stal zázrak, jedno z toho určitě. Nasedla jsem do auta a rozdala svačiny. Maik s námi nejel, protože se na školu ještě necítil. Když Jack dojel k Brigitině škole odvedla jsem Brigit do třídy. Přišli jsme pozdě a učitelka začala na Brigit křičet, jak to že přišla pozdě, a tak jsem se jí zastala.
,,Ona za to nemůže, zaspala jsem," učitelka na chvíli zmlkla, ale dlouho jí to nevydrželo.
,,Mohli bychom si jít promluvit na chodbu." ta učitelka je úplná kráva si jako myslí, že já do školy nemusim.
,,Promiňte, ale já musím do školy nashle," řekla jsem a odešla. Přijeli jsme ke škole, vystoupili z auta Jack mi dal klíče od auta a šli jsme do tříd. Zaklepala jsem na dveře naší třídy ozvalo se dále, já vstoupila a omluvila se učitelovi.
Škola se strašně vlekla máme teprve pátou hodinu což je tělák, který nenávidím a vůbec mi nejde. Jsem na řadě poslední pořád si opakuju, že chci být rychlá jako vítr, vím, že je to hloupé, ale ráno jsem si to řekla a fungovalo to. Učitelka mi to odstartovala a já vyběhla. Byl to fofr ani jsem se nenadála a už jsem byla v cíly.
,,Výborně Scar máš nejlepší čas z celé školy.” Byla jsem nadšená poprvé v životě se mi něco povedlo. Sice mi to hlava nebere, ale to nevadí, hlavně že jsem nejlepší.
Máme teď odpoledku, a tak jedu autem pro Brigit. Brigit už stojí před školou, ale co mě zaráží je, že se vybavuje s úplně cizím mužem. Okamžitě se za ní rozběhnu, normálně bych se před cizím člověkem styděla, ale strach o sestru mě žene vpřed. Opět běžím neuvěřitelně rychle, ale ignoruji to. Během vteřiny jsem u sestry a začnu na ní řvát tak, jak na ní dosud nikdo neřval. Brigit celá zrudne zlostí a z rukou jí šlehá oheň, který se ke mně nebezpečně blíží ve tvaru koule a zasáhne mě do boku kde se začíná rychle šířit po výšce mého trička. Už se chystám vykřiknout, když mi muž, který se předtím bavil s Brigit zacpe jednou rukou pusu a druhou přiloží k ohni na tričku. Právě jsem se zbláznila, protože jakmile se dotkl trička oheň zmizel. Když mě pustil slabě jsem zašeptala: ,,zázrak," muž mě, ale i přes můj šepot slyšel a začal se nepřetržitě smát.
,,Můžete mi laskavě říct, čemu se smějete," docela mě tím smíchem urazil, ale když se mi podíval do očí, můj nabitý vztek vystřídal šok, ty oči, takhle zelené oči mají bratři, já i Brigit. V hlavě mi proběhlo několik myšlenek, je to náhoda takhle zelené oči může mít každý, ne nemůže je to vzácnost, ty oči jsou úplně stejné, jako ty naše, takové musel mít i náš otec, je tohle snad on, ne to je hloupost, náš otec zemřel, pak to tedy musí být nějaký otcův příbuzný. Ne hloupost mozku je to jen náhoda. Přesvědčila jsem se, že je to náhoda a dělala jakoby nic. Myšlenky mě tak vyvedli z míry že jsem zapomněla na svou otázku a odpověď mě překvapila.
,,To jak jste obě naprosto nemožné, čekal jsem, že budete nadanější."
,,Promiňte, nemám čas na vaše hloupý řeči, jsem ráda že jsme vás pobavily, ale jestli vás ještě někdy uvidím přiblížit se k mé sestře, garantuji vám že už nikdy nebudete mít děti.”