Sacrifice (cz)

Příjezd do tábora

Sedím v mamky černém autě a zatvrzele hledím z okénka do pochmurného dne.

Jak mi to mohli mí rodiče udělat?! Vzpomenu si, jak nadšeně mi to oznamovali. Samozřejmě vím, že se mi snažili udělat radost, ale když jim před prázdninama řeknete, že na tábor v žádném případě nepojedete a oni vám potom oznámí, že vám koupili dvoutýdenní pobyt na táboře...( Už ani nevím na jakém, ale nesnáším všechny tábory.)

                                                                       -flashback-
,, Bude se ti tam strašně líbit!! Četla jsem na něj recenze, je prý úžasný!! " vykřikne nadšeně máma.
,, Mami, řekni, že si děláš legraci. " zaprosím, ale je mi jasné, že tohle je krutá realita.
,, Proč bych si dělala legraci? Vím, že jsi nám říkala, že na tábor nechceš, ale tenhle tábor nám poslal nějakou speciální slevu, která je posílána náhodně, tak uznej, že to se musí využít!! Na letošní prázdniny jen tak nezapomeneš!!"
,, Tím jsem si jistá. " řeknu s ironií v hlase, ale mamka to jako vždy ignoruje.
,, Bude to úžasné! Je to blízko hor, alespoň si protáhneš nohy a nadýcháš se čistého vzduchu! A ta spousta aktivit! Škoda, že tam nemůžu jet s tebou... "
To by mi ještě scházelo, pomyslím si.
,, Tak si to se mnou vyměň. " povzdychnu si. Je mi jasné, co odpoví.
,, Ne, to přeci nejde! Je to od 15 do 25 let. Navíc bych ti takovou zábavu nemohla odepřít.. " usměje se. Myslí to dobře, jen si neuvědomuje, že naše zájmy se trochu liší.
,, Hmmm... Tak díky. " snažím se znít vděčně.
,, Výborně! Začátek je 2. Července, za tři týdny. "
                                                            -konec flashbacku-
,, Už jsme skoro na místě! Támhle už vidím značku! " řekne radostně máma a ukáže jednou rukou na malou tabuli oznamující, že Za půl kilometru budete na táboře Nejlepší prázdniny.

Docela ironický název.

Vyndám si z uší sluchátka hrající mou oblíbenou písničku Centuries od Fall Out Boy a dám si je do kabelky. Samozřejmě než sluchátka vymotám z mých dlouhých zrzavých vlasů, už jsme na místě. Moje vlasy se všude pletou, ale 99% času jsem příliš líná na to, abych si je stáhla byť jen do obyčejného culíku.

Otevřu dveře od auta a vystoupím na rozlehlou louku obklopenou lesem. Nejdříve jsem upřímně šokována. Chatky, které někdo nafotil pro webové stránky vypadají o nejméně sto let starší a působí dojmem, že když se do nich strčí, tak spadnou. A to nemluvím o ,, klubovně" a ,,jídelně", které působí ještě zuboženěji. Teda pokud je to vůbec možné.

Super.

,, Vezmi si kufry, myslím, že tvá chatka je támhle. Já jdu vyřešit tvé přihlášení k vedoucí. " věnuje mi mamka úsměv. Jestli se mě snaží povzbudit, moc to nefunguje.

Chytnu si tedy svůj kufr a jdu s ním k chatce. Cestou zahlédnu skupinu kluků, kteří právě přijeli. Nemůžu si pomoct a až ke dveřím chatky na ně nenápadně koukám. Zvláště mě zaujme ten s hnědými vlasy. Potom ale obrátím pozornost k papíru na chatce. Opravdu je na něm mé jméno-Amelie Bellisario. Nesnáším jméno Amelie. Ale stejně mi všichni říkají Amy. Na papíru jsou ještě dvě další jména. Marissa Meyer a Bea James.

Odhodlám se a vejdu dovnitř.

,, Ahoj! " zaslechnu přátelské hlasy hned jak vstoupím. Na palandě sedí blondýnka s příjemným kulatým obličejem, která se mi představí jako Marissa a u malého stolku stojí štíhlá brunetka-Bea.

,, Já jsem Amy. " usměju se na ně. Jsou mi docela sympatické-třeba si tu najdu nové kamarádky. Sama se ale takové představě zasměju. Moje seznamování vždy dopadne nějakou katastrofou. Mojí nejlepší kamarádku Suzie jsem například omylem schodila do řeky. Bohužel ale jsem sem jela sama bez kamarádek, které už mě znají, takže si všichni budou myslet, že jsem cvok.

Po krátké konverzaci, která proběhne bez závažných trapasů ( což je pokrok ) ale zjišťujeme, že jednu věc máme společnou - jsme nevyléčitelné knihomolky. Jakmile se začneme bavit o našich oblíbených knížkách, čas najednou ztrácí moc.

Mamka se se mnou ještě přijde spěšně rozloučit a přitom prohodí ,, Jsem si jistá, že na tyhle prázdniny nikdy nezapomeneš. "

Usměju se na ní a dám jí pusu na čelo. Potom sleduji, jak její auto mizí v dálce.

Bože, kdybych tenkrát věděla, jakou měla pravdu.