Ve skutečnosti jsem nikdy nebyla dost dobrá. Nebyla jsem dost dobrá na nás dva, dost dobrá pro tebe a pro to, kým jsi v mých očích. Asi bys přišel o dva kroky blíž ke mně, kdybys to teď četl. Trochu by ti zacukaly koutky úst a oči by zalilo sklo. A byl bys přesně jako vždycky - někdo, koho nedokážu přestat milovat. Někdo, kdo nikdy nebude pro mě a pro koho nikdy nebudu já. Byl bys zase ten jedinej dotek na světě, pod kterým dokážu vybouchnout a přežít to, trochu odřená a zlomená, se srdcem plným střepů.
Občas bych chtěla, aby se pro mě zastavil čas. Nejsem si jistá, že bys mi mohl někdy rozumět. A jestli ne ty, tak kdo potom? Jestli nepatřím k tobě, tak ke komu potom? Ani nevím, jestli se moje ruka ještě tak dobře schová do tvojí dlaně a jestli v tu chvíli pořád ještě prohrává gravitace. Jako dřív. Mohlo by mi někdy stačit nekonečno? Třeba jen proto, abych mohla všechno říct, potichu a jen tak polohlasem, ale dost blízko, abys slyšel?
Většinu času mi prostě jenom chybíš. Zní to až moc snadně, jako hra na to, kdo z koho. Zasloužíš si tentokrát vyhrát... pokud to byla celou dobu jen hra,
Chci, abys věděl, že se doopravdy snažím. Že bojuju, i když to tak nevypadá. Neviděl jsi mě brečet. Neviděl jsi, když běhám po koupelně a zkouším zbořit všechny stěny. Jsem si jistá, že to vypadá legračně. Jednou to zvládnu a začnu se smát. Hodně a nahlas. Polohlasem, ale dost blízko. Abys slyšel.
Všechno co chci je, abys zmizel. Nebo se objevil. Vím, že bys mě chytnul za zápěstí a přitisknul mě k sobě, držel mě tak pevně, až bych měla předloktí plný modřin. Láska bolí, pamatuješ? Nikdy jsi to neměl zpívat a dívat se u toho na mě. Nebylo to fér.
Lhala jsem pokaždé, když jsem říkala, že jsem silná. Pokaždé, když jsem tě odstrčila. Ale já neumím být zraněná - a utíkám tak dlouho, až se zraním sama. Asi nejsme jen text písničky, ale někdy nás hledám právě tam. Jsme trochu jako punk a k životu nám stačí čtyři akordy a pár slov, který se opakujou pořád dokola. Začnem a zase skončíme.
Chci tě držet za ruku.
Mám tě ráda.
Nebudeme o tom mluvit.
Ale chybíš mi. Takže... chybím ti já? Je nějaká hloupá možnost, že dostanu ještě jeden úsměv?
ČTEŠ
# Lullabies
Lãng mạnZačátky, nebo možná jen konce, poznámky, trocha šílenství a všechno to, co se nikam jinam nevejde. Příběhy odtud na sebe nijak nenavazují ani nemají žádnou souvilost, jsou to prostě jen střípky něčeho, co jsem skládala, abych to mohla znovu rozbít :)
