# Lullabies

# We're like noughts and crosses.

Vždycky ses smál. Přišel jsi až ke mně, přitáhnul s sebou židli a posadil se naproti mě tak, že nás dělil jenom ten stůl. Asi tě bavilo sledovat, jak hned znejistím a roztřesou se mi ruce, zatímco tebe to nechává úplně chladným. A možná jsi prostě jen lepší herec, než by jsi kdy přiznal. 

Pamatuju si tě tak dobře. Nemáš ani tušení. Každou vteřinu. Všechny tvoje kroky, pohledy, doteky. To, že snad nikdy neznejistíš a když jo, hodně to pro tebe znamená. Tvoje hry. Naše nohy propletený pod tím stolem, kterej mi neustále překážel. Tvůj neustále zastřenej hlas a křivej úsměv. Musel jsi to vědět celou dobu, musel jsi to vidět a přesto předstírat, že to neexistuje. Že neexistuju já a přesto... nikdy jsi o mě nezakopával jako ostatní. 

Mluvili jsme o věcech, před kterýma se nedá utýct. Ani nevíš, jak velikej prostor zabíráš na mým seznamu. Ani nevíš, kolikrát se tam tvoje jméno objevilo napsaný tím rotřeseným písmem lidí, co celý noci nespí a do polštáře šeptaj, ať se vrátíš. Věřím, že se vrátíš. Nevím, jestli jsi tomu kdy uvěřil ty, ale oba hluboko uvnitř víme, že já čekám. A vždycky to tak bylo. Celý týdny, měsíce, roky. Na tebe zvládnu čekat.

Pamatuju si na listy papíru z tvejch kapes. Pořád nebyly pomačkanější než já, ale trhaly se pod každým slovem, který jsi napsal. Tvářil ses tak soustředěně, když jsi kreslil těch pár navzájem se překrývajících čar. Jako kdyby v tu chvíli nebylo nic důležitějšího, nic, co by dávalo větší smysl. Chtělo se mi brečet kdykoliv jsi zvednul pohled ke mně a nakreslil úplně vlevo křížek. Posouval jsi papír na moji stranu stolu a cukaly ti koutky. A moje kolečka křičely všechny moje ano, všechny neodcházej, nepřestávej, nevzdávej se nás. Bavilo tě dělat, že neslyšíš.

Určitě bys řekl, že když to tolik bolí, musí to být láska. Že to musí být něčím jiný, protože úplně na konci se vždycky objeví nová cesta, novej důvod, proč pokračovat. 

Asi ještě není konec. Ještě ses neposadil naproti mně, ještě jsi mi nepodstrčil kousek další hry, kterou stejně vždycky vyhráváš se stejným "příště". 

Já vím. Zvládnu čekat.