# Lullabies

# I think we're done.

Pamatuju si tě. 

Pamatuju si tvoje oči, zář v moři kočičí pýchy. 

Pamatuju si tvůj krok, minuty, kdy jsem sledovala, jak kladeš nohu před nohu jako v černobílým filmu. Jako víla, spíš ses vznášela. 

Pamatuju si něco z toho způsobu, kterým jsi zkoušela všechno napravit. Tvoje úzký ramena tisknoucí mě k tobě, vlasy jako med kroutící se po tvejch neochvějnejch zádech. 

Pamatuju si, jak jsme poprvé viděla ty trhliny v tvým úsměvu. Jako jizvy, který pořád prohlubuješ, byly čím dál hůř skrývatelný. Pamatuju si tvoji nejistotu, vytrvalou přetvářku, všechny hry na schovávanou, kruhy pod očima, rty rozkousaný do krve, stehna najednou tak plný bolesti. 

Prostě jsi mi mizela před očima. 

Pamatuji si ten den, kdy jsi mi vydechla do ucha, jak sama se cítíš. Jak jsi všechny odehnala pryč, jak jsi zničila cokoliv, na čem by mohlo záležet, pořád mám před očima děs, s kterým jsi se dívala kolem sebe. 

Nevím. Možná už jsi to nebyla ty. 

Možná jsi jenom potřebovala pomoc. Možná jsi o ni celou dobu jenom zoufale řvala a podřezávala pod sebou větev. 

Pamatuju si, že jsem to celou dobu věděla. Věděla jsem, že to zkusíš, že to uděláš. A jak jsi padala, jak jsi zabíjela sama sebe, uvědomila jsem si, že už tě nechci, že už tě nepotřebuju. 

Pamatuju si, jak jsem tě v tom nechala. I to, jak jsem řekla, že za pár měsíců se vzpomínky na tebe vypaří... a ty ses ke mně ve snech nikdy nepřestala vracet.