Praha

1.1K 21 6

od IsabelleCatrine

od IsabelleCatrine

Týden se nic moc nedělo. O výzkumu se nebavili, teda David se o tom radši nezmiňoval, protože nevěděl jak je na tom z tohodle hlediska Mery. Dozvěděl se to až jeden večer.
Dělal něco na počítači a Mery žehlila.
M: Tak mi něco řekni o tom výzkumu
D: Co? Ty o tom chceš něco vědět?
M: Jo, když už jsi s tím začal
D: Tak víš o co jde ne?
M: No to vím, ale jak jsi s tím na tom teď?
Vypnula žehličku a sedla si mu na klín.
On jí to začal nadšeně vysvětlovat.
D: Takže našla se firma, která to zlegalizuje a bude mi dodávat pacienty
M: Na urgent?
D: Emmm... Jo
M: Fajn... Pomůžu ti!
D: Fakt? Teda to je skvělý
M: Jo, chci aby si byl úspěšný
D: Teda Mery já zírám
M: To já taky nevím co se se mnou zase stalo
D: To já taky nevím, ale takhle by to mohlo zůstat
Druhý den šli do práce byli oba moc šťastný, že si nic netají, teda hlavně David, Mery je pořád na vážkách jestli se něco nestane. Stane!
P: Pane doktore, máte jít do kanceláře pane primáře
D: Já?
P: Ano
Políbil Mery na tvář a vydal se k Bojanovi.
Vrazil tam bez klepání.
Když si to uvědomil vrátil se a zaklepal.
D: Ahoj... Promiň
B: No ahoj
D: O co jde?
B: Sedni si prosím
Kývl a sednul jsi.
B: Máš tady dopis
D: Z Prahy?
B: Jo
Otevřel ho.
B: Tak co?
D: Chtějí abych se vrátil na kliniku a pokračoval tam na výzkumu
B: Tak to je trochu komplikace co?
D: No to mi povídej... Nevím jestli ano nebo ne a ještě jestli se bude chtít Mery
B: Znáš Mery... Půjde do toho když jde o tebe
D: Taky si myslím, ale musím si to nechat projít hlavou
B: no jasný... Zítra mi to dojdeš oznámit?
D: Asi...
Odešel.
Šel rovnou k Mery nechtěl to natahovat.
D: Mery máš čas?
M: No chvilku jo
D: Pojedeš se mnou do Prahy?
M: Kdy?
D: Příští týden v pondělí bych nastoupil
M: Takže na trvalo?
D: Jo, vím to asi 10 min.
M: Nevím jestli si najdu takhle rychle práci a co přátelé
D: Taky to ještě nevím, zítra řeknu verdikt Jirkovi
M: Tak jestli bysi jel, pojedu s tebou, samozřejmě
D: Děkuju
Mery si mu sedla na klín.
M: Vezou nám případ, krvácí z dutiny ústní a nosu, křeče
D: Fajn beru
M: Chceš někoho?
D: Romana prosím, potřebuju se s ním ještě domluvit no ty víš...
Mluvil v šivrách, protože vedle seděla Saša.
Přivezli ho a vzali si ho na box.
Na boxu.
D: No pěkná paseka, spoustu volné tekutiny... Okamžitě sál a 4 krve
Se: Dobře...
Šli se umýt
R: Chtěl si se mnou mluvit?
D: Jo chtěl, mám nabídku vrátit se do Prahy a pokračovat tam ve výzkumu
R: A s čím potřebuješ poradit?
D: Nevím jestli tam budeme šťastní
R: Určitě jeďte, vždycky se sem můžete vrátit
D: Ale mám výčitky, že Jirkovi odejde doktor a vrchní je to ho hrozně moc, takhle rychle
R: David! Jeď!
Kubiš: Můžete
Při operaci.
D: No hezký! Několik prasklých vředů
R: To je špatný
D: Vývod?
R: No jinak to nepůjde
Kubiš: Zástava!!
Hned začali resuscitovat.
Roman přestal. Oba koukali jak si David nedokáže připustit, že je konec.
R: David! Nemá to cenu.
D: Do prdele!
Chodil dokola a protřepával si ruce.
R: Ztratil moc krve, to bychom nikdy nezvládli.
Opřel se o umyvadlo a koukal se jak teče voda.
Přišla Mery.
M: Je tady jeho manželka?
Roman jen zavrtěl hlavou a odešel. Pochopila to a vydala se k Davidovi.
D: Umřel! Má manželku a děti?
M: Jo má... Měl
D: Musím jim to říct!
M: Šel už Roman v klidu!
D: Mohli jsme být rychlejší!
M: Dali jste do toho všechno!
Přitáhla ho k sobě a obejmuli se.
D: Děkuju, jsi skvělá!
Nic neříkala prostě se jen obejmuli.
D: Už jsem se rozhodl pojedu, pojedeš se mnou?
M: Že se ptáš! Ano, pojedu!
M: Něco si najdu
D: Než si začneš cokoliv hledat, chybí jim tam sestry, mohli bychom dělat spolu
M: Dobře, ráda
1.Co tak asi bude dál?