David a Mery 2- Od začátku

Vnuk

Druhý den očekávali návštěvu Lenky. Přišla po obědě.
Mery ji pustila dovnitř
Le: Je David doma?
M: Ano
Vzala ji nahoru a David seděl u stolu choval malého. Mery si vzala mrňouse
M:Jdu kojit
Pohladila Davida po ruce
Když malého nakojila, začetla se do knížky,přes dveře slyšela Davidovi výčitky.
Vydala se za nimi
D: Víš jak mi bylo, dovedeš si to aspoň představit, opustit malyho kluka
Le:Dovedu a omlouvám se
David se opřel a nadechnul se. Mery ho chytila za rameno a pousmála se
D: Nikdy ti nedokážu odpustit, ale kvůli maličkýmu z zkusím aspoň z části a můžeš mi dokázat, že budeš aspoň dobrá babička, ale nebude to hned a mě i Mery to bude chvíli trvat
Le: To je samozřejmé a děkuju za šanci
D: A teď jestli bysi už mohla jít, ještě něco máme
Le: Dobře
Mery ji doprovodila ke dveřím
M: Doufám, že je vám jasné, že to nebude hned, podle mě několik měsíců
Le: Ano, je, moc pro mě znamená už to, že mě nějak přijal a vy taky
Rozloučili se a Mery šla zpět nahoru.
David už oblekal malého
D: Pojedeme na ten...
M:Jo
Skočila mu Mer do řeči
Hodila na sebe mikinu, protože je konec srpna a tudíž je trochu chladno takhle pozdě odpoledne
Přijeli na hřbitov
M: Děti do roka na hřbitov nesmějí... Půjdu sama
D: Pojdu tady i Mathiasek...jestli existují duše tak ho tvoje máma uvidí jakýho máš krásnýho syna
M: Máme... Tak dobře
Davis vzal malého a Mery svíčky a kytku.
Došli k hrobu a Mery ukapla slza. Stáli tam a bylo úplný ticho. Drželi se za ruce
M: Mami, jestli tady někde jsi, tohle je tvůj vnuk Mathiasek a věř mi, že ho vychováme v čestného a poctivého člověka a že mu budeme tebe připomínat...
David se na Mery pousmál a zapálili svíčky a jeli domů
D: Jak se cítíš?
M: Divně
D: Hele máma tě určitě slyšela a je na tebe pyšná
Mery se na něj Usmála a pokračovali v cestě domů.