David a Mery 2- Od začátku

Snění

Když se na pokoji vyspala bylo jí už celkem dobře.
Hned přišel Roman
R: Pomalu to odstupuje, máš teplotu 38, takže to je dobře
Pak přišla Bára
Bá: Dobré ráno, tak jak ti je?
M: Už dobře, Roman říkal, že to ustupuje
Bá: Malý se hýbe normálně?
M: Jo teď spí
Bá: Ukaž
Odhrnula peřinu a Bára ji trochu prohmatala.
Bá: Vypadá to, že je v pořádku
M: Díky
Bá: Volala jsi Davidovi?
M: Jo, ale řekla jsem mu ať nejezdí
Bá: Tak jo, za chvíli ti přivezou snídani jo?
M: Ok děkuju
Po obědě Mery usnula. Zdálo se ji že je léto, je v parku, sedí na lavičce a okolí ni běhá maličký chlapec asi roční a má huste tmavé hnědé vlasy, dlouhe řasy a nádherné modré oči. Malý utíkal dál do parku když v tom se za ním rozběhla svalnatá postava, vypadá jako zvětšený chlapeček s kočárkem. Chytil ho v podpaží a zatočil s ním. Políbil ho na čelo a posadil ho do kočárku.Jeli zpět k Mery... Usmíval se na ní. Vypadá jako David je to David, ale ten úsměv je tak nádherný jako nikdy.
D: Mery? Mery?
Vtom se probudila a zjistila, že na ni nemluví ten sen, ale opravdový David
M: Jsem se tě lekla, co tady děláš?
D: Přijel jsem za tebou... Zdravý tvoje i malého je pro mě důležitější než nějaký výzkum, vrátím se tam až budeš zdravá jo?
M: Dobře
Políbili se a David si sedl na kraj postele. Pohladil ji bříško a zeptal se.
D: Jak je na tom malý?
M: Malý se má dobře, vlastně pořád stejně a kope jako vždy
Chvíli tam nechal ruku
D: No fakt to je hustý, Budu tady s tebou jo?
M: Jako pořád?
D: Jo pořád, spát budu v kumbale
M: To není potřeba byl to jen začínající zápal plic
D: Ale i tak... Bojím se o tebe i o Mathiska, jste pro mě to nejdražší v životě a kdyby se něco stalo když bych tady nebyl bych si to do smrti vyčítal, že jsem ti nemohl být nablízku.
Mery se rozplakala a vrhla se mu do náručí.
Bude teď už všechno v pořádku?