David a Mery 2- Od začátku

Chlapák

Další den vyrazili na první společnou procházku. David se pyšně chopil kočárku a nechtěl k němu Mery pustit. Jednou rukou řídil kočárek a druhou držel Mery za ruku. Pak ji ho teda taky půjčil, ale pořád se ptal jestli nechce střídat. Když přišli domů, malý stále spal a tak Mery nechala ještě spát v postýlce. Pak si ho vzala do postele a kojila ho. Přišel David pololehnul si vedle a prohlížel si malého nožičky.
D: Má sakra velký nohy co?
M: To jo... Ale po mě já mám 39
D: No co... Je po mě chlapák
M: Porad jsem ale hotová z těch vlasů a úžasných modrých očí
D: Jsem hotovej úplně... Jsem šťastnej Mery
M: To já taky
Posunul se výš a dal Mery pusu na tvář a koukal se jak malý saje.
D: Ten má hlad co?
M: To jo saje jak divej
Když Mery dokojila David si ho vzal na odrihnuti. Držel ho tak krásně něžně, že měla Mery slzy na krajíčku.
Když si malý odříhnul položil malého do postýlky a ten rázem usnul.
D: Těším se až trošku vyroste a už si spolu budeme hrát
M: To já taky... Počkej měsíc a bude s ním mnohem větší sranda
To že bude hodný asi zakřikli, protože večer začalo hotový peklo.
Malý nakojený a přebalený stále řval.
Mery ho dyndala na ruce a chodila sem a tam po ložnici, pak si ho dala do šátku a chodila s ním nahoru a dolů po schodech, ale malý pořád řval a řval. Mery už byla zoufalá. David se asi po hodinovém řevu posadil na posteli....
Co udělá?