Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

PROLOG 💙

Ann Mikkelsen. Toto je moje jméno.

Pocházím z malé vesničky, která se nachází v Norsku.

Je mi 16 let a bydlím se sestrou a bratrem.

Když mi bylo 5 let, moji rodiče měli autonehodu, kterou bohužel nepřežili.

A od té doby se o mě stará moje devatenáctiletá sestra.

Abych se přiznala, při slově stará, se musím zasmát.

Stará se o mě, to ano, ale jakým způsobem.

Dělám jí akorát tak služku.

Najíst dostanu jednou za den a to obvykle jen nějaký rohlík a vodu.

Jakmile nesplním nějaký úkol přijde trest. Bolestivý trest.

Ano bije mě. A hodně.

Další věcí je pokoj. Ano pokoj mám.

Pokoj s názvem sklep, kde je mou postelí studená zem.

Sprchovat se můžu jednou za týden a čisté oblečení dostanu jednou za měsíc.

Ven smím vycházet jen výjimečně a to se sestřiným svolením.

Nechápu jak, ale nějak se jí podařilo zajistit, aby k nám nechodila sociálka, takže mi nezbývá nic jiného než trpět.

Takto je to od mých 10 let a je to čím dál horší.

Pozitivní na tom ale je to, že už jen dva roky a můžu odejít.

Pokud mě teda sestra nechá.

I její přítel mě má víc rád než ona.

Málem bych na něj zapomněla.

Martinus Gunnarsen.

Přítel mojí sestry, který s ní bydlí a jsou spolu zhruba rok.

Je na mě ze všech nejhodnější. A to doslova.

On je totiž taky jeden z důvodů, proč jsem ještě neukončila svůj život.

Na prvním místě byl sice strach, ale i on v tom hrál velkou roli.

Jedině on mi tady pomáhá nějak to tu přežít.

Sice nechápu, co vidí na mojí sestře, protože podle mě by měl rozhodně s jeho vzhledem na víc, ale tak mně do toho vlastně nic být nemusí.

Co je ale mnohem zajímavější, že je mladší než má sestra.

Je mu sedmnáct a mé sestře je devatenáct, což taky nechápu, ale tak co mně je do toho, že?

No ohledně našeho domu.

Je docela malý a vlastně ani není náš. Je naší tety, která v mojí výchově, byla snad ještě horší, než moje sestra, která mě do své péče převzala před rokem, když dovršila osmnácti let.

Zkrátka abych to nějak shrnula. Můj život nemá smysl. Jsem jenom nicka, která nikoho nezajímá. Kdybych se zabila, nikomu bych tady nechyběla. Ale jelikož jsem srab, který to nedokáže udělat, tak tu ještě stále otravuju vzduch. Jak dlouho to tu ale ještě vydržím, to sama nevím.

Hello my bananas and pineapples!! ❤🍌🍍 Jsem tu s první kapitolou nového příběhu a tak doufám, že se vám bude líbit. 💞 Budu ráda za jakékoli ohlasy a moc bych vám chtěla poděkovat za víc jak 7 000 přečtení na mém prvním příběhu Rozkaz zabít. 💙 Opravdu moc to pro mě znamená! 😭💗 A proto můžete tento příběh brát jako takové poděkování ode mě pro vás! 💙💜💗 Love you all!!! 💕💕