Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

I CAME HERE TO THIS HOUSE BECAUSE I WANTED TO SAVE YOU 💗

Po nějaké době co jsem tam jen tak ležela na zemi bez jediné známky života jsem se konečně odhodlala k tomu se posadit.

Hned co jsem tak ale udělala mě píchlo u srdce.

Přišlo mi to docela vtipné, protože mě bolelo víc moje srdce než třeba moje napuchlá a pravděpodobně hodně oteklá tvář.

Zhluboka jsem se nadechla a pomalým a loudavým krokem se vydala do sklepa a v duchu se modlila abych cestou nepotkala moji sestru nebo Martinuse, protože to bych na to už asi opravdu neměla.

Když jsem se po několika minutách konečně dostala do sklepa, kde jsem sebou znovu praštila na studenou zem, tak jsem začala přemýšlet o těch nejspolehlivějších způsobech jak se už navždy dostat z tohoto světa, který mi pořád jenom ubližuje.

Netrvalo to dlouho a přemýšlení mě natolik unavilo že se mi únavou začaly klížit víčka a já pomalu začala upadat do říše snů.

Můj spánek ale bohužel netrval moc dlouho a ještě k tomu mě probudila docela nepříjemná věc.

Tou věcí byl hlas mé sestry, která nahoře něco ječela, ale mně už to bylo všechno jedno.

Nebo to jsem si teda alespoň myslela.

Teda do chvíle než se dveře od sklepa rozrazily a v nich stála nějaká potácející se osoba.

Strachy jsem okamžitě vyskočila na nohy a začala pomalu couvat, ale ta osoba se jenom ušklíbla a začala se ke mně přibližovat a jelikož za mnou byla zeď, tak pro mě žádná možnost útěku nebyla a tak jsem během několika setin skončila namáčklá na zdi tou osobou ze které neuvěřitelně táhnul alkohol a cigarety.

„Poslala mě za tebou tvoje sestřička. Že prý si s tebou můžu dělat co chci, takže my dva si spolu teď trochu pohrajeme holčičko.“ Pronesl chlap tichým hlasem a mně se celé tělo začínalo pomalu třepat.

Svoje ruce přemístil na moje boky a i když jsem se snažila bránit jak to šlo, tak on byl bohužel silnější a tak jsem tam během chvilky před ním stála jenom ve spodním prádle a moje oblečení se teď válelo někde na zemi.

„Nechte mě!!“ Snažila jsem se křičet co to šlo i když jsem sama vlastně nevěděla proč, protože moje sestra ho za mnou vlastně poslala, takže ta by jako moje záchrana rozhodně nepřišla no a Martinus?

Ten by mu snad i tady v tomto pomohl. Pomyslela jsem si a svůj křik po chvilce vzdala.

Chlap se mi začal lísat kolem krku a jeho ruce začínaly putovat po celém mém roztřepaném těle.

Na krku mi zanechal pár nechutných polibků a pak se přesunul k mým rtům.

Dlaně mi přesunul na zadek a mně bylo jasné že je jenom otázkou času než se tady z toho všeho pozvracím.

Jeho ruce byly jedna věc, ale ten jeho dech, který jsem teď měla šanci detailně cítit u svých úst?

Nic víc odporného už jsem opravdu dlouho nezažila.

Pak ale přišlo to nejhorší.

Chlap mi začal tahat za lem mých kalhotek a moje a jeho rty dělila čím dál tím menší vzdálenost.

„Nechte mě prosím.“ Šeptla jsem s tím že to naposledy zkusím i když mi bylo víc než jen jasné že mě ten chlap neposlechne.

Proto jsem nakonec pevně sevřela oční víčka k sobě čímž jsem alespoň trochu zabránila slzám aby mi tak nesmáčely celý obličej a prostě čekala až celé toto peklo skončí a nebo vlastně teprve začne.