Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

FROM YOU 💗

Během několika vteřin se vedle mě objevil Martinus a začal si mě prohlížet.

„Proč pláčeš?“ Zeptal se a starostlivě se na mě podíval.

„Docela blbá otázka když krájím cibuli, ne?“ Pronesla jsem a utřela si pár slz.

„Neřekl bych, že to bude z té cibule.“ Řekl a dál si mě prohlížel.

V tento moment jsem znervózněla a doufala, že to nebude nějak dál rozebírat, ale pro jistotu jsem promluvila já.

„Měl by ses jít umýt. Máš na rtech rtěnku.“ Řekla jsem ne zrovna moc příjemně a probodla ho pohledem.

On si přejel prstem po rtech a jakmile zjistil, že na prstech má opravdu trochu červené barvy, upřel svůj pohled zpět na mě.

„Utři mi to.“ Řekl a nejspíš očekával, že tak udělám.

„Co prosím?!“ Pronesla jsem nevěřícně, protože se mi nechtělo věřit, že toto opravdu myslí vážně.

„Řekl jsem, aby jsi mi to utřela.“ Pronesl naprosto s klidem.

„Ne.“ Odpověděla jsem mu sebejistě a upřela na něj svůj pohled.

„Co že jsi to řekla?“ Pronesl o něco víc nahlas a přistoupil kousek blíž ke mně.

„Řekla jsem, že ti to neutřu. Zajdi si za mojí sestrou. Ať ti to utře ona, když to máš od ní.“ Řekla jsem naštvaně a překřížila si ruce na prsou.

V ten moment mě ale Martinus přitlačil na stěnu, která se nacházela za mnou a naklonil se ke mně.

Byli jsme u sebe tak blízko, že jsem si mohla detailně prohlédnout jeho obličej. Dech se mi v tu chvíli výrazně zrychlil, ale já se snažila, nedat na sobě nic znát.

Potom se ale Martinus naklonil k mému uchu, o které se jemně otřel svými rty.

„Ale já chci, aby jsi mi to utřela ty.“ Zašeptal a ucho mi jemně a opatrně zkousnul.

Potom se mi zadíval do očí a já se v těch jeho pomalu začala ztrácet.

Tak nádherně tmavě hnědé oči jsem ještě nikdy neviděla. Ani ty Tinusovi jsem nikdy takto zblízka neviděla.

„Nikdy.“ Zašeptala jsem a ušklíbla se.

Nechápala jsem kde se to ve mně bralo, ale najednou jsem se nebála ničeho.

Mojí sestry ani toho, jak na toto Tinus bude reagovat.

„Tak ty mi hodláš odporovat, jo?“ Pronesl Martinus s úsměvem na tváři.

Já jen nadzvedla jedno obočí a stále se usmívala.

„No jak myslíš.... Víš ale že když nebudeš poslouchat, přijde trest?“ Řekl Martinus a upřel na mě svoje hnědá kukadla.

V tento moment se mi v hlavě mihly první obavy, ale nakonec jsem je stejně zahnala zpět do kouta.

„A od koho ten trest dostanu? Od tebe nebo od mojí sestry?“ Řekla jsem a čekala na jeho reakci.

„Od koho by jsi chtěla?“ Pronesl a usmál se ještě víc.

„From you.“ Šeptla jsem a sklopila pohled k zemi.

Netrvalo to dlouho a Martinus mi vzal bradu mezi palec a ukazováček a donutil mě se mu podívat do očí.

„Špatná volba zlatíčko.“ Řekl tiše a pohladil mě po tváři.

„Trest od tvé sestry by pro tebe byl mnohem lepší, než tohle.“ Zašeptal a mně v ten moment naskočila husí kůže po celém těle.

Aniž bych si to uvědomovala, celá jsem se začala klepat, jen při pomyšlení, co se mnou asi udělá.

Hello my bananas and pineapples! ❤🍍🍌 Ano, je to nějaké divné, že nová kapitola je tak brzo, ale já vás nechtěla nechat napínat. 😂🙏💖 A taky bych se vás chtěla na něco zeptat. 😶💗 Co si myslíte, že s ní asi Martinus udělá? 😏😂💦