Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

HOW IT IS TO BE.... HAPPY 💗

Doporučuju si během čtení pustit tuto písničku. ⬆💓⬆

Během chvilky jsem ale zjistila čeho tím chtěl vlastně docílit.

Na břiše jsem totiž ucítila Martinusovi  něžné rty, kterými mě začal pomalu lechtat.

Na tváři se mi vykouzlil malý úsměv i když jsem moc dobře věděla, že vzhledem k tomu v jaké jsem situaci, tak bych se rozhodně usmívat neměla.

Ovlivnit jsem to ale stejně nějak nemohla..

Potom jsem ale ucítila jak svoje ruce přemístil na moje boky.

Začal mi na mé nahé kůži kreslit různé obrazce, a způsob kterým to dělal byl sice velmi příjemný, ale částečně to i hodně šimralo.

Potom jsem ale ucítila jak Martinus začal pomalu postupovat nahoru.

Zastavil se až na mém hrudníku, kde si hlavu jen tak opřel.

Nejspíš cítil, že jsem nervózní, protože hrudník se mi nepravidelně zdvihal a můj těžký dech nebyl taky nějak lehko přeslechnutelný.

„Shhh.“ Zašeptal a něžně mě na hrudník políbil.

To ve mně vyvolalo ale ještě víc pocitů, které jsem nikdy předtím necítila.

Ret už jsem měla dokousaný skoro do krve a to jen kvůli němu.

A jelikož už to docela hodně bolelo rozhodla jsem se jenom na chvilku sevření rtů povolit.

Později jsem ale zjistila, že to moc dobrý nápad nebyl.

Martinus mi totiž jednu ruku přemístil na záda po kterých mně pohladil a já se pod jeho dotykem nechtěně prohnula.

Toho on okamžitě využil a začal mě na kůži líbat a na závěr mě po ní jemně začal škrabkat zubama.

A aby toho nebylo málo, tak ji ještě opatrně zkousnul.

A v tu chvíli se v pokoji ozval můj další vzdech.

Věděla jsem, že se Martinus usmál, ale bylo mi jasné, že on by chtěl abych vzdychala něco jiného. (Tohle zní trochu divně.. 😂)

„Líbí se ti to.“ Zkonstatoval a zasmál se.

Já se ale zase rozhodla pro to, co mi zatím šlo asi nejlíp a to bylo popírání.

„Ne.“  Odporovala jsem mu i když jsem si už po několikáté uvědomovala, že lžu jen sama sobě.

„Nelži mi!“ Vykřikl najednou pobaveně a rukou mě plesknul (je to doufám slovo, že jo? 😂🙏) po zadku.

V ten moment jako kdyby se ve mně ale něco pohnulo a nohy jsem vymrštila do vzduchu a nějak instinktivně je omotala Martinusovi kolem pasu.

On to ale nečekal a tak když jsem nohy omotala ještě víc, stáhla jsem ho na sebe.

Jeho lokty to už nevydržely a povolily, tudíž si na mě lehnul celou váhou a jelikož mě má moje štěstí asi opravdu rádo, tak na mě spadnul tak šikovně, že hlavu, kterou měl pod tričkem podstrčil otvorem na hlavu, tudíž se od mého obličeje nacházel jen pár centimetrů.

Bylo to hodně zvláštní cítit jeho hruď tak blízko svému tělu, když jsme leželi oblečeni v jednom tričku. (Vysvětlování mi jde vážně na jedničku, ale doufám, že jste to pochopili.. 😂)