Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

YOU SCARED ME!! 💗

Z POHLEDU ANNIE

Martinus se zastavil u skříně a vyslékl si tričko.

P-počkat cože..?!?!?? Proč se jako vysléká? Proběhlo mi hlavou.

Potom se začal nějakou chvíli přehrabovat ve skříni až z ní konečně něco vytáhnul.

To něco byly černé kalhotky a podprsenka.

Já se na něj jenom zmateně podívala a doufala, že mi to třeba nějak vysvětlí.

On se i s tím rozešel ke mně a nakonec mi to podal.

„Obleč si to.“ Řekl a konečně se alespoň trochu upřímně usmál.

„T-to radši budu n-nahá než si obléct n-něco co na s-sobě měla moje s-sestra.“ Vykoktala jsem a naštvaně se na něj podívala.

Kdybych mohla, tak bych i zvýšila hlas, ale vzhledem k tomu jak jsem se třepala, jsem byla ráda, že jsem mohla vůbec mluvit.

„Ty nejsou sestřiny, ale tvoje.“ Pronesl Martinus a jeho obličej se opět stáhnul do neutrálního výrazu.

„M-moje?“ Odpověděla jsem docela překvapeně a vzala si je do rukou.

„Jo. Sestra ti je chtěla dát k Vánocům, tak je prostě dostaneš o něco dřív.“ Řekl Martinus a zase se trochu usmál.

„A teď si to obleč.“ Pronesl už o něco přísněji a já se jenom pousmála.

„Děkuju.“ Šeptla jsem a vychumlala se ze všeh těch dek, ve kterých jsem byla zabalená.

Jakmile jsem to ale udělala, začala mi být strašná zima.

Ještě větší než předtím.

Martinus si toho musel nejspíš všimnout, protože mi řekl ať si s tím oblékáním pohnu.

Já jsem jenom pokývla na znamení souhlasu, ale když jsem si chtěla vyslést tu mikinu co jsem měla na sobě, tak mě něco zarazilo.

To něco byl Martinusův pohled, který na mě byl upřený a celou si mě nějak prozkoumával.

„Mohl by ses prosím laskavě otočit?“ Pronesla jsem a nejistě se na něj zadívala.

„Fajn. Zabručel, ale potom dodal něco, díky čemu jsem se začala zase červenat.“

„Stejně už jsem tě nahou viděl.“ Pronesl sarkasticky a zasmál se, i když teda mně do smíchu vážně nebylo.

Už jenom při té myšlence kdy já jsem v bezvědomí a on mě převléká jsem se styděla..

Když jsem se konečně ujistila, že je Martinus otočený a nedívá se, tak jsem se začala převlékat.

Kalhotky jsem si oblékla bez problémů, ale podprsenka už pro mě tak lehká nebyla a to z jednoho prostého důvodu.

Ruce se mi ještě pořád dost klepaly a tak jsem si ji prostě nemohla zapnout ať jsem se snažila sebevíc.

„Ježiš ukaž já ti s tím pomůžu.“ Ozvalo se mi z ničeho nic za zády.

Během zlomku vteřiny jsem ucítila jak se matrace za mnou prohnula a nemusela jsem zrovna dvakrát hádat kdo si tam sednul.

„Děkuju.“ Šeptla jsem tiše, ale potom mi něco došlo.

„T-ty ses díval!“ Vykřikla jsem jak nejvíc jsem s mým momentálním hlasem mohla a otočila se na Martinuse, který byl za mnou.