Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

STOP IT!! 💗

Když se Martinus nedíval, nenápadně jsem za něj natáhla ruku a pomalu a opatrně vzala pytlík mouky, který měl za sebou.

On se na mě po chvilce otočil, ale to už nestihnul nijak zareagovat.

Původně jsem chtěla do ruky nabrat jenom trošku mouky a hodit mu ji do obličeje, ale jelikož se otočil tak rychle a vyděsil mě, tak jsem mu na hlavu vysypala celý pytlík.

Až potom jsem si ale uvědomila, co jsem to vlastně udělala..

Okamžitě jsem vyskočila na nohy a odstoupila od Martinuse několik metrů.

On si po chvilce protřel oči a naštvaně se na mě podíval.

Já jsem začala pomalu couvat a doufala jsem, že mě za to nepředhodí mojí sestře.

„Tohle jsi dělat neměla.“ Pronesl Martinus a povzdychl si, při čemž mu odletělo několik mouky z obličeje.

„J-já jsem nechtěla tolik moc. Já se o-omlouvám!!“ Řekla jsem nervózně a do očí se mi začínaly pomalu tlačit slzy.

Co mi za to tak asi může udělat? Proběhlo mi hlavou a nad těmi možnostmi jsem se opravdu začínala pomalu třást.

Když jsem nad tím ale přemýšlela, zapomněla jsem sledovat Martinuse a po chvilce jsem zjistila, že drží něco v ruce.

Co to ale bylo jsem nevěděla.

Potom se ale ke mně rozběhnul a já jsem se lekla tak, že jsem vykřikla snad na celý dům.

Snažila jsem se o něco jako útěk, ale ten mi moc nevyšel, protože hned jakmile jsem se otočila, jsem ucítila Martinusovi ruce na mých bocích, které mě vtáhly do jeho objetí.

Začala jsem se různě vrtět a snažila jsem se nějak z jeho sevření dostat, ale moc se mi to nedařilo.

Nakonec jsem to vzdala a jenom tak poraženě čekala, co mi udělá.

Pak jsem ale ucítila jak mi něco rozbil o hlavu a vzhledem k tomu, že mi hned nato začalo něco stékat po vlasech, tak mi došlo, že to bylo vajíčko.

„Martinusi!!!“ Vykřikla jsem, otočila se na něj a naštvaně se na něj podívala.

On mě ale ignoroval a místo nějaké odpovědi, mi rozbil o hlavu další vajíčko.

„Stop it!!!“ Začala jsem křičet, ale mu to bylo očividně jedno.

„Ty sis začala.“ Odvětil mi nakonec výsměšně i když mně moc do smíchu nebylo.

Hýbat jsem se sice moc nemohla, ale ruce jsem měla volné a tak jsem je natáhla k lince z které jsem popadla první co mi přišlo pod ruku.

Aniž bych přemýšlela co vlastně dělám, vyklopila jsem tu mísu Martinusovi na hlavu a začala se smát.

On mě hned potom pustil a mísu si z hlavy sundal.

Jakmile jsem ale zjistila, co mu to na hlavě skončilo, moc do smíchu mi už nebylo.

Byla to totiž ta čokoláda do které nejspíš namáčel ty jahody.

Měl od ní zalepené celé vlasy a do obličeje jsem mu skoro neviděla přes vrstvu stékající čokolády.

Bylo mi jasné, že za toto už nedostanu jenom rozbití vajíčka o hlavu a tak jsem se rozběhla pryč.

Doběhla jsem do vedlejší místnosti a začala zhluboka oddychovat s pocitem, že jsem v bezpečí.

Po několika vteřinách jsem ale ucítila někoho, kdo moje bezpečí narušil a to tím, že mě přitlačil na protější zeď.

Nečekaně to byl Martinus, ale čím mě opravdu překvapil bylo to, že si přede mě kleknul.

O ruku mě asi žádat nechtěl a tak jsem neměla ani to nejmenší ponětí, co chce udělat.

Potom mi to ale došlo.

Rukou mi totiž trochu nadzdvyhnul tričko pod které mi strčil svoji hlavu.

Svojí hlavou se začal otírat o moje břicho a následně i boky a celou mě tak špinil od mouky a čokolády.

„Martinusi!!!“ Křičela jsem jak nejvíc jsem mohla a snažila se mu hlavu nějak dostat pryč z pod mého trička.

Bohužel ale marně.

Až po chvilce si Martinus usmyslel, že už mě nejspíš zašpinil dost a tak hlavu vytáhnul.

Moje tričko, které bylo předtím bílé na sobě teď mělo velké hnědé skvrny, které se mi lepily na tělo.

Martinus se ke mně naklonil a spokojeně se na mě díval.

„Už jsi spokojený?“ Řekla jsem uraženě i když uražený by měl být spíš Martinus, který měl celou hlavu od čokolády.

„Ne. Spokojený budu až mi tu hlavu umyješ.“ Pronesl, chytil mě za ruku a táhnul mě do kuchyně, kde se postavil ke dřezu a nejspíš očekával, že mu tu hlavu opravdu umyju.

„A já jako hlavu nepotřebuju umýt? A třeba taky nové tričko?“ Pronesla jsem a uraženě si založila ruce na prsou.

„Hmm. Možná potom.“ Řekl Martinus po tom co si mě prohlédnul.

„Tak se skloň.“ Pronesla jsem poraženě a přistoupila k němu o něco blíž.

On sklonil hlavu a dal ji blíž ke dřezu abych mu ji mohla umýt.

Já jsem pomalu pustila z kohoutku vodu a začala mu vlasy umývat.

Moc mi to nešlo, protože tu čokoládu měl všude, tudíž se mu celá hlava lepila.

Nakonec se mi ale nějak podařilo mu všechnu tu čokoládu z vlasů dostat.

„Hotovo.“ Řekla jsem spokojeně a vzala do rukou utěrku, abych mu mohla vlasy nějak vysušit.

On hlavu z dřezu vytáhnul a potom jakmile mě s tou utěrkou uviděl, se sklonil a já mu začala vlasy sušit.

Po několika vteřinách je neměl sice úplně suché, ale nebyly už alespoň tolik mokré.

„Děkuju.“ Pronesl s úsměvem na rtech, který mu z tváře hned ale zmizel.

A to v momentě, kdy se ozval zvuk klepnutí domovních dveří.

Hello my bananas and pineapples!! ❤🍌🍍 Omlouvám se, že jsem slíbila, že kapitola bude už dřív, ale ke konci školního roku jsem neměla moc času a tak vyšla až dnes, tak snad se vám líbí! 💗