Can you save me please? 🙏 [Martinus Gunnarsen] [DOKONČENO]

BECAUSE I HATE YOU.. 💗

Můžete to brát jako vánoční zázrak a nebo vánoční dárek, ale ano.. U této knížky konečně končí status Pozastaveno a bude konečně pokračovat. ❤ Jinak MOC děkuju vám všem co jste to čekání vydrželi! 💙🙏💙

O pár týdnů později..

Docela dost se toho změnilo.

Od toho incidentu s Martinusem se on sám změnil. A to hodně...

Hned po tom co se odtáhnul od mých rtů se mi zadíval do očí a odnesl mě zpátky do sklepa, kde mě nechal se slovy za pár hodin tě přijdu zkotrolovat.

Na to ale nedošlo.

Jediného čeho jsem se tak dočkala byl nějaký lékař, kterého očivině zavolala sestra, protože se bála aby z toho neměla problémy.

Ten mě jenom prohlédnul a řekl mi že jsem v pořádku a to jenom díky tomu kdo mě ošetřil.

Toto už se ale Martinusovi nějak nepodařilo před sestrou zatajit a tak jsem ještě toho večera slyšela jak se spolu hádají.

Bylo to snad poprvé co jsem slyšela že by se nějak hádali.

A od toho večera se Martinus kompletně změnil.

Choval se ke mně.. Jako kdyby se mezi námi nic nestalo.

Dokonce mi chvilkami i přišlo jako kdyby mě začal nenávidět. A to opravdu hodně..

Začal mi říkat Anno a když jsem nedělala co jsem měla dost rychle, tak mě začal okřikovat a postrkovat abych si pohnula.

Opravdu jsem ho nepoznávala a nechtělo se mi věřit že jedna trochu větší hádka s mojí sestrou by ho natolik změnila.

A tak jedinou alespoň trochu pozitivní věcí v mém životě bylo momentálně to, že se blížily Vánoce.

To období jsem milovala i když jsem nikdy žádný dárek nedostala.

Mně ale stačila všude kolem ta zářívá a barevná světýlka a taky sníh, který napadl až na pár výjimek každý rok.

Další věcí co jsem milovala byly koledy.

Když se rozhléhaly po celém domě a já si mohla alespoň ve sklepě potichu zpívat některá slova, která jsem znala.

No a poslední věcí bylo jídlo.

Jelikož vždycky zbyly nějaké zbytky od večeře, tak i ty mi sestra o Vánocích dovolila dojíst.

No ale zpět k věci..

Nechápala jsem proč se ke mně Martinus tak chová, ale naštěstí jsem měla příležitost to zjistit.

Sestra totiž dnes večer má odjet do města ještě dokoupit nějaké dárky a tak budu s Martinusem sama doma a to by pro mě mohla být nějaká ta příležitost se ho na to zeptat.

Hodiny ubíhaly a než jsem se nadála, sestra se loučila s Martinusem u dveří.

„Měj se zlato." Šeptla sestra a políbila Tinuse na rty.

Já jsem pohled raději odvrátila, protože tady toto bylo opravdu poslední věcí, na kterou bych se teď chtěla dívat.

Radši jsem se teda vrátila do kuchyně, kde mi zbývalo ještě pár kousků nádobí, které jsem dostala za úkol umýt.

A pak jsem se konečně dočkala a do kuchyně přišel i Martinus.

Ten ale zamířil k televizi, která byla v obýváku, který byl propojený s kuchyní.